Eduard Svoboda (inženýr)

Narodil se v Ivanovicích u Brna (později součást města), po dosažení středního vzdělání vystudoval Právnickou fakultu UK, kde dosáhl titulu doktora práv. Ve studiu elektrotechnických oborů pokračoval v Německu, kde získal inženýrský titul.

Následně se začal věnovat podnikání v oblasti filmové distribuce. Roku 1918 se podílel na vzniku filmového obchodu na Slovensku, po vzniku samostatného Československa roku 1918 se stal ředitelem syndikátu filmových půjčoven v Bratislavě. Roku 1920 založil spolu s Milošem Havlem akciovou společnost filmových továren AB na Vinohradech, které v pozdějších letech přesídlily do studií na Barrandově. Od roku 1921 pak působil jako obchodní zástupce americké filmové společnosti Universalfilm Manufacturing pro střední Evropu. V rámci své funkce odcestoval též do Spojených států.

Vysílač Radiojournalu ve Kbelích (1924)

Po ukončení zaměstnání u Universalu Svoboda začal projevovat zájem o rozvíjející se obor rozhlasového vysílání. Po svém návratu z USA se stal členem správní rady společnosti Radioslávie, kryté kapitálem 500 000 Kč, která se zabývala výrobou a prodejem radiopřijímačů. Počátkem roku 1923 pak spolu s podnikatelem Ladislavem Šourkem a Milošem Čtrnáctým založili soukromou společnost Československé zpravodajství radiotelefonické, spol. s r. o., posléze přejmenovanou na Radiojournal, která si dala za cíl vytvoření pravidelného českého rozhlasového vysílání. Firma následně získala i povolení od Ministerstva pošt a telegrafů. Předsedou jednatelského sboru Radiojournalu se stal Richard Gemperle, jinak ředitel Křižíkových závodů, technickým ředitelem Svoboda, programovým Čtrnáctý.

Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 hod. z provizorního studia krytého plátěným stanem v blízkosti letiště Kbely u Prahy.[1] Československo se tak po Velké Británii a její BBC, která vznikla roku 1922, stalo druhou evropskou zemí, kde začal veřejně a pravidelně rozhlas vysílat.[2] První den zajišťoval živý program orchestr pražského kina Sansoucci a operní pěvkyně Růžena Topinková.

Hlavní budova někdejšího Radiojournalu v Praze ve Vinohradské ulici

Roku 1925 si československá vláda plně uvědomila význam a mediální sílu rozhlasu a rozhodla o majetkovém vstupu státu do společnosti. Vysílání z Kbel bylo ukončeno v únoru 1925, následně bylo studio postupně zřizováno v několika budovách v centru Prahy. Jako partnera získal Šourek pro firmu nově založenou Banku československých legií.

Na konci roku 1933 se Radiojournal přestěhoval do nově postavené budovy Ředitelství pošt a telegrafů ve Vinohradské ulici č. 12, dnešního sídla Českého rozhlasu.[3] Z Radiojournalu, který postupně začal vysílat také z Brna, Bratislavy, Košic a Moravské Ostravy, se tak stal nejmodernějším a plošným sdělovacím prostředkem, který měl mimořádný společenský význam, druhé polovině třicátých let bylo do československé rozhlasové sítě přihlášeno už jeden milion koncesionářů a úspěšně postupovala také radiofikace škol a úřadů.[4] Pracovala zde řada osobností nově se rodící profese rozhlasových žurnalistů, včetně reportéra a hlasatele Adolfa Dobrovolného.

Dne 2. srpna 1924 Svoboda v rámci Radiojournalu technicky připravoval první živé vysílání ze sportovní události v Evropě – boxerský zápas těžké váhy mezi Frankem Rosseem (Československo) a Harrym (Rocky) Knightem (Velká Británie) v Praze. [5] [6] Komentátor Dobrovolný nebyl v místě zápasu, ale dostal telefonický popis zápasu a poté jej předal posluchačům. [7]

Roku 1938 došlo k organizačním změnám ve struktuře společnosti, nepřímo souvisejícími s událostmi spojenými se vznikem tzv. Druhé republiky. Ladislav Šourek na svou vedoucí funkci rezignoval v listopadu, 28. prosince 1938 schválila valná hromada Radiojournalu změnu názvu společnosti na Česko-slovenský rozhlas.[8][9] Svoboda byl do roku 1940 členem jednatelské rady rozhlasu, až do roku 1945 zde pak působil jako technický ředitel.

Eduard Svoboda zemřel roku 1958 ve věku 79 nebo 80 let.

Byl ženatý, z manželství vzešla dcera Eva.

• Prijmeni.cz
• Článek na ČRo