Zdeněk Manina

Zdeněk Manina se narodil 11. září 1961 na Kladně. Po narození se společně s rodiči odstěhovali do Terezína, kde strávil následujících šest let. Pro Zdeňka Maninu to znamenalo prožít velkou část svého dětství, období plné her a čas prvního pádu z kola, na místě, které se nemůže zbavit své minulosti, v paměti mu uvízlo několik několik zážitků z návštěv s mateřskou školou v Malé terezínské pevnosti. Do první třídy nastoupil na základní školu v Kladně, kam se jeho rodina po několika letech vrátila. Ve svém studiu dále pokračoval na všeobecném gymnáziu — secesní budova z roku 1905 postavena podle návrhu architekta Aloise Dryáka, která se nachází v centru Kladna. Během studia opustil představu býti lékařem a místo toho zvolil vizi stát se umělcem.

Po úspěšném složení maturitní zkoušky nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru keramika a porcelán pod vedením profesora Otto Eckerta, který bohužel ateliér opouštěl, ovšem jeho odchod trval několik let, což značně komplikovalo studium v ateliéru a taky konzultace týkající se výtvarných děl, které byly nedílnou součástí studia. A tak byl Zdeněk Manina nucen najít jiného profesora, který by mu poradil a pomohl najít vlastní výtvarný styl. Záchranu nalezl u profesora Františka Buranta — grafika, malíře a sochaře. Díky němu se začínal vzdalovat užitému umění a postupně se zaměřil na umění malířské a sochařské, kterému zůstává věrný dodnes. V roce 1986 dokončil VŠUP Praha a začal se věnovat vlastní tvorbě. První samostatné výstavy byly věnovány malbě a kresbě a následně se zaměřil ve volné tvorbě i na sochařská díla.

V roce 1987 nastoupil do DOV Keramo Praha jako výtvarník. Ovšem v roce 1994 opustil toto místo i Prahu a zamířil na sever Čech do Ústí nad Labem, kde na IVK UJEB v ateliéru keramika a porcelán působil jako odborný asistent. V roce 1997 se vrátil do Prahy a veškerou energii věnoval své vlastní tvorbě, kterou představil veřejnosti na menších či větších výstavách, z této doby pochází realizace kašny věnované sv. Janu Nepomuckému, pítka a autorského designu laviček na třídě TGM v Kladně. Po 17 letech od ukončení studia v roce 2003 se vrátil na VŠUP Praha jako odborný asistent v ateliéru keramika a porcelánu, kde skončil v roce 2005.

Zdeněk Manina vytváří ze svých vizí figurální sochy, malby a kresby, které se pravidelně objevují v galeriích i mimo Českou republiku, zúčastnil se například mezinárodní přehlídky keramické plastiky European Ceramic Context 2014. Významný mezník v jeho tvorbě byla realizace sochařské instalace Řetěz ve Vitry Sur Sein u Paříže (partnerské město Kladna). Věnuje se také pedagogické činnosti na Gymnáziu v Kladně, kde učí výtvarnou výchovu. Dále se zabývá organizační a kurátorskou prací, stál u zrodu Kladenských dvorků a spolu s Františkem Tomíkem organizují Kladenský salón, bienále přehlídky výtvarných děl umělců z Kladenska a Středočeského kraje. Ateliér má na Kladně v Podprůhonu v Kolmistrově ulici.

"Jestliže na sklonku osmdesátých let Zdeněk Manina plasticky osciloval mezi figurativně-animálním až abstrahujícím tvaroslovím, od devadesátých let 20. století zpracovává keramickou hmotu, pálenou hlínu nebo kameninu, a také laminát a bronz, v podobě lidské figury, zcela jasně maskulinní. Toto Maninovo důrazné soustředění na anonymní mužskou figuru či figury časem (po roce 2000) změklo v proměně habitu; muže v některých scénách vystřídalo dítě, chlapec či chlapci. A přesto tato nadčasová figurální jednostrannost v až palčivě hutné a syrové tělesnosti v sobě nese (ukrývá, soustřeďuje) kód přítomnosti, neboť se zřejmě budeme ztotožňovat se zranitelností lidské existence, obnaženou téměř až na samý práh mezi životem a smrtí, nebo naopak v Maninových humanoidech budeme adorovat sílu, odvahu a schopnost nepoddat se jakémukoli vnějšímu tlaku či násilí nebo obdivovat vytrvalost a vitalitu maximálního fyzického a volného nasazení. To vše tedy můžeme odezírat z figur Zděňka Maniny. Ba co víc, ve zmnoženém úsilí figurálních scén, v sousoších či instalacích, se vzájemný pohyb figur a jejich gesta buď opakují, či dokonce násobí, nebo se proměňují v hybný děj, boj zápas, rituál pohybu..."

Realizace

Bronzová busta Rostislava Čtvrtlíka.

• 1996 - fontána, třída T. G. Masaryka, Kladno
• 1999 - velkoplošné vitráže, bronzová plastika, Točná
• 2000 - nástropní malby, zámek Dětenice
• 2001 - rekonstrukce malby na plech - Ukřižování, Kladno
• 2002 - fontána, třída T. G. Masaryka Kladno, společně s ing. arch. P. Šulcem
• 2003 - obrazy, soukromá vila, Horní Bezděkov
• 2006 - figurální plastiky a malby, pracovna ředitelky Gymnázia Kladno
• 2009 - figurální plastika, laminát, Vitry-sur-Seine, Francie
• 2010 - památník padlým ve světových válkách, pískovec, Braškov
• 2012 - pamětní deska Rostislavu Čtvrtlíkovi, bronz Olomouc
• 2018 - Poletíme, sousoší vyrobené z litiny, Kladno - Podprůhon
• 2019 - Kolmistr, keramická plastika, Kladno

• 
  muži u vstupu do ateliéru v Podprůhonu
• 
  Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, třída T. G. Masaryka, Kladno
• 
  Socha Poletíme v Podprůhonu