Zdeněk Kriebel

Pocházel z právnické rodiny Zdeňka Kriebela zemského oficiála a Otilie rozené Tesařové.

Po maturitě roku 1930 začal studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a studium ukončil roku 1938 získáním titulu doktora práv. V letech 1935–1939 pracoval jako advokátní koncipient v Brně a 1939–1940 v Praze. Pak zde do roku 1956 působil jako právník a obhájce. Od roku 1956 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Roku 1961 se vrátil do Brna a až do odchodu do důchodu v roce 1972 pracoval v literárním oddělení brněnského Československého rozhlasu.[3] V letech 1938–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů.

Hrob v Tišicích kde je i Marie Podvalová

Jeho manželkou byla v letech 1936–1956 a znovu v letech 1986–1989 operní pěvkyně Marie Podvalová.[4]

Počátek jeho tvorby byl ovlivněn příslušností k brněnskému okruhu levicově orientovaných autorů, soustředěných kolem Bedřicha Václavka. Proto je jeho první vydaná básnická sbírka Hořící keř (1931) napsána v duchu proletářské poezie. Druhá sbírka Polytonfox (1932) vychází z poetismu. Tématem dalších básníkových předválečných sbírek je úzkostné prožívání života a smrti (200 chryzantém) a osobitá milostná a přírodní lyrika (Proutěná píšťala).[2]

V poválečných sbírkách se projevilo autorovo zaujetí pro ideál sociálně spravedlivé společnosti (Alarm) a pro intimní lyriku (Kniha milosti). Od poloviny padesátých let se autor zabýval také literaturou pro děti a mládež,[2] za kterou byl roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY).[5] Koncem padesátých let byly časopisecky zveřejňovány jeho verše občanské poezie s názvem Listy z Prahy, které pak autor až do konce života průběžně doplňoval, třebaže věděl, že jsou pro nekonformní postoj knižně nepublikovatelné.[4]

• Hořící keř (1931), wolkrovsky laděná sbírka proletářská poezie.
• Polytonfox (1932). sbírka básní, inspirujících se výboji básnické avantgardy a poetismu.
• 200 chryzantém (1938), panychida za zemřelého přítele, expresionistického básníka Josefa Chaloupku.
• Proutěná píšťala (1938), přírodní a milostná lyrika.
• S erbem lipového listu (1940), verše, prodchnuté vzpourou a nadějí, vydané na začátku nacistické okupace.
• Alarm (1947).
• Píšťalička (1955), básnická sbírka pro děti, doplněné vydání 1958, později vydáno ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej.
• Kniha milosti (1956, přepracováno 1970), intimní lyrika zabývající vývojem milostného (od zrodu lásky, přes milostnou závrať, krizi, až po bolestný rozchod).
• Symfonie o Dyji (1959), hledání místa člověka v lidských vztazích a v přírodě.
• Ptám se, ptám se, pampeliško (1959), později vydán o ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej, sbírka básní pro děti. Autor v nich propojil tradiční témata dětské poezie s moderním světem dětí.
• Koulej se, sluníčko, kutálej (1961), obsahuje básně Píšťalička a Ptám se, ptám se, pampeliško. Za tuto sbírku byl autor roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY) a roku 1962 Cenu Marie Majerové.[6]
• Za oknem laterna magika (1963), rozšířeno pod titulem Duhová brána (1977), soubor lyrizovaných próz pro děti.
• Co dělá v parku sluníčko (1963), básně pro děti.
• Stradivárky z neonu (1964), sbírka experimentálních básní pro mládež, za kterou obdržel roku 1965 druhou Cenu Marie Majerové.[6]
• Posměšky na plot (1964), sbírka básní pro mládež.
• Dvě stě chryzantém, Symfonie o Dyji (1971), společné vydání dříve samostatně vydaných básní.
• Duhová brána (1977), rozšířené vydání souboru próz Za oknem laterna magika.
• Etudy pro dceru (1988), básnická výpověď o rodinných vztazích.