Josef Chaloupka

V roce 1917 vystudoval v Brně učitelský ústav. Po maturitě byl odveden do armády, narukoval na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po skončení první světové války začal učit, nejdříve v Měníně u Brna, od roku 1920 až do své předčasné smrti na Rodinné škole sdružení Vesna v Brně. Zemřel (zřejmě nešťastnou náhodou) na otravu svítiplynem.

Od roku 1946 nese jeho jméno královopolská ulice, v níž v roce 1927 bydlel (tehdy se jmenovala Třebízského ul., dnes Chaloupkova).[3]

Náhrobek Josefa Chaloupky - Brno-Královo Pole

V roce 1920, kdy vyšla jeho básnická prvotina Vzplanutí, vstoupil do brněnské Literární skupiny. Její autoři, soustředění kolem časopisu Host, se hlásili většinou k expresionismu. Po rozpadu uskupení v polovině dvacátých let, se stal členem Moravského kola spisovatelů. Spolupracoval rovněž s brněnskými časopisy a novinami. V jeho poezii lze nalézt odraz soudobé proletářské poezie, stopy impresionismu Antonína Sovy i vliv jeho generačního vrstevníka Jiřího Wolkera. Ve svých básnických sbírkách se projevuje jako čistý a upřímný lyrik, lidsky pravdivý. Jeho verše vycházejí z okouzlení okamžikem, pocitu životní tíhy, objevují se i metafyzické úvahy o smyslu života.

• Vzplanutí (1920)
• Kamarád mrtvých (1922)
• Hlas a mlčení (1923)
• Tvůj bližní (1927)
• Poslední melodie (1938, verše z pozůstalosti)