Zanzibar

Už od přinejmenším 8. století prozkoumávali ostrov arabští a perští obchodníci. Ti pojmenovali pobřeží zandž a barr (arabsky Pobřeží černochů). S nimi přišel na ostrovy islám, který je převažujícím náboženstvím dodnes. Potřeba domluvy mezi arabskými obchodníky a domorodým obyvatelstvem vedla k samovolnému vzniku nového jazyka, který má silné prvky arabštiny, perštiny či angličtiny, ale zároveň má značně zjednodušenou strukturu afrických bantuských jazyků – svahilštiny. Zanzibar je jedinou další zemí kromě Ománu, kde je majoritní větev islámu zvaná Ibádíja.

V 10. století založili Arabové svoji „kolonii“ v africkém regionu, která se vyvinula časem ve vzkvétající republiku. Když v roce 1499 přistál na ostrově Vasco da Gama, nalezl zde krásná města, ve kterých pulsoval obchod s Indií. V roce 1503 založili Portugalci na pobřeží obchodní stanici. Muslimové poznali portugalské zájmy o ostrovy a nedokázali tomuto nátlaku vzdorovat, a tak jejich obchodování zaniklo, leč muslimské obyvatelstvo bylo stále majoritou. Koncem 17. století ztratilo Portugalsko svoje državy severně od Mosambiku.

Od roku 1698 až do konce 19. století patřil Zanzibar nominálně pod vládu ománského sultána. Během této doby se stal centrem obchodu s otroky pro celé východoafrické pobřeží (ročně prošlo přes ostrov až 10 000 otroků). Spolu s Madagaskarem byl významnou obchodní metropolí Indického oceánu. Obchodovalo se s otroky, slonovinou a kořením, především hřebíčkem. Právě koření stálo za světovou proslulostí ostrova.

Britové, kteří měli v oblasti východní Afriky velký vliv, přinutili roku 1873 sultána, aby zakázal a přestal provozovat obchod s otroky na svém území. Sultán formálně souhlasil, ale prakticky se nic nezměnilo a obchod pokračoval, skutečně byl ukončen až v roce 1897.

Zanzibarský sultanát měl svoje državy i na africkém kontinentě. Z toho plynuly mocenské konflikty s Německou východoafrickou společností, která vznikla 1884. V roce 1886 vytyčila německo-britská komise hranice zanzibarského území. To tvořilo pobřežní pás široký 10 námořních mil (přibližně 19 km) od města Kap Delgado (dnešní Mosambik) po Kipiny (dnešní Keňa). Od roku 1887 byla severní část pobřeží pronajata Zanzibarem britské Východoafrické imperiální společnosti, která toto území spravovala až do vyhlášení nezávislosti Keni. Jižní část pobřeží si pronajala Německá východoafrická společnost roku 1888 a roku 1890 přímo koupila.

V roce 1890 se stal zanzibarský sultanát, který tvořily už jen ostrovy Zanzibar a Pemba, britským protektorátem a zařazen do britské koloniální říše. Báječný hřebíčkový ostrov, jak se Zanzibaru říkalo, se stal totiž předmětem obchodu mezi Británií a Německem. Sultanát byl do té doby sice stále nezávislý, ale Němci zde měli silný vliv a dalo se očekávat, že se ostrovy stanou jednou z německých afrických držav. Britové vlastnili naopak ostrov Helgoland, který leží u pobřeží Německa, kde si budovali vojenskou základnu. Němci byli znepokojeni tak blízkou přítomností britské armády nedaleko od pevninského Německa, a tak s výměnou za Zanzibar souhlasili.

Po dobu britského protektorátu měl Zanzibar svého sultána z dědičné vládnoucí rodiny, ale zároveň mocenského zmocněnce Británie. Mezi roky 1890 a 1913 se tomuto britskému správci říkalo vezír, od 1913 až do vyhlášení nezávislosti místodržící.

V ulicích města Zanzibar

10. prosince 1963 žilo na ostrově Zanzibar 444 000 lidí, na Pembě 314 000. V tento den získal Zanzibar nezávislost na Velké Británii. Vlády se ujal opět sultán jako jediný vládce ostrovů. Ten vládl jen krátce – 12. ledna 1964 byl svržen a Zanzibar se stal lidovou republiku. Při převratu došlo k masakru několika tisíc místních Indů a Arabů. Lidová republika se 24. dubna 1964 spojila s Tanganikou v nový stát Tanzanie, jejíž součástí je dodnes.

Administrativně je rozdělen do pěti krajů:

• Zanzibar střed, jih
• Zanzibar sever
• Zanzibar město, západ
• Pemba sever
• Pemba jih