Protisvětlo

Protisvětlo, které dopadá do objektivu fotoaparátu, způsobuje na výsledném obrazu celou řadu důsledků:

• Působení světla ze světelného zdroje přímo do objektivu se na snímku projeví zobrazením jednoho (nebo více) barevných fleků, pravděpodobně clonového otvoru (obvykle kulatého nebo šestiúhelníkového tvaru). Jsou vytvořeny nežádoucími odlesky („prasátky“, lens flare) ve fotoaparátu a závisí na kvalitě objektivu a odrazech uvnitř těla fotoaparátu. Tento účinek lze v některých případech obvykle účinně snížit sluneční clonou a kvalitní antireflexní vrstvou na čočce[1]. Je možné s těmito fleky experimentovat, ale někdy dokáží obraz zničit. V některých případech jsou tyto efekty využívány jako záměrný vyjadřovací výtvarný prostředek a existují filtry, který jej způsobují uměle.

• Pokud přímý zdroj světla zabírá velkou část motivu, nebo je velmi intenzivní, dojde při automatické expozici k podexponování snímku. Proto by se při silném protisvětle, například během portrétování, měl používat vždy dodatečný přímý zdroj světla (např. odrazná deska, zrcadlo nebo zábleskové zařízení), aby byl rozpoznatelný obličej.

• Kromě vysokého kontrastu světel a stínů dochází k zeslabení kontrastu barevného, takže vznikají nekontrastní (chabé, mdlé) obrázky. Přispívá také k tvoření závoje.

• Transparentní nebo částečně transparentní světlé objekty v protisvětle svítí, může být přitom zdůrazněna struktura, která při bývá při svícení ve směru fotoaparát – objekt skryta.

Automatické programy v protisvětle málokdy pracují uspokojivě. Když leží světelný zdroj v oblasti měření expozimetru, jsou fotografie většinou tmavé. Pokud to fotoaparát umožňuje, je doporučeno bodové měření ve významných místech snímku. Vypočítat střední hodnotu a ručně nastavit kompromisní expoziční hodnoty.

Příliš široký dynamický rozsah

Použití blesku v protisvětle, vlevo bez blesku

Přímo proti slunci fotograf použil silný blesk

Podrobnější informace naleznete v článku Zone system.

Zobrazení celého rozsahu jasů ve snímané scenérii s protisvětlem je velmi obtížně zachytit na jedné fotografii. Musí být proto učiněn výběr některé významově důležité části: buď oblast vysokých světel (v tom případě zbytek obrazu bude zobrazen jako černé siluety), nebo oblast hlubokých stínů (v tomto případě bude oblast světel zcela vypálená).

Problémy fotografování v protisvětle dlouhou dobu amatérští fotografové odkládali, ale s příchodem digitální technologie, která stále ještě nenahradí lidské oko fotografa, poskytuje možnosti a technickou základnu pro usnadnění experimentů. Existují tři způsoby jak zachytit tuto dynamickou scénu:

• Stínové obrazy či silueta mohou být kompozičně i výtvarně velmi úspěšné.
• Použít fill in techniku blesku – česky doplňkový blesk nebo režim vynuceného blesku[2] Automatika většinou špatně spočítá scénu a obraz podexponuje (viz obrázek kočky na okně vpravo).
• Použít odraznou desku a osvětlit tmavé části obrazu.
• Vytvořit více fotografií s různými expozicemi a sjednotit je metodou High Dynamic Range, která umožňuje větší dynamický rozsah expozice (mezi nejsvětlejším a nejtmavším bodem) scény.

Pokud lze změnit kompozici:

• Bude působit lépe, když motiv umístíme na tmavé pozadí a protisvětlo bude přicházet zešikma.[3]
• Bude-li motiv v protisvětle zaujímat co největší plochu v obraze, automatika sama upraví expozici přijatelně.[3]

V portrétní fotografii se protisvětlo využívá k vytvoření světlejšího obrysu u fotografovaného objektu pro odlišení postavy od pozadí nebo pro lesk ve vlasech.[4] Při fotografování krajiny může protisvětlo dodat snímku zajímavý efekt, ale převážně jen ráno nebo večer.[5] Protisvětlo se využívá například při fotografování skla, kdy je potřeba „rozsvítit“ dekor na skleněném předmětu.[6] Díky protisvětlu vynikne mlha nebo kouř a stínové obrazy či siluety mohou být kompozičně i výtvarně velmi úspěšné. Také zasněžená krajina je v protisvětle zajímavější, má větší kontrast a vyniknou obrysy.

• 
  Constance-Marie Charpentierová: Slečna Charlotta z údolí Ognes, olej na plátně, jedno z raných použití protisvětla v malířství, 1801
• 
  Ansel Adams, otec zónového systému, ovládal záběry v protisvětle velmi dobře: Zkouška mažoretek, 1943
• 
  Jack Delano: V čekárně společnosti Chicago Union Station, Chicago, Illinois, 1943
• 
  Stromy v protisvětle se zdůrazněným tvarem vytvořily siluetu
• 
  Protisvětlem vynikne struktura objektu
• 
  Protisvětlo odliší postavu od pozadí a dodá lesk ve vlasech
• 
  Zdůraznění struktury kapek vody a vlasů
• 
  Využití protisvětla ke zvýraznění čapky
• 
  Silný přední blesk rozjasnil kresbu portrétu
• 
  Efekty protisvětla v krajinářské fotografii
• 
  Fotograf využil střídání tonalit – tmavá-světlá-tmavá, Ruth Laredo, americká pianistka, asi 1980
• 
  Tříbodové svícení v ateliéru; zezadu (č. 3) se používá protisvětlo
• 
  Olive Cotton: Tea cup ballet (Balet čajových šálků), 1935, protisvětlo vrhající stín směrem k divákovi vytváří dojem tance
• 
  Zabarvené protisvětlo
• 
  Žába na listu v protisvětle
• 
  List v protisvětle dostal strukturu a obrysy

• Světlo ve fotografii
• Silueta
• Studiové osvětlení
• Blooming
• Tyndallův jev
• Odraz světla (reflex, odlesk, oslnění)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fotografie v protisvětle na Wikimedia Commons