Kodachrome

Kodachrome vynalezli na počátku třicátých let 20. století dva profesionální hudebníci – Leopold Godowsky a Leopold Mannes,[6] přičemž to komentovali, že Kodachrome byl vyroben Bohem a člověkem.[7][8]

Tomu však předcházelo to, že český vynálezce Karel Schinzel v roce 1905 podal ve Vídni žádost o patent týkající se procesu který nazval „katachromie“ – jednalo se o postup vyvolávání snímků na fotografický materiál se třemi citlivými vrstvami. Během první světové války svůj patent zdokonaloval a konkrétní návrh předložil komisi expertů roku 1922; ta jej však označila za nerealistický. Přesto později Kodak s pomocí výsledků Schinzelova výzkumu uvedl na trh film Kodachrome. Tento vynález se stal po roce 1935 důležitým základem pro výrobu filmů nejen kodachrome, ale i agfacolor. V roce 1936 jej firma Eastman Kodak pozvala na návštěvu továren do Rochesteru, New Yorku a později do Londýna. Po delších vyjednáváních společnost od Schinzela odkoupila za nízkou částku práva k 27 patentům, mj. i patent na barevné vyvíjení s postupnou spektrální expozicí, který byl později označen za převrat ve vývoji fotografie. Schinzel se poté vrátil v nevalné finanční situaci zpět do Opavy. Necelý rok po návratu se Kodak na Schinzela obrátil znovu, aby jej požádal o pomoc při zavádění masové výroby. Schinzel po krátkém váhání souhlasil a během několika měsíců intenzivní práce byly problémy vyřešeny.

Poprvé byl kodachrome komerčně prodáván v roce 1935 jako 16 mm film. V roce 1936 byly dány k dispozici jako 8mm film a jako „slide film“ v obou formátech 35 mm a 828.[9] Kodachrome se nakonec vyráběl v široké škále filmových formátů, včetně 120 a 4x5 a v ISO / ASA hodnotách od 8 do 200.[10]

V polovině sedmdesátých let byl film tak populární, že o něm zpíval Paul Simon v písni Mama don't take my Kodachrome away.[11]

Kodachrome 200

Kodachrome 40A

Kodachrome 40 barevný zvukový film

[10]