Low key
Low key (čte se: lou kí, tmavá tonalita, nízký klíč, nízká tónina) osvětlení je styl nasvícení fotografické nebo filmové scény, vyznačující se převahou tmavých tónů a vysokým kontrastem mezi světlem a stínem. Podobá se šerosvitu v malbě.
Popis
V tradiční černobílé fotografii se osvětlení skládá ze tří světel: hlavního, doplňkového (fill-in) a zadního. Hlavní světlo odhaluje kontury objektu, doplňkové prokresluje stíny a tím snižuje kontrast, zatímco zadní zdůrazňuje pozadí. Jako čtvrté může být použito ještě protisvětlo.
Vysoký kontrast činí snímky dramatičtější: zdůrazňuje jas slunce na poušti, lidské obličeje činí drsnější a starší, izoluje předměty od tmavšího okolí. U low key je toto žádoucí, proto se v něm doplňkové světlo používá zřídka. Poměr jasu světel a stínů zde dosahuje i 8:1, což je výrazně více než u osvětlení high key, kde se poměr může blížit 1:1.
Historie
Metodu low key používal italský fotograf Alberto Terrile (* 1961). Celková atmosféra vzpoury proti pravidlům a touha experimentovat ho přivedla k realizaci série barevných portrétů metodou low key téměř monochromatických, ale s vyloženě červenými rty nebo modrýma očima. Orgány a obličeje jsou napěchované do jediného snímku, jako kdyby byl ponořen do vody nebo zabalen do akvária. Soubor Fluttuare (vzdouvat se, plavat, nadnášet se) je dobrým příkladem jeho raného stylu.
Galerie
Adolf Zika: Guardian of souls, 2010
Adolf Zika: Dominatrix, 2010
Adolf Zika: In the shadow of light, low key, 2010
Barevné low key
Gürkan Sengün: Nina, 2011
Literatura
- Jaroslav Šimek: Low-key, Fotografie magazín 10/2000, str. 28
