Ján Šmok

Do roku žil 1939 s českými rodiči na Slovensku, vychodil obecnou školu v Levoči, gymnázium v Kežmaroku a v Bratislavě. Na začátku druhé světové války přesídlil do Prahy, kde studoval obor knižní vazba na Státní grafické škole. Na konci války byl zaměstnancem společnosti PragFilm.

Mezi lety 1946–1951 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1951 se stal jejím kmenovým zaměstnancem, tajemníkem katedry filmové fotografie a techniky, později byl jmenován proděkanem (1957). V roce 1958 se habilitoval jako docent v oboru kamera, roku 1975 byl jmenován profesorem. Mezi roky 1973–1976 byl prorektorem AMU. Šmokova habilitace a profesura byly odrazem progresívního vztahu FAMU k integraci technických věd do vzdělávacího systému, kde netvořily, jak je to běžné na konzervativních uměleckých školách, jen pomocné disciplíny, ale byly plnohodnotnou součástí komplexní teorie umění. Šmokovou zásluhou bylo v této souvislosti také prosazení moderní teorie komunikace do výuky všech oborů školy (byť jen dočasné). Na většině tradičních uměleckých škol se totiž i počátkem 21. století vyučuje jen teorie umění odvozená z estetiky, což charakteristicky uzavírá myšlení o umění do sebe sama.

Šmokův přístup k uměleckému vzdělávání byl charakteristický nejen systematičností profesní přípravy a oborovou komplexností, ale i schopností legálně nabídnout studentům za totality zakázaná témata. V oblibě měl např. v 60. a 70. létech 20. století velmi aktuální umělecké happeningy. Ukázkovým příkladem je jeho i později reprízovaný "Šmokův Karlštejn", na kterém studentům s humorným kontextem demonstroval pro mnohé nikdy nedosažitelné hlubší roviny poznání, jejichž reprezentantem byl císař Karel IV a hmotným dokladem jeho hradní kaple. V podobné rovině byly neseny i Šmokovy naučné exkurse za gotickou plastikou na slovenské Spiši, o jejichž duchovním obsahu samozřejmě nebylo možné za totality na vysoké škole otevřeně učit.

V roce 1960 vznikla z jeho iniciativy na katedře filmového a televizního obrazu FAMU fotografická specializace. Jde o první a na dlouhou dobu jediné místo, kde lze ve východní Evropě studovat fotografii jako umělecký obor na úrovni vysoké školy. V roce 1975 prosadil založení samostatné katedry fotografie na stejné škole, kterou vedl až do roku 1987. Od tohoto roku až do své smrti byl řadovým pedagogem FAMU, od roku 1991 vyučoval i na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Ján Šmok patřil k první generaci studentů FAMU (spolu např. s kameramanem Iljou Bojanovským nebo dokumentaristou Ludvíkem Baranem), kteří se návazně stali pedagogy. Zakladatelskou generaci pedagogů FAMU tvořili filmař a fotograf Prof. K. Plicka, znalec filmové technologie prof. J. Bouček nebo filmový kritik Prof. A. M. Brousil. Na Jána Šmoka v teoretické práci navázali někteří jeho žáci, mj. Robert Buchar (pedagog film. školy Chicagu), Miroslav Vojtěchovský (pozdější prorektor AMU a VŠ pedagog ve Washingtonu), Vladimír Birgus (pozdější pedagog FAMU a dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě), Tomáš Fassati zakladatel Muzea umění Benešov a pedagog UMPRUM) nebo Stanislav Boloňský (pedagog SUPŠG Praha). Šmokovy výukové metody byly uplatněny také na Pražské fotografické škole, ostravské konzervatoři (Bořek Sousedík) a na Střední umělecké škole v Jihlavě. Přesto, že na FAMU nebyl při výuce fotografie do konce 20. století uplatňován pro profesní výuku již překonaný ateliérový systém a studenti během pěti let navštěvovali specializované přednášky s cvičeními celé řady osobností fotografie.

Po smrti Jána Šmoka vydala roku 2000 Katedra fotografie FAMU v pražském nakladatelství Kant monografii věnovanou jeho životu a dílu. Jeho teoretické práce následně zredigoval a postaral se o souborné vydání jeho nosných textů teoretik vizuální komunikace Tomáš Fassati. Shromáždil také fotografickou a filmovou dokumentaci vztahující se k jeho životu na DVD určeném pro odborné knihovny a archívy. V krajském městě Jihlava byla roku 2002 vytvořena Galerie Jána Šmoka a Muzeum umění a designu Benešov mu v roce 1999 věnovalo první tuzemskou stálou expozici historie české a slovenské fotografické tvorby (2017 zlikvidována politiky koalice ČSSD, KSČM a ANO).

• Skladba fotografického obrazu : určeno pro posl. fakulty filmové a televizní, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 2. vydání, 157 stran.
• Teorie a skladba: skripta pro 1. a 2. ročník Pražské fotografické školy, Praha, 1992, 91 stran.
• Úvod do teorie sdělování, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 3. vydání, 157 stran.