Český Krumlov (hrad a zámek)

Státní hrad a zámek Český Krumlov je významná architektonická památka v jihočeském okresním městě Český Krumlov.

Hrad a zámek Český Krumlov
pohled na Horní hrad
Základní informace
Slohrenesanční, barokní
Výstavba13. století
Přestavba19. století
StavebníkVítek II. starší z Krumlova
Další majitelépáni z Krumlova, Rožmberkové, Habsburkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaZámek 59, Český Krumlov, Česko Česko
UliceZámek
Nadmořská výška497 m
Souřadnice48°48′46″ s. š., 14°18′55″ v. d.
Státní hrad a zámek Český Krumlov
Státní hrad a zámek Český Krumlov, Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky11758/3-874 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web a Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svou rozlohou přes 6 ha je to (po Pražském hradě) druhý největší hradní a zámecký komplex v Čechách a díky vysokému hodnocení českých i zahraničních odborníků byl v roce 1989 vyhlášen národní kulturní památkou a v roce 1992 byl zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. V roce 2014 jej navštívilo téměř 368 tisíc lidí, čímž byl třetím nejnavštěvovanějším hradem či zámkem v České republice (po Pražském hradě a Státním zámku Lednice) a zároveň nejnavštěvovanějším turistickým cílem v Jihočeském kraji.[1] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav).

Historie
Český Krumlov – celkový pohled na zámek a hrad
Pohled na Horní hrad od Vltavy

Hrad patrně založil Vítek II. z Prčice, první písemná zmínka je v německé básni z roku 1240, roku 1253 se uvádí Witico de Chrumbenowe, který patrně vybudoval dnešní Hrádek s věží. Když roku 1302 krumlovská větev Vítkovců vymřela, zdědil hrad Jindřich I. z Rožmberka, který sem také přesídlil a Dolní hrad rozšířil. Jeho syn Petr I. z Rožmberka († 1347) postavil Horní hrad, který Oldřich II. z Rožmberka (1403–1462) přestavěl. K velkým stavebním úpravám došlo za nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka (1535–1592). Jeho bratr Petr Vok se tak zadlužil, že musel zámek prodat císaři Rudolfovi II., který jej daroval svému nemanželskému synovi Juliu Caesarovi (jinak také Juan d'Austria).

Roku 1622 dal císař Ferdinand II. Krumlov rodině Eggenberků, kteří zadali barokní přestavby zámku, stavbu prvního dřevěného divadla (1680) a založení zahrad. V letech 1719–1947 patřil Krumlov rodu Schwarzenberků, kteří jej ve druhé polovině 18. století různě přestavěli ve stylu vídeňského baroka.[2] Od roku 1871 však sídlili na Hluboké, takže Krumlov ztratil na významu.

Pozemková reforma

Pozemková reforma na majetku knížete Jana Nepomuka II. byla vyhlášena už v první etapě v roce 1921, kdy bylo do záboru zahrnuto celé panství Chýnov, všechna zemědělská půda velkostatku Libějice, všechna zemědělská půda velkostatku Netolice a celé panství Český Krumlov.[3]

Zbytkové statky a živé objekty na velkostatku Český Krumlov v majetku Jana ze Schwarzenbergu nabídl Státní pozemkový úřad v přídělovém řízení do vlastnictví (popřípadě pachtu) v termínu od 7. srpna do 14. srpna 1923. Jednalo se o zbytkové statky Plavnice 158 ha, »Ovčín« u Plavnice ve výměře 46 ha, Bartochov u Kamenného Újezdu o výměře 44 ha, Holkov 40 ha, Hamr u Římova o rozloze 15 ha, Chlumeček 48 ha, Chlum 35-51 ha, Lhotka 54 ha, Koroseky 129 ha, dále o pivovar na 10.000 hl s hostincem v Plavnici, nedíl 85 ha tzv »Bezpalec« v Plavnici, nedíl tzv. »Bednář« 55 ha v Plavnici, nedíl u dvora Chlumeček 6 ha, nedíl »Ovčín« u Korosek 15 ha.[4]

Majetek v Plavnici byl odprodán za přídělovou cenu 700.000 Kč nově založenému družstvu, zbytkový statek Bartochov za přídělovou cenu 135.000 Kč (Husinecký K.), zbytkový statek Holkov za 130.000 Kč (Berna František), zbytkový statek Chlumeček o rozloze 48 ha za 210.000 Kč (Bukovský Josef), zbytkový statek Chlum I o rozloze 32 ha za 110.000 Kč (Hořejš Jaroslav), zbytkový statek Lhotka o rozloze 52 ha za 135.000 Kč (Keller Josef) a Koroseky koupilo město České Budějovice za 400.000 Kč. Zbytkový statek Nový Dvůr ve Vyšném (Český Krumlov) o rozloze 173 ha byl prodán za 520.000 Kč zaměstnaneckému družstvu, zbytkový statek Zlatá Koruna o rozloze 20 ha odprodán za přídělovou cenu 80.000 Kč (Vilhum Josef) a zbytkový statek Černice o rozloze 24 ha za 120.000 Kč (Pecht Josef).[5]

Popis

Hrad stojí na strmém a dlouhém skalním ostrohu, který z jihu obtéká Vltava a ze severu Polečnice. Do předhradí (hospodářského dvora) se vstupuje ze čtvrti Latrán, z jihu Zámeckými schody nebo z východu Červenou branou. Na severní straně je obdélná budova solnice (kolem 1500), na jižní straně renesanční konírny, uprostřed kamenná kašna z roku 1561. Most přes Medvědí příkop vede průjezdem do Dolního hradu, po levé (jižní) straně je nejstarší část hradu (Hrádek), starý palác s věží ze 13. století s renesanční nástavbou a malbami z roku 1580. Z ochozu věže je krásná vyhlídka na hrad i město. Východní a severní křídlo nepravidelného velkého nádvoří Dolního hradu tvoří purkrabství z roku 1578, jižní křídlo tzv. mincovna a v západním rohu gotická věž Máselnice. Fasády jsou zdobeny renesančními malbami a sgrafity a uprostřed nádvoří je kamenná kašna z roku 1641.

Z dolního nádvoří vede přes další příkop zděný most do Horního hradu, paláce Rožmberků se dvěma malými nádvořími. V prvním patře východního křídla jsou tzv. Rožmberské pokoje s dřevěnými renesančními stropy a zbytky maleb, kde je také pozoruhodná sbírka vlámských tapiserií z Bruselu ze 16.-17. století. V jižním křídle je zámecká kaple sv. Jiří, původně gotická z počátku 14. století, barokně přestavěná. Na jižní straně je Malá rožmberská kaple z let 1430–1440 s gotickou síťovou klenbou. V západním křídle je prostorný Maškarní sál s dřevěnou lóží a iluzivními malbami J. Lederera z roku 1748 a zámecká obrazárna.[2]

Interiér barokního zámeckého divadla
Plášťový most

Západním křídlem se prochází na Plášťový most z roku 1764. Unikátní pětiposchoďový most přes hluboký tesaný příkop spojuje Horní hrad s budovou zámeckého divadla a zahradami. Nejvyšší dvě patra mostu jsou kryté chodby z paláce do divadla a zahrad. Barokní zámecké divadlo z let 1766–1767 je jedno z nejlépe zachovaných barokních divadel na světě. Má malé hlediště s dřevěnými vysokými lavicemi a balkonem pro šlechtu, úzkým sníženým orchestrem a velmi hlubokým jevištěm, kde se zachovala původní, velmi složitá dřevěná zařízení pro rychlou změnu kulis a různé efekty. Po nákladné rekonstrukci v 90. letech je to jedna z nejcennějších a nejvyhledávanějších částí zámku. V roce 2009 zde byla provedena světová premiéra barokní opery Argippo Antonia Vivaldiho psané pro Prahu, kterou v archivech dohledal a se svým orchestrem Hof-Musici v mezinárodním složení také nastudoval specialista na barokní hudbu Ondřej Macek. Natáčely se zde také scény některých historických filmů.

Dále na západ navazuje jízdárna a zámecký park v pozdně barokní úpravě s kaskádovou fontánou z poloviny 18. století s bohatou plastickou výzdobou. V severní části parku je patrový pavilon Belárie z let 1706–1708, upravený a vyzdobený freskami v polovině 18. století.[2] Naproti pavilonu je moderní kovové otáčivé hlediště, kde se konají letní divadelní festivaly. Z rampy mezi mostem a zahradou je pozoruhodná vyhlídka na město a řeku.

První prohlídková trasa
Návštěvnost zámku
RokPočet návštěvníků
2012294 812[6]
2013296 615[6]
2015401 555[7]
2016428 844[7]
2017466 429[7]
2018429 171[8]
2019386 290[9]
2020190 800[10]

První prohlídková trasa začíná na třetím hradním nádvoří a trvá cca 60 minut. Návštěvníci si prohlédnou původní renesanční a barokní prostory. Trasa začíná v kapli svatého Jiří, pokračuje renesančními místnostmi v prvním patře. Ve druhém patře následují barokní prostory a zakončení v Maškarním sále s malbami Josefa Lederera.

Kaple svatého Jiří

Do kaple návštěvníci vstupují ze třetího nádvoří. Vstoupit do ní lze po schodišti, které vede ze vstupní haly. První zmínky o této kapli pocházejí z roku 1334. Její dnešní vzhled je ovšem výsledkem stavebních úprav, které probíhaly v letech 1750–1753. Stěny jsou pokryty dobově módním umělým mramorem. Socha svatého Jiří nad hlavním oltářem pochází z dílny Jana Antonína Zinnera. Ve schránce pod oltářním obrazem jsou uchovány ostatky svatého Kalixta.

Renesanční hala

Z kaple svatého Jiří vstupují návštěvníci do renesanční haly, které dominuje obraz Dělení růží. Obraz zachycuje pověst, podle které Vítek I. z Prčice rozdělil svůj majetek mezi svých pět synů. Kromě části rodového majetku získal každý ze synů do erbu znak pětilisté růže na různobarevném podkladu. Pro Český Krumlov má zásadní význam třetí ze synů, Vítek III. mladší, praotec rodu Rožmberků, který získal červenou růži na stříbrném poli. Tento erb mohou návštěvníci spatřit na bohatých měšťanských domech v centru města.

Renesanční pokoje

Z renesanční haly se vstupuje do prvního z renesančních pokojů. Jde o ložnici a dva předpokoje. V koutě prvního předpokoje mohou návštěvníci spatřit malou místnost určenou pro pážata. Ve druhém předpokoji mohou návštěvníci spatřit obraz Perchty z Rožmberka. Na stolech je prostřeno původní cínové nádobí a tzv. vilkumy neboli vítací číše.

Znaková chodba

Další zastávkou je renesanční chodba, na níž si mohou návštěvníci prohlédnout erby různých majitelů zámku, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. V rohu u schodiště jsou vystaveny impozantní rokokové sáně.

Antecamera

Antecamerou vstupují návštěvníci do barokních prostor. Samotné slovo antecamera pochází z latiny (ante = před, camera = pokoj). Jedná se tedy o předpokoj, v němž se návštěvy ucházely o slyšení. Stěnu nad krbem zdobí dobový pohled na zámeček Červený Dvůr, který dnes slouží jako protidrogová a protialkoholní léčebna. Dva portréty na čelní stěně zachycují dva majitele zámku Eleonoru Amálii (1682-1741) a Adama Františka ze Schwarzenberku (1680-1732). Adam František zemřel ve věku 52 let, kdy jej při honu na jelena zastřelil nešťastnou náhodou samotný císař Karel VI., otec Marie Terezie. Při procházení do dalších komnat si návštěvníci mohou povšimnout malé přípravny jídel.

Eggenberský sál

Dominantou tohoto pokoje je Zlatý ceremoniální eggenberský kočár, který byl vyroben v roce 1638. Kočár je pokryt plátkovým zlatem a sloužil pouze jedenkrát. Vznikl za účelem převozu darů pro papeže Urbana VIII. (1568-1644, papežem 1623-1644) od nového římského císaře Ferdinanda III. (1608-1657, císařem 1637-1657), který nastoupil na trůn po smrti svého otce Ferdinanda II. (1578-1637, císařem 1619-1637). Oficiální změnu na císařském trůně měl oznámit Jan Antonín I. z Eggenbergu (1610-1649). Vévoda krumlovský v kočáře neseděl, nýbrž jel na koni, vůz táhlo šestispřeží. Kočár z ořechového dřeva zhotovil římský řezbář Giuseppe Fiochini, je 300 cm vysoký, 200 cm široký a 560 cm dlouhý. Interiér, který byl vyčalouněn černým sametem se zlatými výšivkami, zakrývaly žluté, zlatě vyšívané závěsy. V 19. století byla konstrukce kočáru upravena.[11] Ve výklenku jsou vystaveny obleky trabantů, kteří doprovázeli kočár při své misi. Na stěnách visí portréty příslušníků rodu Eggenbergů.

Barokní jídelna

Další zastávku tvoří barokní jídelna, kde si mohou návštěvníci prohlédnout na čelní stěně bruselskou tapiserii z cyklu „Judita a Holofernes“ ze 17. století.

Baldachýnový salón

Místnost sloužila nejen jako přijímací salón, ale i k posezením a konverzacích při méně formálních návštěvách a v neposlední řadě také ke společenským hrám, což nám připomínají vystavené stolní hry. Svůj název získala podle pohovky s baldachýnem. Stěny pokrývají červené textilní tapety. Interiér doplňují předměty dovážené z Orientu (kabinety, porcelánové vázy, figurky z mastku), které byly módní v období rokoka. Mezi okny jsou zavěšena dvě broušená benátská zrcadla v pozlacených rámech.

Maškarní sál

V Maškarním sále si mohou návštěvníci prohlédnout rokokové malby z roku 1748, které pro Josefa Adama ze Schwarzenbergu vytvořil vídeňský malíř Josef Lederer. Sám autor zpodobnil sebe sama v jednom koutě místnosti, když právě popíjí kávu. Nalevo od něho stojí konvice s jeho jménem. Malby představují bavící se aristokratickou společnost na maškarním plese, celkem je zde vyobrazeno 135 postav v životní velikosti. Rozpoznáme mezi nimi postavy z italské Commedia dell'arte jako Pierota, Kolombínu, Harlekýna, Dottora, Pantalona. U dveří hlídají schwarzenberští gardisté, nechybí ani vesnická chudina nebo muzikanti. Sál je pravidelně využíván, konají se v něm koncerty či jiné společenské akce.

Galerie

Odkazy

Reference
  1. Nejnavštěvovanější turistické cíle roku 2014
  2. Poche, Umělecké památky Čech 1, str. 215.
  3. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.06.1921, s. 2. ISSN 1805-0905.
  4. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 07.08.1923, s. 10. ISSN 1805-0905.
  5. NS RČS 1925-1929, PS, tisk 301. www.psp.cz [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
  6. KUBÁT, Petr. Památky přilákaly skoro milion lidí. Dnes začíná zimní sezona. Mladá fronta DNES. 2013-11-01, s. B3. Dostupné online.
  7. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 15. Dostupné v archivu.
  8. Památkové objekty 2018 [PDF online]. [cit. 2020-03-11]. S. 16. Dostupné v archivu.
  9. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2017–2019 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2021-04-20]. S. 46. Dostupné v archivu.
  10. Památky předčasně ukončily sezonu, letos je navštívilo 3,6 milionu lidí [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-04-20]. Dostupné online.
  11. SOJKA, Jaroslav, a kol. Zapřažená krása. Kočáry, saně a nosítka 18. - 20. století. Příprava vydání Jaroslav Sojka. 1. vyd. Praha: Správa Pražského hradu, 2014. 104 s. ISBN 978-80-86161-78-5. S. 22–23.

Literatura
  • E. Poche (red.), Umělecké památky Čech 1. Praha: Academia 1977, str. 214–218

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.