Yersinia pseudotuberculosis
Bakterie Yersinia pseudotuberculosis (rod Yersinia, čeleď Enterobacteriaceae) je původcem pseudotuberkulózy – bakteriálního onemocnění savců i ptáků, které je charakterizováno akutní septikémií a tvorbou sýrovitých uzlů (kaseózních nodulů) ve viscerálních orgánech, připomínajících tuberkulózní granulomy.
 Yersinia pseudotuberculosis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | bakterie (Bacteria) |
| Oddělení | Proteobacteria |
| Třída | Gammaproteobacteria |
| Řád | Enterobacteriales |
| Čeleď | Enterobacteriaceae |
| Rod | Yersinia |
| Binomické jméno | |
| Yersinia pseudotuberculosis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morfologie
Y. pseudotuberculosis představuje gramnegativní (G-) pleomorfní tyčky o průměrné velikosti 0,5 x 0,8-5,0 µm. Netvoří spory ani pouzdro. V zorném poli se nachází jednotlivě, ve shlucích nebo v krátkých řetízcích. Mohou se vyskytovat i kokoidní nebo dlouhé vláknité formy. Při kultivaci za teploty 20-28 °C tvoří peritrichózní bičíky, takže je pohyblivá, při teplotě nad 30 °C nikoliv. U městských holubů byla izolována v L-formě.
Kultivace
Y. pseudotuberculosis roste na běžných půdách v rozmezí teplot 4-42 °C, s optimem při 30 °C. Některé sérotypy rostoucí při 28 °C vyžadují thiamin nebo pantotenát. Při 37 °C většina kmenů roste jen po přidání minimálně tří ze 4 faktorů – kyselina glutamová, thiamin, cystin a pantotenát. Jiné kmeny vyžadují všechny 4 faktory a nikotinamid. Na obyčejném agaru tvoří zpočátku hladké a průsvitné kolonie velikosti 0,5-1,0 mm, později šedé barvy a zapáchající po másle. V bujónu tvoří kroužek a stejnoměrný zákal, později sedimentující. Krevní agar nehemolyzuje.
Biochemické vlastnosti
Y. pseudotuberculosis zkvašuje bez tvorby plynu arabinózu, dextrin, fruktózu, glukózu, glycerol, maltózu, mannitol, manózu, ramózu a trehalózu, obvykle také xylózu a salicin. Nezkvašuje sacharózu, dulcitol, inozitol, laktózu, rafinózu a sorbitol. Produkuje močovinu, katalázu a čpavek, sirovodík většinou nikoliv. Redukuje nitráty i metylénovou modř. Indol neprodukuje a želatinu nezkapalňuje.
Odolnost v prostředí
Y. pseudotuberculosis je rychle inaktivována slunečním světlem, suchem, teplem i běžnými dezinfekčními prostředky. V lyofilizovaném stavu přežívá po roky.
Antigenní struktura
U Y. pseudotuberculosis bylo prokázáno 15 termostabilních somatických O antigenů a 5 termolabilních bičíkových H antigenů. Podle O antigenů se rozlišuje 6 sérotypů, z nichž 4 se ještě dělí na subtypy (viz tab.). Existuje určitá antigenní příbuznost mezi O antigeny Y. pseudotuberculosis, E. coli a salmonel séroskupin B, D a E .
| Sérotyp | Subtyp | O antigeny | H antigeny |
|---|---|---|---|
| I | A | 1,2,3 | a,c |
| B | 1,2,4 | a,c | |
| II | A | 1,5,6 | a,d |
| B | 1,5,7 | a,d | |
| III | 1,8 | a | |
| IV | A | 1,9,11 | a,b;b |
| B | 1,9,12 | a,b,d | |
| V | A | 1,10,14 | a; a,b,e |
| B | 1,10,15 | a | |
| VI | 1,13 | a | |
U ptáků jsou nejčastěji izolovány kmeny patřící do sérotypu I, pak následují sérotypy II a IV. Sérotyp III se vyskytuje vzácně a sérotypy V a VI ještě nebyly u ptáků prokázány. Většina kmenů skupiny III produkovala termolabilní exotoxiny.
Odkazy
Literatura
- JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7.
- RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky)
- SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Yersinia pseudotuberculosis na Wikimedia Commons