Bičík

Bakteriální bičík je dutá trubice tvořena globulárním proteinem flagelinem. Flageliny jsou poskládány v levotočivé šroubovici, do které se skládají procesem self-assembly („spontánní složení“). Při růstu flageliny putují dutou trubicí bičíku až na jeho konec, kde se připevňují a bičík tím prodlužují. Bičík je těsně nad plasmatickou membránou upevněn pružným háčkem („hook“), který ho spojuje s komplexem proteinů tvořícím motor. Tento motor je fixován v membráně a pracuje na principu protonové pumpy. Je to skupina proteinů pracujících jako rotor a stator motoru. Konkrétně se pod háčkem nacházejí dva páry kruhových destiček statických a jeden pár kruhových destiček, který se točí. Všemi třemi páry prochází točící se bičík. Okolo třetího páru (točících se) destiček se nachází statický protein MOT (z anglického motility, neboli pohyb) zodpovědný za transport protonů. Protein MOT je pro funkci bičíku nezbytný. Pod třetím párem destiček se nachází protein FLI (z anglického flip, neboli obrátit, přetočit), který dokáže přepínat směr otáčení bičíku. Při otáčení CCW (counter-clockwise, proti směru hodinových ručiček) bakterie plave vpřed, při otáčení CW (clockwise, po směru hodinových ručiček) bičík pořádně nezabírá, protáčí se, a bakterie zůstává na místě. Přepínání mezi CW a CCW zajišťuje protein FLI. Lze toho využít při plavbě za atraktans (něčím, co bakterii přitahuje), kdy bakterie plave 1 sekundu CCW a 1/10 sekundy stojí díky CW na místě a vyhodnocuje, zda se posledním přesunem od atraktans vzdálila, nebo se k němu přiblížila. Pokud se přiblížila, pokračuje při příštím pohybu stejným směrem, pokud se vzdálila, náhodně zvolí směr jiný.

Moderní argument zastánců kreacionismu popisuje bakteriální bičík jako zástupce neredukovatelné komplexity. Ukazuje se však, že evolučně souvisí s bílkovinnou strukturou zvanou injektizom (též označovaný jako sekreční systém typu III), nacházející se v některých gram-negativních bakteriích, se kterou sdílejí přinejmenším 10 homologických proteinů. V současné době jsou nalézány i jiné jednotlivé proteiny, tvořící bázi bičíku, které plní i různé jiné funkce v bakteriální buňce. Například jde o F1 ATP-syntázový protein, který využívá stejně jako bičík energii gradientu H+, který využívá na vlastní roztáčení a následnou syntézu ATP z ADP a fosfátu.

Bičík eukaryot sestává ze čtyř základních částí. Z buňky vyrůstá volně pohyblivá část, vlastní bičík. Ten je zakotven v cytoplazmě pomocí bazálního tělíska (kinetozom). Mezi bazálním tělískem a volnou částí bičíku je zařazena přechodná oblast. Z bazálního tělíska vycházejí do nitra buňky bičíkové kořeny. Vlastní bičík se skládá ze stabilizovaných mikrotubulů, které mají specifickou strukturu 9+2 - uprostřed dva centrální jednoduché mikrotubuly a kolem devět dvojitých mikrotubulů.

Existují také teorie, které eukaryotní bičík nepokládají za evoluční produkt cytoskeletárního aparátu, ale přikládají mu endosymbiotický původ, např. z bakterie spirochety. Tyto teorie (např. endosymbiotická teorie Lynn Margulisové) však v dnešní době již na bičíky aplikovány nejsou a za endosymbiotické považují pouze organely typu mitochondrií a plastidů.