Wolfgang Kusý

Absolvoval gymnázium v Olomouci, právnickou fakultu Vídeňské univerzity a Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1866 získal titul doktora práv. Působil jako soudní úředník v Brně a Olomouci. Po několika letech advokátní praxe ve Vídni, Kroměříži a Brně si roku 1872 otevřel v Brně vlastní právní kancelář. Působil jako obhájce v trestních věcech, včetně několika politických procesů s česky píšícími novináři.[3][4][5]

Brzy se zapojil do politické činnosti. První zkušenosti s parlamentní činností získával jako stenografista. V 70. letech se sám zapojil do vysoké politiky. V doplňovacích zemských volbách v listopadu 1873 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii venkovských obcí, obvod Vyškov, Bučovice, Slavkov.[6] Uváděl se tehdy jako mladočech.[7] V zemských volbách roku 1878 uspěl za kurii venkovských obcí, obvod Přerov, Kojetín. Zde mandát obhájil i v zemských volbách roku 1884. Poslancem byl až do své smrti roku 1886.[6]

Po prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Brno, Vyškov atd. Slib složil 20. října 1874.[8] Zvolen byl v doplňovací volbě poté, co původně zvolený oblíbený poslanec Egbert Belcredi odmítl v souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivní rezistence převzít mandát. Moravští staročeši, které vedl Alois Pražák, ovšem tuto politiku pasivní rezistence opustili, s čímž Belcredi nesouhlasil. Ve Vídni byl Wolfgang Kusý nejprve spolu s dalšími moravskými Čechy členem Hohenwartova klubu (Strana práva).[3][4]

V roce 1879 Eduard Taaffe, tehdy představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s českou opozicí, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Ve volbách do Říšské rady roku 1879 byl Kusý opětovně zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Brno, Vyškov atd. Mandát v Říšské radě obhájil i ve volbách roku 1885 a setrval zde až do své smrti následujícího roku.[8]

Vzhledem k tomu, že čeští poslanci jako celek ukončili pasívní resistenci, se po volbách v roce 1879 na Říšské radě připojil k Českému klubu[3][4] (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[9] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.[10]

Od roku 1876 vedl Kusý v Brně společně s Bedřichem Hoppem a Kunešem Kunzem úsilí za zakládání českých škol. Po Hoppeho smrti převzal vedení brněnské matice školské a v této funkci zajistil otevření obecné školy na Starém Brně. Vedle toho se podílel na vzniku a provozu dalších českojazyčných institucí, jako např. Besední dům a Národní divadlo v Brně. Zemřel na onemocnění ucha. [3] [4][5]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wolfgang Kusý

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).