Bitva u Wogastisburgu

Dle kroniky Historia Francorum, jediného věrohodného písemného zdroje, byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. (631/632) kdesi na území Sámovy říše přepadeni franští kupci. Následně na Sámův dvůr přišel králův vyslanec Sicharius s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce, které Sámovi lidé povraždili, a za majetek, kterého se protizákonně zmocnili. Sámo odmítl škodu nahradit a chtěl ustanovit soudy pro spory mezi oběma stranami. Poté propukla hádka a následně byl Sicharius vykázán. Následkem této diplomatické roztržky začalo franské válečné tažení.

Frankové vpadli do Sámovy říše zřejmě ve třech proudech (vojsko rozdělené na více částí se lépe uživilo drancováním, a zároveň vyplenilo větší území). Na předem domluveném místě na území nepřítele se pak části vojska spojily. Jižní a severní křídlo Dagobertovy armády, kterou tvořila vojska franských Alamanů a Langobardů, dosáhlo vítězství, a odvedlo velký počet zajatců. Austrasijci ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády oblehli pevnost Wogastisburg, kde zůstal veliký počet slovanských Vinidů (mylné pojmenování pro slovanské kmeny). Po třech dnech došlo k bitvě, v níž byl pobit velký počet obléhatelů. Zbytek Dagobertových vojsk se dal na útěk, a ponechal na místě výzbroj a výstroj.[1]

Části franského vojska

• Austrasijci, vedeni pravděpodobně samotným Dagobertem I.
• Alamani, vedeni vévodou Chrodobertem
• Langobardi

Přesná lokalizace hradiště je dnes zřejmě nemožná. Z Fredegarovy kroniky se dozvídáme pouze jeho jméno, funkci (castrum – trvale opevněné místo) a umístění kdesi ve směru postupu austrasijského vojska.

V poslední době čeští historikové a archeologové upozorňují na lokalitu vrchu Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách. Jejich tvrzení je podpořeno archeologickými nálezy (ostruhy, šipky a další) slovansko-avarského typu ze 7. století.

Další indicie je směr protiútoku Slovanů do Durynska.[2] Letopisec píše, že „po třídenním neúspěšném boji byli četnější z vojska Dagobertova mečem pobiti a potom úprkem se vracejí do svých sídel. Potom vpadnou Venedi do Durynska a ostatních krajů království Franků pustošit“. Na základě těchto indicií se pokoušel lokalizovat Wogastisburg autor literatury faktu Miroslav Ivanov. Vycházel z toho, že Wogastisburg byla pohraniční pevnost. Tu hledal někde u česko-německých hranic poblíž Durynska na českém území (Úhošť u Kadaně) i na německém území, kde tehdy žili Slované, přesněji slovanští Srbové.

Slovenský historik Matúš Kučera ji lokalizoval na základě historické analýzy geografické, vojenské, archeologické i jazykového původu na území Bratislavské brány lokalizovatelné v prostorech obou břehů Dunaje až po děvínský pevnostní uzel, původem slova burgus označujícím pevnost mezi barbarským a římským světem, kde měl sídlo významný slovanský kníže Braslav nebo Předslav a zvali jej sídlem Braslavovým, tedy braslau burgus, kde hostí kupce, z germánskeho jazyka wo gastis burgus.[3] V současnosti, slovenský historik Ján Steinhübel Wogastisburg lokalizuje v poloze bývalého římského tábora na soutoku Dunaje a Enže při rakouském měste Enns. [4]

Po porážce franských vojsk Slované opakovaně útočili na Durynsko. Sámova říše se rozrostla (připojil se k ní např. lužickosrbský vévoda Dervan) a stala se významným regionálním uskupením.^[zdroj?]

Mapka, kde je patrné jedno z možných míst s názvem Vogastisburg, toto je na území Štýrska (zcela vlevo uprostřed)

Vrch Rubín u Podbořan

• 1763 – někde na území severních Srbů u tzv. limes sorabicus na linii Mohan–Rednitz–Nába (Gelasius Dobner)
• 1771 – Wolgast (Wologoszcz) v Pomořanech (A.G. Schwartz)
• 1772 – Voigtsburg ve Vogtlandu (Johann Erich Thunmann)
• 1814 – Voitsberg ve Štýrsku (Josef Dobrovský, tento názor razil později i jeho žák Jernej Kopitar)
• 1829 – Reicheneck u Hersbrucku (Konrad Mannert)
• 1837 – hypotetický Woigast někde na Ohři; poprvé hledáno v Čechách (Kaspar Zeuss, 1884 Bruno Krusch)
• 1837 – někde na trase Rýn–Mohan–Čechy (Pavel Josef Šafařík)
• 1843 – Wossburg (Wóspork) v Horní Lužici (Leopold von Ledebur)
• 1843 – Tuhošť (Václav Vladivoj Tomek, 1844 František Palacký, 1899 Adolf Bachmann)
• 1881 – Úhošť/Purberk u Kadaně (August Sedláček, 1896 František Nerad, 1912 Václav Novotný, 1919 Lubor Niederle, 1937 Rudolf Käubler, 1949 Gerard Labuda)
• 1884 – Loket (Hermann Leopold Krause)
• 1911 – Staffelberg u Staffelsteinu (Franz Frank, 1958 Rudolf Grünwald)
• 1932 – Vokov, německy Wogau (Anton Gnirs)
• 1951 – Vídeň (Karl Oettinger)
• 1979 – Bratislava (Matúš Kučera)
• 1979 – Rubín u Podbořan (Josef Bubeník, 1997 Dušan Třeštík)
• 1983 – Znojmo (Jaroslav Zástěra)
• 2006 – Ptačí vrch u Vranova nad Dyjí (Jaroslav Růžička)
• 2012 – Albing v Dolních Rakousích; v místě bývalého římského tábora na východním břehu Enže při ústí do Dunaje (Ján Steinhübel)