Witikobund

Název Witikobund, odvozuje organizace od románu Adalberta Stiftera „Witiko“, jehož stejnojmenný hlavní hrdina je vylíčen jako bájný německý zakladatel českého rodu Vítkovců přibyvší do Čech z bavorského Pasova.

Mezi zakládající členy Witikobundu patří:

• Walter Brand, člen NSDAP od roku 1931, šéfredaktor propagandistických novin SdP Die Zeit, vedoucí úřadu Konrada Henleina, organizátor Sudetendeutsches Freikorps a Hauptsturmführer SA, předsedou Witikobundu 1950–1952[3];
• Frank Seiboth, Parteisekretär SdP v Jablonci, Gauschulungsleiter v NSDAP a vedoucí výcvikového tábora, Hauptsturmführer SS, předsedou Witikobundu v letech 1953–1955;
• Walter Becher, před válkou redaktor propagandistického deníku SdP Die Zeit [4], předseda Witikobundu v letech 1956–1958 a mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu v letech 1968–82;
• Heinz Lange, člen NSDAP, příslušník tankové divize SS Das Reich, která má na svědomí několik válečných zločinů, předseda Witikobundu v letech 1959–1983^[zdroj?];
• Walter Stain, bývalý člen Sudetendeutsches Freikorps, po Mnichovu člen NSDAP a do roku 1945 mládežnický velitel Hitlerjugend, předseda Witikobundu v letech 1986–1989;
• Siegfried Zoglmann, vysoký činitel Úřadu říšského protektora a zároveň hlavní vůdce Hitlerjugend v protektorátu Čechy a Morava [5], v roce 1942 vstoupil jako dobrovolník do Waffen-SS, spoluzakladatel Witikobundu, v letech 1957–76 poslanec Německého spolkového sněmu [6].

Kromě zakládajících členů i mají i další „Witikové“ nacistickou minulost, která se neomezovala na pouhé členství v NSDAP.

• Ernst Anrich, člen NSDAP, člen SS, ideologický historik a děkan nacistické Říšské univerzity ve Štrasburku (budovala např. sbírku židovských koster, pěstovala rasovou anatomii a byla rozpuštěna spojenci v roce 1944);
• Konstantin Höß, člen SdP, za protektorátu oblastní šéf NSDAP v Praze, v Jičíně a Hradci Králové;
• Franz Karmasin, zakladatel Karpatoněmecké strany, důstojník Waffen-SS, odsouzen v Bratislavě k trestu smrti, jemuž unikl;
• Karl Kraus, hlava gestapa a SS-Obersturmbannführer v Bělehradu;
• Albert Smagon, oblastní šéf NSDAP v Bratislavě;
• Rudolf Staffen, oblastní šéf (Gauamtsleiter) NSDAP [7];
• Dr. Walter Hergl, člen SdP, Agent SD a NSDAP-Hauptstellenleiter. SS-Hauptsturmführer[3], úzký spolupracovník K.H.Franka [8].

Ve své zprávě o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2004 uvádí Ministerstvo vnitra o Witikobundu následující

Přímo v České republice působí Witikobund nenápadně a to pod krytím Centra Adalberta Stiftera [9]^[zdroj?] v rodišti autora románu „Witiko“ v Horní Plané. Nezisková organizace sídlí v domě vlastněném [10] [11] společností Bohemia Komunikation s.r.o., jejímiž nejvýznamnějšími společníky [12][13] jsou:

• Horst Löffler jako největší společník, statutární orgán Centra [14], člen [15] a funkcionář Witikobundu [16];
• Rudolf Erhart jako bývalý jednatel společnosti a bývalý agent StB [17] [18].

V roce 2002 proběhla českými médii zpráva, že Witikobund stojí za rozšiřováním letáků „Sudety byly a opět budou německé“. Tyto letáky rozšiřovali čeští skinheadi, avšak jejich tvorbu údajně hradil právě Witikobund. Witikobund nařčení popřel. [19][20][21]

Hans Mirtes, tehdejší předseda Witikobundu, podal v roce 2004 spolu s devadesátkou dalších krajanů vlastnickou žalobu na Česko u Evropského soudu pro lidská práva. Poté, co ji po roce soud odmítl, Hans Mirtes prohlásil: „Obrátíme se na OSN“. [22] [23]