Siegfried Zoglmann

Siegfried Zoglmann se narodil 17. srpna 1913 v rodině německého sedláka ve Všerubech na Domažlicku. Měl ještě čtyři sourozence. Rodina žila v domě číslo 77, kde sídlí dnes obecní úřad. V době jeho mládí to byla chudá pastouška. Po skončení školy ve Všerubech se začal v Českých Budějovicích učit číšníkem. Roznášel zde pivo ve známých Masných krámech. Považoval toto povolání pro sebe za nevyhovující a byl přesvědčen, že má na víc. Proto se vrhl do politiky. V patnácti letech v roce 1928 vstoupil do DNSAP v Plzni. V roce 1931 se stal vedoucím tajemníkem DNSAP Plzeň. Potom byl vedoucím mládeže v Opavě a od května 1932 v Ostravě.[1]

Krátce po Hitlerově volebním vítězství přešel tajně hranice do Německa, kde se zúčastnil cvičení úderných oddílů SA v Annabergu. Po návratu byl však zatčen a odsouzen k dvouměsíčnímu vězení. V prosinci 1933 se vrátil k matce do Všerub. To už byl v ilegalitě. Protože na něj československé úřady vydaly zatykač, uprchl počátkem roku 1934 do Bavorska. V roce 1935 byl zaměstnán v kanceláři SA, úderných oddílů v Mnichově. Podle zpráv československé policie se Zoglmann plně zapojil do služeb nacismu. Stal se členem vedení říšského svazu Hitlerovy mládeže a byl jmenován vedoucím zahraničního tiskového odboru Hitlerjugend. Jeho pracovní aktivita byla v té době vskutku obdivuhodná. V roce 1935 se dvaadvacetiletý Siegfried Zoglmann oženil. Chlapec ze všerubské pastoušky se dostal do vlivné rodiny. Jeho manželkou se 6. prosince 1935 stala Irmtrud Schubertová, dcera vysokého ministerského úředníka. Z ministerstva propagandy je Josefem Goebbelsem na nějakou dobu uvolněn Ribbentropovu ministerstvu zahraničí. V této pozici prožil 29. září 1938, kdy byla podepsána mnichovská dohoda.

Na začátku protektorátu žil Zoglmann s manželkou v Praze–Podolí v Lopatecké ulici č. 24. Teprve o něco později se mohl přestěhovat do přepychové vily v Targettské ulici č. 45 v Bubenči, která byla předtím zabavena židovskému majiteli JUDr. Krammerovi. Tuto vilu mu tehdy pomohl doporučit Adolf Eichmann. Okamžitě po nástupu do své funkce vedoucího mládeže NSDAP při úřadu říšského protektora v Čechách a na Moravě se Siegfried Zoglmann začal zabývat germanizací české mládeže a českého obyvatelstva vůbec. Ve svých tezích se například věnoval biologickým zdrojům němectví v Čechách a na Moravě. Studoval také rasové zvláštnosti zdejších lidí a odhadoval brzkou možnost připojení Čech a Moravy k německé oblasti. Nacisté český národ rozdělili na čtyři kategorie: s dobrou krví a dobře smýšlející, s dobrou krví a špatně smýšlející, se špatnou krví a dobře smýšlející a se špatnou krví a špatně smýšlející.[2] V lednu 1940 žádal Hauptsturmführer Zoglmann K. H. Franka o podporu k přijetí k jednotkám SS, kde mu sdělil, že o vstup do této elitní jednotky před časem požádal přímo Heinricha Himmlera. Přitom vyjmenovával své čestně zásluhy, zejména při rozbití Československa. U Štěchovic si pronajal honební revír, kde pořádal setkání špiček protektorátu na zámku Kačina a také dohlížel na arizaci židovského majetku. V této pozici měl v roce 1942 vliv na obsazování pozic německých poradců u Kuratoria.[3] V roce 1943 odešel Siegfried Zoglmann z Prahy, když byl předtím jmenován oblastním velitelem Hitlerjugend. Rovněž byl vyznamenán čestným zlatým vyznamenáním Hitlerjugend. Jeho manželka s dvěma malými dětmi však zůstala po celou dobu v Praze. Existují názory^[kdo?], že nebyl přímo na frontě, ale působil jako hlavní šéf Hitlerjugend na všech územích okupovaných Německem. Zoglmann o sobě tvrdil, že působil v divizi Hitlerjugend a je nositelem záslužného kříže I. třídy. Na Velikonoce 1945 odjel Zoglmann s rodinou a celým svým majetkem do Bavorska. Zakrátko tam přepravil i svoji matku ze Všerub. Opustil tak se svojí rodinou protektorát Čechy a Morava mnohem dříve, než odcházeli nejvýše postavení nacisté a jejich rodiny.[4]

Po skončení války se v Bavorsku Siegfried Zoglmann přihlásil Američanům. Ti jej po tříhodinovém výslechu propustili. První poválečné období strávil Zoglmann v ilegalitě. Bál se toho, že pokud by o něj požádalo Československo, mohl mu hrozit trest smrti. Nikdo se ale o něho nezajímal. Mezitím působil nejprve jako redaktor v Düsseldorfu. Posléze se stal šéfredaktorem liberálně konzervativního týdeníku Die Deutsche Zukunft (Německá budoucnost) a Der Fortschritt (Pokrok). Zřejmě měl dost prostředků (možná ještě z války) na to, aby v roce 1958 získal do svého vlastnictví tiskové nakladatelství Norddeutscher Zeitungsverlag (Severoněmecké tiskové vydavatelství), ve kterém kromě už zmiňovaných dvou titulů vycházely i Mode-Illustrierte a jeden komunální časopis. Také se opět zapojil do politiky. Byl velice činný ve Svobodné německé straně (FDP) Severního Porýní-Vestfálska. Je spoluautorem „Německého programu", který byl vyhlášen v Bielefeldu v roce 1954 a vedl k tvrdým střetům s levicově liberálními silami v FDP.

V období let 1954 až 1958 byl Siegfried Zoglmann členem Zemského sněmu v Severním Porýní-Vestfálsku. V roce 1957 byl zvolen do německého Spolkového sněmu. Stal se zde parlamentním jednatelem a v této funkci jej později vystřídal budoucí ministr zahraničí Spolkové republiky Německo Hans-Dietrich Genscher, dobrý přítel Siegfrieda Zoglmanna.

Jeho kariéra neustále stoupala. V roce 1970 se stal zastupujícím předsedou parlamentní frakce FDP ve Spolkovém sněmu a také působil ve finančním výboru a ve výboru pro zahraniční záležitosti. Přestože norimberský tribunál označil jednotky SS za zločineckou organizaci, jedenáct let po tomto procesu vystoupil Siegfried Zoglmann ve Spolkovém sněmu s návrhem na lepší sociální zabezpečení bývalých esesáků a jejich pozůstalých. Společně s několika dalšími poslanci předložil návrh nového zákona. V červnu 1961 zaznamenal v tomto směru další úspěch. Spolkový sněm přijal novelu zákona, podle kterého dostávají bývalí členové SS a jejich pozůstalí finanční příspěvky na výživné.

V roce 1970 Siegfried Zoglmann vystoupil společně s ostatními poslanci nacionálního křídla z FDP. Důvodem bylo přijetí takzvané politiky zřeknutí se zastupování celého Německa na všech úrovních navenek, tedy i v NDR, uplatňovaná do začátku sedmdesátých let vládou SRN. Zoglmann založil hnutí National-Liberale Aktion - Nacionálně liberální akce, ze kterého se v dalším období, už za spoluúčasti Franze Josefa Strausse, s nímž Zoglmanna poutalo úzké osobní přátelství, vyvinula Deutsche Union - Německá unie. Siegfried Zoglmann se stal zpočátku hospitantem a později členem zemské skupiny CSU v německém Spolkovém sněmu.[5] Od roku 1950 pracoval Siegfried Zoglmann také ve vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Sudetoněmecké radě ve Witikobundu. Po dobu deseti let byl také zemským vedoucím Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Bavorsku. V roce 1993 se stal spolkovým předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení a členem předsednictva Sudetoněmecké nadace. Siegfried Zoglmann byl nositelem Velkého spolkového záslužného kříže. Byl mu také udělen Čestný list Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Velký záslužný řád s hvězdou Maďarské republiky, který mu byl propůjčen za jeho zásluhy o německo-maďarskou spolupráci.[6]

Siegfried Zoglmann zemřel 20. října 2007 v Bonnu.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Siegfried Zoglmann na Wikimedia Commons