Vulcano (A5335)

Stavba nové podpůrné lodě byla objednána roku 2015 v rámci rozsáhlého programu modernizace italské floty. Jeho součástí je ještě šest víceúčelových hlídkových lodí třídy Thaon di Revel a vrtulníková výsadková loď Trieste (L9890).[3] Vulcano má modulární koncepci a tvoří jej dva základní celky (přední a zadní), postavené odděleně v různých loděnicích společnosti Fincantieri. Zadní část postavila loděnice v Riva Trigoso v Janově. Slavnostní řezání oceli tam proběhlo 9. února 2016. Dne 12. července 2016 pak proběhlo založení kýlu záďové sekce o délce 86 metrů a hmotnosti 7000 tun.[1] Naopak příďovou část plavidla v délce 94 metrů postavila loděnice v Castellammare di Stabia. Tamní první řezání oceli proběhlo 16. února 2016.[4] Kýl příďové sekce o délce 94 metrů a hmotnosti 4000 tun byl založen 13. října 2016.[5] Příďová sekce byla na vodu spuštěna 10. dubna 2017.[6] Vyrobené stavbní bloky byly po dokončení transportovány do loděnice Muggiano v La Spezia ke spojení.[5] Zkompletované plavidlo bylo na vodu spuštěno 22. června 2018.[7] Dokončení plavidla zkomplikoval požár, který 22. července 2018 vypukl ve strojovně a pod kontrolu se jej podařilo dostat až po několika hodinách.[8]

Dne 5. prosince 2019 zásobovací loď Vulcano zahájila námořní zkoušky.[9] V březnu 2021 byla oficiálně předána italskému námořnictvu.

Plavidlo je vybaveno dvěma navigačními radary a přehledovým radarem 2D RAN 21S. Je vyzbrojena jedním 76mm kanónem a dvěma 25mm kanóny.[10] Posádku tvoří 167 osob, přičemž na palubě jsou kajuty až pro 200 osob (včetně 12 v palubní nemocnici).[5] Úkolem Vulcano je zásobovat další plavidla palivem, leteckým palivem, vodou, náhradními díly, municí či potravinami. Je vybavena dvěma zásobovacími stanicemi na každém boku a pátou zásobovací stanicí na zádi. Dále je vybavena palubní nemocnicí s 12 lůžky, zařízením na výrobu elektrické energie a pitné vody.[4] Je schopná zajišťovat opravy a údržbu dalších plavidel na volném moři.[3] Na zádi je vybavena přistávací plochou pro jeden vrtulník (včetně těžkých strojů CH-53 Sea Stallion, případně konvertoplánu V-22 Osprey). Hangár plavidla pojme až dva střední vrtulníky AW101.[5] Pohonný systém je koncepce CODLAD. Nejvyšší rychlost dosáhne 20 uzlů a cestovní 16 uzlů. Dosah je 7000 námořních mil a vytrvalost 30 dnů.[10]

V říjnu 2018 se k programu LSS připojila Francie, která v rámci programu FLOTLOG (FLOTte LOGistique) hledá náhradu za jednotrupé tankery třídy Durance v podobě nové generace plavidel označených Bâtiments Ravitailleurs de Force (BRF).[11] Dne 30. ledna 2019 byla objednána stavba celkem čtyř jednotek třídy Jacques Chevallier v hodnotě 1,7 miliardy euro. Stavbu zajistí francouzské loděnice Chantiers de l’Atlantique (CdA, původně STX Europe) a Naval Group ve spolupráci s italskou loděnicí Fincantieri. První pár plavidel má být dodán roku 2025.[12] Oproti italské Vulcano budou o něco větší (výtlak 31 000 t, délka 194 m, šířka 27 m, rychlost 20 uzlů). Mají mít kapacitu 13 000 m³ paliva a dalších 1500 t munice, zásob a proviantu.[13] Plánovanou výzbroj tvoří dva 40mm kanóny Bofors Mk.4.[14] V prosinci 2019 loděnice CdA objednala stavbu příďových sekcí francouzských tankerů u svého italského partnera Fincantieri. Stavbu provede v letech 2021–2027 loděnice Castellammare di Stabia v Neapoli.[15]