Volovské knížectví
Volovské knížectví (polsky Księstwo wołowskie, německy Herzogtum Wohlau) bylo jedním z mnoha slezských knížectví, s hlavním městem Volov.
Volovské knížectví Księstwo wołowskie Herzogtum Wohlau
| |||||||
geografie
| |||||||
obyvatelstvo | |||||||
státní útvar | |||||||
státní útvary a území | |||||||
|
Historie
Zpočátku bylo Volovsko součástí Vratislavského knížectví, ale po rozdrobení Slezska roku 1248 se stalo součástí Hlohovského knížectví a roku 1312 se stalo součástí Olešnického knížectví až do roku 1471, kdy se osamostatnilo. Roku 1329 se stalo součástí Zemí Koruny české.
Roku 1504 se Volovsko spojilo s knížectvím Minstrberským a roku 1517 je koupila rodina Thurzů, která je po 6 letech prodala lehnickým knížatům. V letech 1653 až 1664 bylo knížectví opět samostatné, ale již roku 1675, kdy zemřel poslední legitimní Piastovec Jiří Vilém Lehnicko-Břežsko-Volovský, se knížectví stalo přímou korunní doménou českých králů. Roku 1742 bylo knížectví anektováno Pruskem, což byla i jedna z příčin sedmileté války.
Literatura
- ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8.