Voják a tanečnice
Voják a tanečnice (1927) je první operou Bohuslava Martinů napsanou na libreto J. L. Budína (pseudonym Jana Löwenbacha) podle Plautovy komedie Lišák Pseudolus. Skladatel ji psal, okouzlený Paříží, dadaismem a revuí, v letech 1926 až 1927.[1]
Voják a tanečnice | |
---|---|
Žánr | komická opera |
Skladatel | Bohuslav Martinů |
Libretista | J. L. Budín (Jan Löwenbach) |
Počet dějství | 3 |
Originální jazyk | čeština |
Literární předloha | Titus Maccius Plautus: Pseudolus |
Datum vzniku | 1926-1927 |
Premiéra | 5. května 1928, Brno, Národní divadlo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charakteristika díla
Voják a tanečnice je svou formou velmi netradiční dílo, jež v sobě kombinuje revui, muzikál, operu, místy paroduje operetu, vystupuje i černošský jazzband. Hudba se liší od jiných oper Martinů (např. Julietta, Hry o Marii nebo Řecké pašije) a je přístupná i nejširšímu okruhu publika.[2] Na několika místech se objeví i baletní pantomima po způsobu Pařížské šestky.
Inscenační historie
Světová premiéra se konala v Brně, již rok po vzniku opery, 5. května 1928.[3] Další provedení však probělo až po čtyřiceti letech v Olomouci (1966). Od devadesátých let minulého století operu inscenovaly nejprve Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě (1990), poté Státní opera Praha (2000) a naposledy v roce 2014 Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni v režii Tomáše Pilaře a pod vedením dirigenta Petra Kofroně.[4] V roce 2015 byla tato inscenace provedena v Praze v Národním divadle v rámci festivalu Opera 2015.[5]
Osoby a první obsazení
osoba | hlasový obor | premiéra (5. 5. 1928)[6] |
---|---|---|
Šimon, athénský občan | baryton | Arnold Flögl |
Paní Malina, jeho choť | alt | Marie Hloušková |
Kalidorus, jejich syn | tenor | Antonín Pelz |
Pseudolus, jejich sluha | baryton | Zdeněk Otava |
Bambula, radní a majitel tančírny | bas | Jaroslav Čihák |
Fenicie, tanečnice u Bambuly | soprán | Alexandra Čvanová |
Aloisie, Pseudolova milenka | alt | Marta Dobruská |
Harpax, vojenský sluha ze Sparty | tenor | Karel Kosina |
Kuchař | tenor | Václav Šindler |
Domovnice | soprán | Jelena Ježićová |
1. lucerna | tenor | Bedřich Zavadil |
2. lucerna | tenor | Karel Kosina |
3. lucerna | tenor | Václav Šindler |
Socha | bas | Vladimír Jedenáctík |
Měsíc | tenor | Valentin Šindler |
Černoška | soprán | Jožka Mattesová |
Opilec | baryton | Ferdinand Pour |
1. aedil | tenor | Jan Špůrek |
2. aedil | bas | Adolf Brunner |
Cato | mluvená role | Václav Fiala |
Plautus | mluvená role | Ladislav Nechyba |
Molière | mluvená role | Bohumil Nováček |
Pán s parukou | mluvená role | Václav Fiala |
Režisér | mluvená role | Vilém Skoch |
Nápověda | mluvená role | Emil Randa |
Kritik | mluvená role | Adolf Brunner |
Strážník | mluvená role | Josef Tupý |
Pět dukátů (soprány); athénští občané, lidé v Bambulově tančírně, tanečnice | ||
Dirigent: | František Neumann | |
Režie: | Ota Zítek | |
Scéna a kostýmy: | Bohumil Babánek | |
Obsah opery
1.díl
Je noc. Na nebi svítí měsíc, na zemi lucerny. Kalidorus a jeho sluha Pseudolus čtou dopis od tanečnice Fenicie, Kalidovy milé. Píše v něm, že ji majitel tančírny Bambula prodal za dvacet dukátů jakémusi vojákovi. Vzal si zálohu a obdržel jeho pečeť. Tomu, kdo se prokáže stejnou pečetí a zaplatí dlužných pět dukátů, Bambula svou tanečnici vydá.
Pseudolos vezme Kalidora do Bambulovy tančírny, kde vrcholí přípravy na hostinu k majitelovým narozeninám. Kalidos žádá Bambulu, aby týden počkal, než sežene peníze, kterými by vyplatil Felicii, ale ten odmítá.
Šimon a jeho žena Malina hovoří o prodeji tanečnice Felicie jejich synovi Kalidorovi. Matka souhlasí, otec je proti výkupnému a chce rozhlásit po městě, aby jeho synovi nikdo žádné peníze nepůjčoval. Pseudolus se pokouší přesvědčit Šimona, aby vydal chybějící peníze. Do hry vstupují svými komentáři a požadavky nápověda, režisér a kritik, což vyvolá všeobecný chaos.
Do Bambulovy tančírny přichází vojenský sluha Harpax. Pseudolus se začne vydávat za Bambulova sekretáře a chce po Harpaxovi peníze. Ten odevzdává Pseudolovi list s pečetí pro Bambulu, nikoliv však peníze. Ty si Pseudolus půjčí od paní Mary, která mu pro chystané intriky sežene i vojenskou šavli a uniformu. Pseudolus pak nechává vše dopravit ke své milé Aloisii. Felicie sní o lepších časech a zpívá árii: „Když jsem tančila v Arkadii, ovečky pásl můj hoch“. Černoška zpívá song o svém chlapci v Liberii a přitom tančí.
2.díl
Pseudolova milá Aloisie se převléká za vojáka Harpaxe. Přichází Bambula. Aloisie už ve vojenském převleku dává Bambulovi dopis s pečetí. Ten slibuje, že vydá Felicii, jakmile dostane od vojáka peníze.
Kuchař vychvaluje Bambulovi své kuchařské umění a především užívání koření, které je jeho specialitou.
Přichází společnost a slaví Bambulovy narozeniny. Mezi hosty je přítomen i antický dramatik. Dav v čele s domovnicí protestuje proti otroctví žen. Feniciiny tančící přítelkyně se k protestujícím připojují.
Mezitím skutečný Harpax chce doručit peníze Bambulovi, který tuší, že je o lest a obviňuje vojáka a Pseudola z intrik. Bambula si uvědomuje, že byl napálen, oloupen a okraden. Do hry vstupuje Molière s obviněním, že Bambula používá jeho slavnou Harpagenovu scénu z Lakomce.
Kalidorus představuje rodičům svou přítelkyni Fenicii. Šimon ji hodnotí jako roztomilou a uvědomuje si, že kdysi „také měl roupy“. Ve finále si všichni s chutí zazpívají: „Pojďte s námi na skleničku!“
Instrumentace
Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty; dva lesní rohy, tři trubky, tři pozouny; tympány; klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[7]
Reference
- HERMAN, Josef. Rakvičkárna místo revue. Divadelní noviny [online]. Společnost pro Divadelní noviny, 2014-02-17 [cit. 2021-06-19]. Roč. 30. Dostupné online. ISSN 1210-471X.
- Voják a tanečnice (2014) [online]. Plzeň: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, 2014 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online.
- Programy/Divadla. S. 4. Národní listy [online]. 1928-05-05 [cit. 2021-05-27]. S. 4. Dostupné online.
- JANÁČKOVÁ, Olga. Voják a tanečnice. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. (česky)
- BARTOŠ STURZ, Jiří. Plzeňský Voják a tanečnice na festivalu Opera 2015. OperaPlus [online]. Opera PLUS, 2015-02-07 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. ISSN 1805-0433.
- Národní divadlo Brno – Online archiv – Voják a tanečnice [online]. Brno: Národní divadlo Brno [cit. 2021-05-28]. Dostupné online.
- Databáze pramenů – Katalog skladeb – Voják a tanečnice [online]. Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online.
Literatura
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol.: Opera - Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018.1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 841-843
- BRABEC, Zbyněk: Bohuslav Martinů, Voják a tanečnice - Hudební komedie? Revue? Opera! Plzeň: Divadlo Josefa Kajetána Tyla, 2014.