Marie Hloušková

Marie Hloušková se narodila 2. 1. 1895 v Čáslavi v dnešním Středočeském kraji. V Praze později začala brát soukromé hodiny zpěvu u klavíristky a pěvkyně, manželky skladatele Oskara Nedbala, Marie Nedbalové.[1] Později studovala na pražské konzervatoři u operního pěvce a pedagoga Egona Fuchse.[2][3] Právě v hlavním městě se již během 1. světové války uskutečnilo několik jejích koncertů.[4] Nejvýrazněji se však profilovala coby operní pěvkyně.

Již v roce 1920 získala Marie Hloušková své první angažmá. Domovskou scénou se jí stala opera Slovenského národného divadla v Bratislavě. Na počátku sezóny 1920/1921 došlo v divadle k personálním změnám na postu šéfdirigenta opery, kterým se stal Milan Zuna. Z jeho vedení vyplynuly výrazné změny ve fungování scény. K jejich realizaci potřeboval Zuna výrazně větší soubor, v rámci jehož rozšiřování získala angažmá coby sólistka mimo jiné i Marie Hloušková. Již v následující sezóně (tj. 1921/1922) se však vedení opery začalo potýkat s nedostatkem financí, což vedlo jak ke snížení kvality nových inscenací, tak i k přetěžování umělců.[5] Tyto problémy vyústily v odchod několika členů souboru, mezi nimiž byla na počátku sezóny 1922/1923 i Marie Hloušková.[4]

Po odchodu ze Slovenského národného divadla se Hloušková vrátila do Prahy. Mezi roky 1922 a 1923 zde účinkovala v inscenacích Nového německého divadla (dnešní Státní opera).[6]

Již na konci roku 1922 hostovala Marie Hloušková v Národním divadle v Brně v inscenaci Eugen Oněgin, kde ztvárnila roli statkářky Láriny.[7] Ještě tutéž sezónu (1922/1923) do opery Národního divadla v Brně nastoupila do stálého angažmá. V této době byl uměleckým šéfem opery dirigent František Neumann, který se výrazným způsobem podílel na zkvalitnění repertoáru, technické stránky inscenací i obecné popularizaci opery v Brně.[7] Za doby jeho vedení se soubor rozrostl hned o několik sólistů. Nově příchozí Marie Hloušková se tak díky svému technicky i herecky kvalitnímu zpěvu zařadila mezi přední sólisty, jakými byli např. Alba Sehnalová, Hana Pírková, Božena Snopková, Valentin Šindler, Antonín Pelcl nebo Zdeněk Otava.[8] V Brně působila Hloušková až do sezóny 1934/1935, kdy svou operní kariéru ve věku pouhých 40 let ukončila. Důvodem bylo dlouhodobé, blíže nespecifikované onemocnění.[4] O pět let později, 29. 6. 1940, v Brně zemřela.

Vedle své bohaté operní činnosti se rovněž věnovala koncertním vystoupením. Tuto dráhu započala již během svých studií v Praze.[4] Zde mimo jiné vystoupila například jako sólistka na několika koncertech České filharmonie.[9] Během svého angažmá na Slovensku koncertovala při Hudobnej škole v Bratislavě (dnešní Konzervatoř[9]), kde současně působila jako pedagožka na Umelecké besede Slovenska.[9] Nejpočetnější jsou však záznamy popisující její brněnskou etapu. V období působení Hlouškové v opeře Národního divadla v Brně zavedl její tehdejší umělecký šéf František Neumann, ve snaze rozšířit povědomí o opeře, abonentní symfonické koncerty. Jakkoli nevýrazný zájem ze strany veřejnosti o ně v dané éře byl, z globálního hlediska daly vzniknout spolupráci operní scény Národního divadla v Brně s Brněnskou besedou.[7] Právě pod její záštitou provozovala své koncerty i Marie Hloušková. Účinkovala zde mimo jiné v kantátách Antonína Dvořáka, Glagolské mši Leoše Janáčka nebo oratoriu Svatý Václav Josefa Bohuslava Foerstra.[3] Díky iniciativě nového dirigenta Brněnské besedy Jaroslava Kvapila značně vzrostla obliba těchto koncertů. I díky tomu se soubor např. se zmiňovanou Glagolskou mší dostal v roce 1929 na mezinárodní hudební festival v Ženevě.[9] Vedle Brněnské besedy vystupovala Hloušková i na premiérových koncertech autorů hudby Klubu moravských skladatelů.[10]

Již od počátku své operní dráhy se vedle aktivního účinkování v divadle věnovala rovněž výuce zpěvu. V období svého prvního angažmá v Bratislavě (1920–1922) pedagogicky působila na tamější Hudobnej škole. Po odchodu z angažmá učitelskou činnost přerušila. Vrátila se k ní až v Brně, kde sama založila soukromou hudebně zaměřenou školu.[10]

Mezi její studenty patřili například Růžena Hořáková, Josef Válka[10] nebo Jaroslav Hromádka[11]. Zajímavé jsou však i vzájemné spojitosti mezi studenty, potažmo jejich další spolupráce s Hlouškovou. Například Růžena Hořáková v roce 1934 nazkoušela hospodyni Marceliny v Rossiniho Lazebníku sevillském. V této roli se pak se svou pedagožkou alternovala.[12] S Jaroslavem Hromádkou Hlouškovou pojí společný pěvecký pedagog. Stejně jako Hlouškové i Hromádkovi byl pěveckým lektorem Egon Fuchs.[13] Naopak Hromádkův otec, skladatel Antonín Hromádka, byl prvním učitelem Josefa Války.[14] Na Slovensku byli jejími žáky například sestry Oľga a Milina Kraftovy, které se později věnovaly zejména lidové hudbě.[9]

Podle archivních záznamů jednotlivých divadel je zřejmé, že Marie Hloušková některé role sehrála v různých pojetích nejen napříč divadelními scénami, ale i ve vícero nastudování v rámci jednoho divadla. Za všechny je možné uvést například roli Rychtářky v Její pastorkyni Leoše Janáčka, kterou ztvárnila jak během svého působení ve Slovenském národním divadle (sezóna 1920/1921)[15], tak i ve třech zpracováních Národního divadla v Brně (sezóny 1924/1925; 1926/1927 a 1933/1934)[16], roli Veruny v opeře V studni, rovněž na obou výše zmiňovaných scénách[15][16], případně Čarodějnici z Rusalky, kterou nastudovala jednou v Novém německém divadle[6] a dvakrát v Národním divadle v Brně.[16]

• Marie Hloušková v archivu Národního divadla Brno

• Marie Hloušková v archivu Národního divadla

• Marie Hloušková v archivu Slovenského národného divadla

• heslo Marie Hloušková v Internetové encyklopedii města Brna