Vladimir Kara-Murza

V letech 1999-2001 byl členem strany Демократический выбор России a poté do roku 2008 členem Svazu pravicových sil (Сою́з Пра́вых Сил).

V ruských prezidentských volbách v roce 2000 podporoval Grigorije Javlinského. V letech 2000-2003 byl poradcem a blízkým přítelem opozičního politika a člena Dumy Borise Němcova. Kara-Murzovu vlastní kandidaturu do Parlamentu za Čertanovský distrikt v Moskvě v roce 2003 podpořily společně Svaz pravicových sil a Jabloko. Po neúspěšném pokusu strany Jednotné Rusko odstranit ho z volební listiny byly spáleny jeho volební bilboardy, během jeho televizní debaty byl vypnut zvuk a nakonec byly volby zfalšovány ve prospěch bývalého rozvědčíka Vladimira Gruzdeva řetězovým hlasováním voličů, dopravených autobusy do volební místnosti.

Roku 2004 byl jedním ze spoluzakladatelů Comittee 2008 - sdružení demokratických politiků pod předsednictvím Garri Kasparova , které si kladlo za cíl zajistit svobodné a spravedlivé prezidentské volby v roce 2008. Do ruské prezidentské volby v roce 2008 navrhl jako kandidáta spisovatele Vladimira Bukovského. „Rusko potřebuje svého vlastního Václava Havla, ne nového nástupce z Lubjanky (velitelství KGB),“ stálo tehdy v Kara-Murzou podepsaném společném prohlášení Bukovského navrhovatelů.[7] Kara-Murza byl od května do prosince 2007 předsedou volebního štábu Vladimira Bukovského. V říjnu 2007 byl jedním z organizátorů "Manifestace svobodných lidí" na Trimfalnoj ploščadi v Moskvě, které mělo podpořit Bukovského. Bukovský byl 16. prosince nominován oficiálně do prezidentských voleb 823 hlasy voličského shromáždění a Kara Murza byl při stejné příležitosti zvolen jako jeho nominant do centrální volební komise. Centrální komise ale 22. 12. odmítla Bukovského registrovat jako kandidáta a znemožnila jeho účast ve volbách.

Na ustavujícím zasedání ruského liberálně demokratického politického hnutí Solidarita, založeného v prosinci 2008 po vzoru polské Solidarity, byl Kara-Murza zvolen do jeho centrální rady jako druhý v pořadí za Němcovem ze 77 kandidátů. Byl znovu zvolen také v roce 2010 a 2013. Roku 2012 se zúčastnil masivních pouličních demonstrací proti Putinovi. V červnu 2012 byl zvolen do federální rady Republikánské strany Ruska - Strany lidové svobody (RPR-PARNAS), řízené společně Borisem Němcovem, Michailem Kasjanovem a Vladimirem Ryžkovem.[8] V říjnu téhož roku byl zvolen vysokým počtem hlasů do Koordinační rady ruské opozice. V listopadu 2012 byl jmenován hlavním politickým poradcem think-tanku Institute of Modern Russia v New Yorku.

V roce 2014 se stal viceprezidentem hnutí Otevřené Rusko, jehož zakladatelem je Michail Chodorkovskij. Je koordinátorem projektu Svobodné volby v Rusku.

Z jeho iniciativy bylo pojmenováno po Borisi Němcovovi náměstí před ruskou ambasádou ve Washingtonu (Boris Nemtsov Plaza).[9]

13. března 2021 zatkla Vladimira Kara-Murzu moskevská policie spolu s dalšími asi 200 opozičními politiky z 50 regionů během schůze, kde projednávali přípravu na příští parlamentní a municipální volby v Rusku. Setkání organizoval United Democrats project, který na rozdíl od Open Russia nefiguruje na státním seznamu "nežádoucích organizací".[10]

Vladimir Kara-Murza svědčil 25. června 2012 před Komisí pro lidská práva Kongresu Spojených států amerických o porušování lidských práv v Rusku. Připravovaný Magnitského zákon označil za "proruský a potřebný zákon, který požene k odpovědnosti ty, kteří porušují práva a svobody ruských občanů.[11] Reakce Kremlu dokládá, že zákon bude mít účinek tam, kde to režim pocítí." Spolu s Borisem Němcovem napsal v prosinci 2012 článek, v němž uvádějí, že přijetí zákona uvítají ruští opoziční politici, kulturní osobnosti i mnoho ruských občanů. Magnitského zákon, který uvaluje finanční a vízové sankce na ruské činitele odpovědné za porušování lidských práv, podepsal prezident Barack Obama 14. prosince 2012.

Spolu s Borisem Němcovem vyzval Kanadu, aby Magnitského zákon přijala také. Kanadskou verzi zákona předložil tamnímu parlamentu liberální poslanec Irwin Cotler.[12] V červnu 2013, v interview pro televizní stanici France 24, Kara-Murza hovořil o verzi Magnitského zákona, která byla tehdy předložena k debatě v Evropském parlamentu.

Po zavraždění Borise Němcova (27.2.2015) předložil Kara-Murza spolu s Michailem Kasjanovem Sněmovně reprezentantů a Senátu Spojených států amerických seznam osmi jmen, která by měla být přidána k Magnitského zákonu.[13] Jsou na něm jména novinářů a komentátorů ruských státních médií, kteří vytvořili atmosféru nenávisti, intolerance a vyzývali k násilí několik měsíců před zavražděním Němcova. Přestože se v případě těchto novinářů jedná o kriminální čin podle ruských zákonů, státní orgány odmítly se případem zabývat. Seznam jmen zveřejnil liberální list Kommersant.[14] V reakci na tuto iniciativu navrhl místopředseda Dumy za stranu Jednotné Rusko, Jevgenij Fjodorov, aby se vyšetřovací orgány zabývaly možností, že se Kara-Murza a Kasjanov dopustili zločinu zrady, s trestní sazbou 12-20 let.

Prudké zdravotní potíže doprovázené zvracením a celkovým kolapsem postihly Kara-Murzu poprvé 26. května 2015.[15] V nemocnici mu během 72 hodin selhaly vnitřní orgány, mělm otok mozku a musel být uveden do umělého spánku a připojen na hemodialýzu. Lékaři dospěli ke zjištění, že šlo o otravu, ale původce otravy nebylo možné spolehlivě identifikovat. V každém případě šlo o profesionálně připravený útok, jehož cílem bylo politika zabít.[16] Kara-Murza poté odjel do USA, kde se během půl roku částečně zotavil. Přes varování přátel se pak vrátil do Ruska, ale ještě rok po otravě měl problémy s chůzí a pohyboval se o holi.

V lednu 2017 předložil Kara-Murza zahraničnímu výboru amerického Senátu dopis, ve kterém kritizoval ruskou vládu a prezidenta Vladimira Putina. Upozorňoval v něm, že ruským opozičním lídrům hrozí nejen soudy a vězení, ale že jsou ohroženi na životě. Brzy poté se zřejmě sám stal cílem nájemných vrahů nebo tajných služeb. Dne 2. února 2017 byl opět hospitalizován se stejnými příznaky jako poprvé. Selhaly mu orgány a byl uveden do umělého spánku a připojen na vnější plicní ventilaci.[17][18] Po týdnu se částečně zotavil a ještě v únoru odjel kvůli další léčbě mimo Rusko.[19]

Jak v únoru 2021 vyplynulo z investigativní práce Bellingcat[20], The Insider[21] a Der Spiegel,[22] Vladimira Kara-Murzu sledovalo po dobu několika měsíců komando agentů ruské tajné služby FSB ze stejné jednotky, která se pokusila zavraždit Alexeje Navalného. Roku 2015 ho agenti FSB provázeli během sedmi cest mimo Moskvu. Sledování začalo tři dny před zavražděním Borise Němcova a poslední sledování proběhlo dva dny před 26. květnem 2015, kdy byl Kara-Murza otráven poprvé. Stalo se to až po jeho návratu do Moskvy, kde nebylo možné po tak dlouhé době pohyb agentů přesně rekonstruovat, protože geolokace jejich telefonů již není možná. Čtyř sledování se zúčastnil důstojník FSB Alexander Samofal, kterého na jiných cestách často doprovázejí členové vražedného chemického komanda Dr. Alexey Alexandrov a Konstantin Kudryavtsev (odpovědný za otravu Alexeje Navalného). Nejvýše postaveným důstojníkem FSB, zapojeným do sledování, byl Roman Mezentsev, který pravidelně a často telefonuje s nejvyšším vedením FSB (ředitelem 2. oddělení FSB Alexejem Zhalo, náměstky FSB Gen. Sergejem Smirnovem a Alexejem Chekhovskikhem). Roman Mezentsev byl pravděpodobně styčným důstojníkem, který operaci koordinoval s náčelníkem chemického komanda plukovníkem Makshakovem, známým z vyšetřování otravy Navalného. Na cestě do Kazaně, která bezprostředně předcházela prvnímu pokusu o otrávení Kara Murzy, ho sledoval Alexander Samofal spolu s Valery Sukharevem. Sukharev koordinoval z Moskvy také otravu Navalného a se členy vražedného komanda si vyměnil asi 100 telefonátů. Vladimir Kara-Murza nevylučuje, že jed mohl být aplikován na jeho náhradní spodní prádlo, které použil až po návratu do Moskvy.

Když se Vladimir Kara-Murza po delší léčbě v USA vrátil do Ruska, již na jeho druhé cestě mimo Moskvu v dubnu 2016 ho provázeli agenti FSB Alexander Samofal a Valery Sukharev. Na cestě do Nižného Novgorodu, kde ve dnech 29. 11.- 1. 12. 2016 představil životopisný dokument o Borisi Němcovovi, ho sledovali agenti FSB Alexander Samofal a Konstantin Kudryavtsev. Také druhý pokus o otravu se odehrál v Moskvě, těsně před jeho plánovaným odletem do Washingtonu (2. února 2017) a po schůzce se členem opoziční strany Jabloko. Ještě předtím, než ve svém hotelovém pokoji ztratil vědomí, podařilo se mu zatelefonovat své ženě, která kontaktovala stejnou nemocnici, kde ho ošetřovali při první otravě. Vykazoval stejné symptomy a lékaři je vyhodnotili jako "závažnou otravu neznámou látkou". Byl připojen na umělou plicní ventilaci a podstoupil výměnu plasmy. Jeho ženě se podařilo získat včas vzorky jeho krve a dopravit je do USA k analýze. FBI jako výsledek určila otravu neznámým biotoxinem, ale podstatnou část zprávy utajuje.[20] O případu Kara-Murza diskutoval s šéfem FBI během návštěvy Washingtonu šéf FSB Alexandr Bortnikov. Kara-Murza se pokoušel získat protokoly FBI i prostřednictvím žaloby, ale FBI navzdory rozhodnutí soudu výsledky krevních testů odmítá zveřejnit.[21]

V květnu 2017 byl Vladimir Kara-Murza účastníkem konference Evropské dialogy Václava Havla: Kde Evropa začíná a končí, kterou uspořádala Knihovna Václava Havla v Centru současného umění DOX.[23] V červnu 2017 uvedl v Knihovně Václava Havla životopisný dokument o Borisi Němcovovi, který sestavil z dochovaných filmových záznamů.[24] V říjnu 2017 se zúčastnil zahajovacího panelu 21. konference Forum 2000: Jak posílit demokracii v nejisté době.[25]

Roku 2019 Kara-Murza získal ocenění Ústavu pro studium totalitích režimů za následováníhodné počiny při hájení principů demokracie, svobody a lidských práv.[26]

Vladimir Kara-Murza je ženatý a má tři děti. Jeho žena Jevgenia žije s dětmi na Washingtonském předměstí Centreville.

V roce 2005 byl Kara-Murza producentem čtyřdílného televizního dokumentu They Chose Freedom (Vybrali si svobodu), který mapoval historii sovětského disentu. V dokumentu hovořili mj. Vladimir Bukovskij, Jelena Bonnerová nebo Sergej Kovaljov.

Roku 2017 představil v Praze svůj dokumentární film Nemtsov, o životě zavražděného ruského politika Borise Němcova.[27]

Roku 2011 Kara-Murza vydal svou první knihu Reform or Revolution: The Quest for Responsible Government in the First Russian State Duma (rus.), která mapuje neúspěšný pokus Kadetů (Konstitučně demokratické strany) vytvořit vládu během krátké existence prvního ruského parlamentu mezi dubnem a červencem 1906.