Vladimír Roy

Své první verše začal psát už během vysokoškolských studií a uveřejňoval je v časopisech Slovenské pohľady, Církevní listy a Národné noviny. Počátky jeho tvorby byly poznamenány vlivem symbolismu a impresionismu, ale také ho ovlivnila tvorba Pavla Országha-Hviezdoslava či Svetozára Hurbana-Vajanského, z mladších autorů to byli Janko Jesenský, Ivan Krasko a další. Později ho ovlivňovala romantická poezie slovenských (Janko Kráľ) i zahraničních autorů (Endre Ady, George Gordon Byron). Ve své tvorbě se věnoval vyjádření rozporů mezi světem a srdcem, snem a skutečností, ale také v ní vyjadřoval smutek, bolest, hrůzu, osamotenost a boj za lidštější a spravedlivější život. V pozdější tvorbě se věnoval zejména národní lyrice, kde využíval zejména motivy noci bez luny a hvězd, obrazy mraků, soumraku, temna a beznaděje, ale také jsou pro jeho tvorbu z tohoto období typické motivy vzpoury a odboje, zaměřené nejen proti společnosti, ale i proti sociálním poměrům. Po tomto období přichází do jeho tvorby převaha lyriky, a to jak milostné, tak i osobní, zpětné a přírodní.

Ovládal šest cizích jazyků, a tak se kromě vlastní tvorby věnoval i překladům poezie, prózy i dramatu. Překládal zejména z angličtiny (George Gordon Byron, Edgar Allan Poe (např. báseň Havran), Percy Bysshe Shelley, William Shakespeare, Oscar Wilde, Walter Scott, Charles Dickens), francouzštiny (Alexandre Dumas st., Rainer Maria Rilke), němčiny (Heinrich Heine, Johann Wolfgang Goethe), maďarštiny (Endre Ady, Mór Jókai) a jiných jazyků. Kromě toho také přeložil libreto k první slovenské opeře Jána Levoslava Belly – Kovář Wieland. Jeho básnická tvorba ovlivnila řadu slovenských básníků, jako byli Štefan Krčméry, Emil Boleslav Lukáč, Ján Smrek, Andrej Plávka a jiní, kteří čerpali z jeho poznatků z práce s volným veršem.