Vladimír Kolmistr

V 50. letech 20. století byl aktivním členem KSČ. Byl předsedou Okresní organizace Československého svazu mládeže v Kladně. Podle zjištění historika Prokopa Tomka se tehdy Kolmistr podílel na vyloučení Miroslava Dolejšího z ČSM a ze studia na střední škole. Kolmistr později tato tvrzení odmítal, respektive přiznal, že se na vyloučení Dolejšího podílel, ale popřel, že by šlo o vyloučení ze všech škol v republice.[2]

Během pražského jara patřil k představitelům reformního proudu v KSČ. 31. srpna 1968 byl kooptován za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, kooptace byla zrušena v září 1969.[3] Pak byl politicky pronásledován. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako tajemník politickoorganizačního oddělení Okresního výboru KSČ Kladno.[4] Náležel mezi hlavní představitele reformních komunistů na Kladensku a odmítal své názory z roku 1968 revidovat.[5]

Patřil mezi signatáře Charty 77. Koncem 80. let 20. století se angažoval v klubu reformních komunistů Obroda. Koncem listopadu 1989 se za tento klub účastnil jednání s představiteli tehdejší KSČ (Rudolf Hegenbart).[2]

Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník podniku energovod Praha, bytem Kladno.[6]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 20 - Slaný, Středočeský kraj) jako bezpartijní poslanec. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[7][8] Ve volbách roku 1990 přešel do České národní rady, kde zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[9][10]

Jeho angažovanost v KSČ před rokem 1968 mu byla po sametové revoluci částí politiků vytýkána. V roce 1990 nebyl zvolen do čela bezpečnostního výboru České národní rady jako jediný z kandidátů Občanského fóra na vedoucí posty v ČNR.[11] V roce 1992 se uvádí jako člen ČSSD v Kladně.[12]