Vláknice začervenalá

Vláknice začervenalá (Inocybe erubescens)

Roste pod listnatými stromy v lesích i mimo les.[1] Obvykle pod lipami[1] a lískami[1], ale také pod habry,[1] duby a buky[1]. Preferuje výživnější půdy se zvýšeným obsahem vápníku. Podle českého mykologa Františka Šmardy, který ověřil půdní reakci na sedmi lokalitách, roste hlavně na neutrálních až alkalických substrátech, méně na půdách mírně kyselých jen vzácně na půdách kyselých.[2] Vyskytuje se i na synantropních stanovištích, kam se vápník dostal druhotně (obvykle ze stavebních materiálů), například v parcích[1], zahradách[3] nebo v bezprostředním okolí starších staveb jako kostely, hřbitovní zdi, hrady a podobně.[2] Objevuje se od května do července, vrcholu dosahuje fruktifikace v červnu. Za vhodného počasí může vyrůst i na podzim. Preferuje teplejší oblasti nižšího stupně pahorkatin, může se ale objevit i v podhůří (Šmarda publikoval nález z 800 m n. m.).[2] Pilát ji uvádí mezi druhy teplomilných lesů na půdách vápenatých, xerotermních dubohabrových hájů na vápencích, vysokých doubrav na půdách písčitých a hlinitých a nakonec také v rámci druhotných smíšených lesů na půdách nevápenatých (konkrétně v rámci moravských teplých středně vlhkých dubin acidofilního charakteru).[4]

Je známá z Evropy (především jižní) a jihozápadní Asie (Turecko). V České republice byly publikovány nálezy z následujících chráněných území:

• Český kras
  • Karlštejn[5] (okres Beroun)
  • Koda[6] (okres Beroun)
• Doubravka[7] (okres Teplice)
• Chuchelský háj[8] (Praha)
• Jílovka[9] (okres Česká Lípa)
• Křivoklátsko[5]
• Opolenec[10] (okres Prachatice)

V 60. letech 20. století byla vláknice začervenalá zahrnuta mezi 100 druhů hub, jejichž výskyt byl monitorován v celoevropském měřítku.[11] Na českém území tehdy byla považována za vzácnou.[11] Ve druhé polovině 20. století byly objeveny další lokality, takže v současnosti je považována za roztroušeně se vyskytující,[1] případně jen místy hojnější.[3]

Vláknice začervenalá, podobně jako jiné vláknice a některé jiné houby, například bílé strmělky, obsahuje alkaloid muskarin. Otrava se projeví do půl hodiny po požití celkovou nevolností provázenou vyměšováním velkého množství slin, zvracením, průjmy a křečemi. Dalšími projevy otravy jsou poruchy srdeční činnosti, celková slabost, poruchy vidění a nakonec mdloby a potíže s dýcháním, které mohou vést až k zástavě dechu. Charakteristické je nápadné zúžení zorniček. 40–50 gramů je již smrtelná dávka. Protijedem muskarinu je jiný smrtelně jedovatý alkaloid, atropin, který je při včasném podchycení otravy pacientovi lékařem podán.