Vjekoslav Spinčić

Studoval bohosloví v Gorici a Terstu. V roce 1872 byl vysvěcen na kněze. Později studoval zeměpis a historii v Praze a Vídni. V letech 1876–1882 byl pedagogem na učitelském ústavu v Koperu, v letech 1882–1888 školským inspektorem pro okresy Kopar a Volosko, v letech 1888–1892 pedagogem v Gorici. Napsal několik historických studií na téma chorvatských a istrijských církevních a literárních dějin.[1][2]

Veřejně a politicky se angažoval. Byl dlouholetým předsedou Družstva svatého Cyrila a Metoděje a podílel se na otevírání chorvatských škol. Společně s Matko Mandićem a Matko Laginjou vedl chorvatské národní hnutí v Istrii v programových intencích Strany práva. Podporoval spojení Istrie s Chorvatskem a rovnoprávnost istrijských Chorvatů a Slovinců s Italy. V letech 1882–1915 zasedal jako poslanec Istrijského zemského sněmu. V roce 1908 odmítl projekt národnostního vyrovnání v Istrii, které dojednaly místní chorvatsko-slovinská národní strana a italská liberální strana.[1] Měl přátelské vztahy k Čechům a podporoval spolupráci Chorvatů a Slovinců.[2]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii venkovských obcí v Istrii, obvod Pazin, Volosca atd. Mandát obhájil i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Do parlamentu se dostal i ve volbách roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Uspěl za obvod Istrie 06. Mandát obhájil ve volbách roku 1911.[3] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako Alois Spinčić, profesor, bytem Gorizia.[4]

Po volbách roku 1891 se uvádí jako člen Hohenwartova klubu.[5] Od roku 1893 zasedal v Klubu nezávislých chorvatských a slovinských poslanců.[6] Ve volbách roku 1897 je řazen mezi chorvatské kandidáty Strany práva.[7] Po volbách potom na Říšské radě přistoupil k poslaneckému klubu Slovanský křesťansko národní svaz.[8] Do voleb roku 1901 šel coby chorvatský národní kandidát.[9] Po volbách byl členem poslaneckého Jihoslovanského klubu (též nazýváno Chorvatsko-slovinský nebo Slovinsko-chorvatský klub).[10] Po volbách v roce 1907 usedl v parlamentu do poslanecké frakce Svaz Jihoslovanů, po volbách roku 1911 zasedal v Chorvatsko-slovinském klubu.[3]

Za první světové války podporoval sjednocení jihoslovanských zemí a podepsal Májovou deklaraci.[1] 3. prosince 1917 se na Říšské radě vyslovil pro sebeurčení jižních Slovanů. V září 1918 odmítl jménem Chorvatů nabídku národní autonomie v rámci reformovaného habsburského státu.[2] Po vzniku samostatného jihoslovanského státu byl v letech 1919–1920 poslancem provizorního parlamentu (Skupštiny) Království SHS v Bělehradě. Pak se dočasně stáhl z politiky poté, co byla Istrie definitivně přičleněna k Itálii. Dočasně se do ní vrátil za tzv. diktatury z 6. ledna, kdy král od roku 1929 pozastavil platnost ústavního systému vlády. V roce 1931 Spinčić zasedl jako poslanec do Skupštiny.[1] Jako nejstarší poslanec zahajoval jednání skupštiny.[2]

Zemřel v květnu 1933.[2]