Vitalij Makarov

Vyrůstal v Tuapse, odkud pochází jeho otec. Se sambem/judem začínal v 10 letech pod vedením Alexandra Aškenaziho. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 a odchodu trenéra Aškenaziho do Izraele se v roce 1993 dostal do vrchlového sportovního centra v Čeljabinsku, kde se připravoval po zbytek sportovní kariéry pod vedení Alexandra Millera. V ruské judistické reperzentaci se pohyboval od roku 1995 v lehké váze do 71 (73) kg. V roce 1996 prohrál nominaci na olympijské hry v Atlantě se Sergejem Kolesnikovem. V roce 1999 se druhým místem na mistrovství světa v Birminghamu kvalifikoval na olympijské hry v Sydney. Do Sydney však nepřijel v optimální formě a překvapivě vypadl v úvodním kole s Kazachem Askatem Šacharovem. Vše si vynahradil za čtyři roky na olympijských hrách v Athénách v roce 2004. V semifinále zvládl taktický zápas s Francouzem Danielem Fernandesem a ve finále se utkal s Jihokorejcem I Won-huiem. V pohledném finále s množstvím nástupů do technik prohrával od poloviny zápasu po Korejcově zvedačce s kombinací ko-uči-gake na juko. V poslední minutě se snažil bodový náskok smazat, ale soupeř byl na jeho levou uči-matu dobře připraven. V závěrečných sekundách se nechal hodit po kombinaci seoi-nage, ko-uči-gake na ippon a získal stříbrnou olympijskou medaili. Sportovní kariéru ukončil po vleklých zraněních v roce 2007. Věnuje se trenérské práci. V roce 2012 patřil k strůjcům úspěchu ruské judistické reprezentace na olympijských hrách v Londýně.