Viorica Viscopoleanuová

Třikrát reprezentovala na letních olympijských hrách. Poprvé v roce 1964 na olympiádě v Tokiu. Zde obsadila v kvalifikaci dělené čtvrté místo a postoupila do sedmnáctičlenného finále. V něm předvedla nejdelší pokus 635 cm ve druhé sérii, což v konečném součtu stačilo na 5. místo. Od bronzové pozice ji dělilo sedm centimetrů. Zlato získala v novém světovém rekordu 676 cm Britka Mary Randová.

O čtyři roky později na Letních olympijských hrách v Mexiku ve finále hned v první sérii skočila do vzdálenosti 682 cm, čímž o šest centimetrů vylepšila čtyři roky starý světový rekord.[1] V dalších sériích se již nezlepšila (X, 664 cm, 654 cm, 652 cm, 657 cm) a stala se olympijskou vítězkou. Ze soupeřek předvedla druhý nejlepší výsledek Britka Sheila Sherwoodová, která za výkon 668 cm brala stříbro a bronz sovětská dálkařka Taťjana Talyševová (666 cm).[2] Dne 3. září 1970 v Turíně světové maximum vylepšila Heide Rosendahlová ze Západního Německa na 684 cm.[3]

V roce 1972 na olympijských hrách v Mnichově skončila ve finále na 7. místě. Nejdelší pokusy se ji podařily ve druhé a třetí sérii, kdy shodně dolétla na 648 cm. Bronzovou medaili vybojovala výkonem 667 cm československá dálkařka Eva Šuranová.

O olympijský rekord přišla Rumunka až na Letních olympijských hrách 1980 v Moskvě, kde zlato získala Taťána Kolpakovová skokem dlouhým 706 cm.[4]

Třikrát startovala rovněž na ME v atletice. Nejlepšího výsledku dosáhla na evropském šampionátu v Athénách v roce 1969, kde získala stříbrnou medaili (645 cm). Na ME v atletice 1966 v Budapešti skončila pátá, o pět let později obsadila na evropském šampionátu v Helsinkách 6. místo.

Na evropských šampionátech v hale celkově vybojovala jednu zlatou a tři bronzové medaile.

• hala – 656 cm – 14. března 1970, Vídeň
• venku – 682 cm – 14. října 1968, Ciudad de México

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viorica Viscopoleanuová na Wikimedia Commons
• Viorica Viscopoleanuová v databázi Olympedia (anglicky)