Vilemína Pruská (1774–1837)

1. října roku 1791 se v Berlíně provdala za svého bratrance Viléma, syna nizozemského místodržitele Viléma V. Oranžského a jeho manželky Vilemíny Pruské, její tety. Mladí manželé se usadili v paláci Noordeinde v Haagu. Z jejich šťastného manželství vzešlo pět dětí, pouze tři však se dožily dospělosti:

• Vilém II. Frederik Jiří Ludvík (1792–1849), nizozemský král; ∞ 1816 ruská velkokněžna Anna Pavlovna (1795–1865)
• Vilém Frederik Karel (1797–1881); ∞ 1825 princezna Luisa Pruská
• Charlotta Luisa (1800–1806);
• dítě, zemřelo po narození (1806);
• Vilemína Frederika Luisa Charlotta Marianna (1810–1883), známá jako Marianna Oranžská; ∞ 1830 (rozvedena 1849) princ Albrecht Pruský (1809–1872), vnuk pruského krále Fridricha Viléma II., tedy Vilemínin synovec.

V roce 1795 roku Francie zaútočila na Spojené provincie nizozemské. Vilemína spolu s celou rodinou musela odejít do exilu. Nejprve se uchýlili do Anglie a poté do Berlína, kde panoval její bratr, Fridrich Vilém III. Roku 1812 získala Vilemína od svého bratra dolnoslezské panství Henryków (Heinrichau). Do Haagu se vrátili na počátku roku 1815 a Vilém byl provolán nizozemským králem. Podle článku 13 Nizozemské ústavy z 24. srpna 1815 byli Vilemínini potomci určeni jako legitimní nástupci nizozemského trůnu.

Princezna Vilemína se stala první nizozemskou královnou v roce 1815. Královna Vilemína, duchaplná a vtipná, ale i vážná žena, byla velmi skromná a většinou zůstávala v ústraní, ve stínu svého manžela. Zemřela v paláci Noordeinde v Haagu 12. října roku 1837 ve věku 62 let. Pohřbena byla v Nieuwe Kerk v Delft, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny.