Vilemína Nerudová

Narodila se v Brně do hudebnické rodiny. Její otec Josef byl varhaníkem v brněnské katedrále a také další předkové měli pověst mimořádných muzikantů.

Vilemína hru na housle studovala nejprve u svého otce, následně u Leopolda Jansy ve Vídni a poté u Eduarda Hanslicka. Již od svých pěti let koncertovala po Evropě. Hrávala se svými sourozenci – houslistkou Marií a violoncellistou Viktorem (toho po jeho smrti zastupoval další z bratrů, František).

Vilemína koncertovala například i ve Švédsku, kde se jí dostalo uznání od tamního krále. Patřila k interpretkám houslových sonát Edvarda Griega v Anglii. Tou dobou ale působila ve Švédsku. Na konci sedmdesátých let 19. století však tuto zemi opustila a odstěhovala se na Britské ostrovy. I zde patřila k významným houslistkám a koncertovala po celé Evropě. Mezi její příznivce patřeil také princ z Walesu, pozdější anglický král Eduard VII., jenž jí věnoval zámek v Asolu u Benátek.

Závěr života strávila pedagogickým působením v Berlíně, kde v roce 1911 zemřela.

V letech 1864 až 1869 byla provdána za švédského dirigenta a skladatele Ludviga Normana, s nímž měla dvě děti. Později, v letech 1888-1895 byla vdaná za Charlese Hallého.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilemína Nerudová na Wikimedia Commons
• Vilemína Nerudová v Českém hudebním slovníku osob a institucí