Vilém ze Schaumburg-Lippe

Vilém se narodil 12. prosince 1834 jako mladší syn knížete Jiřího Viléma ze Schaumburg-Lippe a kněžny Idy, princezny z Waldecku a Pyrmontu. Jelikož knížecí rodina nebyla na rozdíl od většiny ostatních vládnoucích rodů přísně svázána protokolem a přísnou etikou, lze označit jeho dětství za šťastné. Již v mládí několikrát navštívil Náchod a Ratibořice, tedy majetky, které později zdědil. Především Ratibořice a přilehlé údolí (dnes známo jako Babiččino) Úpy jej okouzlilo.

V roce 1859 narukoval Vilém k armádě a zúčastnil se tažení v Itálii, včetně porážky v bitvě u Solferina. První ze zlomů v jeho životě přišel 21. listopadu 1860. Tehdy mu zemřel otec a Vilém, jako druhorozený syn, zdědil východočeská panství Náchod a Chvalkovice. Okamžitě se pustil do změn na panstvích. Provedl reorganizaci správy, nechal vystavět řadu silnic a železničních tratí. V této době se ukázal být finančně výhodný obchod s vlnou, takže došlo k rozšíření chovu ovcí. Dne 30. května 1862 se pak oženil s princeznou Bathildis Amalgunde z Anhaltu. V říjnu 1865 se manželům narodil první potomek, syn František Josef.

Druhým zlomem ve Vilémově životě se stal rok 1866. Tehdy se rozhořela válka mezi Pruskem a Rakouskem, která se nevyhnula ani Náchodsku. Vilém musel znovu narukovat a bojů se zúčastnil ve III. armádním sboru vedeném arcivévodou Arnoštem. Bathildis raději odjela mimo zemi a pobývala u svých prarodičů v Kodani. Dne 26. června byl Náchod obsazen pruským V. armádním sborem pod vedením generála Steinmetze a v následujících dnech se na panství odehrály tři bitvy – u Náchoda (27. června), u České Skalice (28. června) a u Svinišťan (29. června). Teprve po bitvě u Hradce Králové (3. července) a následně uzavřeném míru mohly být sečteny škody, které celkově dosáhly na sumu 104 709 zlatých. Po dobu bojů sloužil náchodský zámek jako vojenských lazaret, kterým prošlo více než 1000 vojáků obou soupeřících táborů.

Hned po ukončení války se pustil do renovování panství. Díky zdokonalení zavlažování polí a luk se na panství dařilo zemědělství, zejména pěstování řepy. Kromě toho se pustil do rozvoje lesního hospodářství, rybníkářství a průmyslu. Dále se jako mecenáš věnoval umění a vědám, v Náchodě nechal rozšířit zámeckou knihovnu a archiv. V Ratibořicích se navíc podílel na organizování divadelních představení. Díky svým vojenským zkušenostem finančně podporoval různé spolky válečných vysloužilců, stal se prvním protektorem Ústředního spolku pro udržování válečných pomníků z roku 1866 a na svoje náklady nechal zřídit některé pomníky na hrobech padlých vojáků. V červnu 1901 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva.

Vilémovi se narodilo celkem osm potomků, přičemž dědicem a nástupcem v rodové sekundogenituře se měl stát jeho prvorozený syn František Josef. Ten ovšem ve 12 letech onemocněl tuberkulózou a jeho stav se postupně horšil. Nepomohl mu ani pobyt v sanatoriu v Görbersdorfu. Nakonec byl převezen do Ratibořic, kde 3. září 1881 zemřel. Jeho místo v následnictví tak zaujal jeho mladší bratr Bedřich.

Princ Vilém kníže ze Schaumburg-Lippe zemřel 4. dubna 1906 na zámku v Náchodě. Jen několik málo hodin po něm zemřela na zámku v Ratibořicích i dánská princezna Louisa, manželka Vilémova syna Bedřicha. Pohřben je po boku své manželky Bathildis a prvorozeného syna Františka Josefa v levé části náchodského vojenského hřbitova, který nechal vybudovat (slavnostní vysvěcení proběhlo 25. června 1870).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém ze Schaumburg-Lippe na Wikimedia Commons

• PhDr. Vladimír Černý, Ph.D. Smutný konec náchodských knížat. Tajemství české minulosti. Červenec-srpen 2013, s. 53–54.