Victor Hensen
Christian Andreas Victor Hensen (10. února 1835 Schleswig – 5. dubna 1924 Kiel) byl německý fyziolog, embryolog a mořský biolog. Zavedl termín plankton v mořské biologii.
| Victor Hensen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. února 1835 Schleswig |
| Úmrtí | 5. dubna 1924 (ve věku 89 let) Kiel |
| Alma mater | Humboldtova univerzita Kielská univerzita Juliova-Maxmiliánova univerzita ve Würzburku |
| Povolání | botanik, fyziolog, mořský biolog, vysokoškolský učitel a zoolog |
| Zaměstnavatel | Kielská univerzita |
| Příbuzní | Carl Ferdinand Suadicani (dědeček) |
| Funkce | člen Pruské panské sněmovny |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Victor Hensen se narodil v roce 1835 v rodině Hanse Hensena (1787–1846), ředitele ústavu pro hluchoněmé v Schleswigu. Jeho děd z matčiny strany byl lékař Carl Ferdinand Suadicani. Hensen studoval lékařství ve Würzburgu, Berlíně a Kielu, mimo jiné u Köllikera, Virchowa a Müllera. Po své promoci v roce 1859 učil nejprve jako prosektor a od roku 1864 do roku 1911 jako řádný profesor fyziologie na univerzitě v Kielu. V roce 1867 se stal členem pruské dolní komory. Z jeho iniciativy byla založena Pruská komise vědeckého průzkumu německých moří. V letech 1877/78, 1887/88 a 1888/89 byl rektorem CAU.[1] V roce 1873 byl zvolen členem Leopoldiny.
Těžiště jeho zájmu bylo v anatomii a fyziologii smyslových orgánů. Byl znám jako vynálezce postupu výroby chemicky čistého glykogenu ze zvířecích tkání.[2] V pozdějších letech se stala jeho hlavním zájmem mořská biologie. Vedl mnohé výzkumné expedice v Atlantiku, mezi nimi i Plankton-Expedition Humboldtovy nadace v roce 1889. Při tom obohatil výzkum planktonu o kvantitativní statistické metody. S pomocí jím speciálně navržené jemnooké hedvábné sítě odebíral vzorky z 200metrového vodního sloupce o ploše 0,1 metrů čtverečních. Namátkovým odběrem vzorků z různých míst oceánu odhadl Hansen celkové množství planktonu v horní 200metrové vrstvě vody.[3] Je proto považován za „Otce kvantitativní ekologie planktonu“.[4] Hensenův novátorský přístup a jím z toho odvozené závěry byly v odborných kruzích rozporuplně přijímány. Významným kritikem byl Ernst Haeckel.[5]
„Vedle toho“ studoval Hensen v zahradě Kielského Biologického ústavu žížaly. Už v roce 1871 přednesl v Rostocku na toto téma přednášku během shromáždění Společnosti německých přírodovědců a lékařů s názvem „Über die Beziehungen des Regenwurms zur Urbarmachung des Bodens“ (O vztahu žížal k zúrodňování půd), kde se mimo jiné zmiňuje o tom, že žížaly provrtávají půdu do hloubky více než jeden metr a jejich chodbičky slouží kořenům rostlin. Po zveřejnění příspěvku o užitečnosti žížal získal v zemědělských kruzích vysoké uznání; také Charles Darwin vícekrát citoval Hensena ve své poslední publikaci The Formation of Vegetable Mould through the Action of Worms. Hensen tím motivoval agronoma Wollnyho, jenž považoval zprvu žížaly za škůdce a jenž chtěl Hensenův pohled vyvrátit, k provedení základního experimentu, ve kterém potvrdil, že žížaly značně zlepšují výnosy kulturních plodin.
Ke konci života byl Hensen předsedou Pruské komise vědeckého průzkumu německých moří.
Ocenění
V roce 1975 po něm byla pojmenována výzkumná loď Victor Hensen. Jeho jméno nesou jím objevené struktury: Hensenovy buňky (podpůrné buňky na zevní straně Cortiho orgánu) či Hensenův uzlík (embryologie ptáků – lokální ztluštění ektodermu v centru zárodečného terčíku).
Dílo
Výběr:
- Ueber die Befischung der deutschen Küsten. Berlin : Wiegandt, Hempel und Parey, 1874.
- Die Plankton-Expedition und Haeckels Darwinismus. Ueber einige Aufgaben und Ziele der beschreibenden Naturwissenschaften. Kiel : Lipsius und Tischer, 1891.
- Ergebnisse der Plankton-Expedition der Humboldt-Stiftung. 5 svazků (52 sešitů). Kiel und Leipzig : Lipsius und Tischer, 1892–1912.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victor Hensen na německé Wikipedii.
- Rektoratsreden (HKM)
- PFLÜGER, Eduard. Über die Darstellung des Glykogens nach Victor Hensen[nedostupný zdroj]. In: Archiv für die gesammte Physiologie des Menschen und der Thiere 95, 1903. S. 17–18.
- SCHÜTT, Franz. Plankton-Studien. Ziele Methoden und Anfangsresultate der quantitativ-analytischen Planktonforschung. Kiel : Lipsius und Tischer, 1892. S. 16.
- MCINTOSH, Robert P. The Background of Ecology: Concept and Theory. Cambridge : Cambridge University Press, 1985. S. 53. (anglicky)
- například: HAECKEL, Ernst. Plankton-Studien. Jena : Gustav Fischer, 1890.
Literatura
- POREP, Rüdiger. Der Physiologe und Planktonforscher Victor Hensen (1835–1924). Sein Leben und Werk. Neumünster 1970 = Kieler Beiträge zur Geschichte der Medizin und Pharmazie H. 9 (mit Bild und Gesamtverzeichnis seiner Schriften).
- GRAFF, Otto. Die Regenwurmfrage im 18. und 19. Jahrhundert und die Bedeutung Victor Hensens. In: Zeitschrift für Agrargeschichte und Agrarsoziologie 27, 1979, S. 232–243.
- TRINCKER, Dietrich. Hensen, Christian Andreas Victor. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 8, Duncker & Humblot, Berlin 1969, ISBN 3-428-00189-3, S. 563 f.
- KÖLMEL, Reinhard. Victor Hensen als Meeresforscher Ein Mediziner begründete in Kiel die moderne biologische Meeresforschung, Biologie in unserer Zeit, Band 16, 1986, Nr.3, S. 65-70
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Hensen na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Hensen v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- PAGEL, Julius. Hensen, Victor. In: Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte, Urban & Schwarzenberg, Berlin und Wien 1901, S. 721 f.
