Viceprezident Čínské lidové republiky

Úřad místopředsedy Čínské lidové republiky byl zřízen ústavou z roku 1954 (spolu s úřadem předsedy Čínské lidové republiky, který byl hlavou státu). Následující ústava z roku 1975 úřad předsedy a místopředsedy ČLR neobsahovala, hlavou státu se stal předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, ústava z roku 1978 zachovala úpravu z roku 1975. Úřad byl znovuzřízen na základě Ústavy z roku 1982. Název úřadu byl v čínštině stejný, od roku 1982 byl však překládán do evropských jazyků jako viceprezident Čínské lidové republiky. Na základě článku 62 Ústavy je viceprezident volen zákonodárným Všečínským shromážděním lidových zástupců. Předsednictvo shromáždění navrhuje plénu jediného kandidáta, jenž je poté volen. De iure má vedení Všečínského shromáždění také pravomoc viceprezidenta odvolat.

Viceprezident má důležitou roli v zahraničních záležitostech, zasedá ve vedoucí skupině pro zahraniční věci, orgánu koordinujícího politiku Komunistické strany. Místopředseda je aktivní v ústřední koordinační skupině pro záležitosti Hongkongu a Macaa. Přestože viceprezident nemusí mít ve skutečnosti hmotné pravomoci, jak jsou definovány v Ústavě, má tento úřad význam a prestiž. Držitelé úřadu byli všichni s určitým stupněm politického vlivu.

Kandidát do úřadu musí podle zákona splňovat minimální věk čtyřicet pět let a být čínským občanem. Původně nesměl sloužit více než dvě pětiletá volební období, jež kopírují délku volebního období shromáždění, roku 2018 bylo toto omezení zrušeno.

Viceprezident zastupuje prezidenta republiky a pomáhá mu. V případě rezignace či smrti hlavy státu nastupuje na místo prezidenta. Úřad patří k nejprestižnějším v zemi, v letech 1998–2018 byli viceprezidenti vždy členy stálého výboru politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Číny, skutečného držitele moci v zemi.

Ve skutečnosti je pozice viceprezidenta většinou slavnostní; Místopředsedové Zeng Qinghong, Chu Ťin-tchao a Si Ťin-pching byli členy stálého výboru politbyra KS Číny a ústředního sekretariátu, hlavních rozhodovacích orgánů země; tito tři sloužili současně jako první tajemník sekretariátu, který měl na starosti záležitosti stran.

Viceprezident Li Yuanchao byl do roku 2017 členem politbyra Komunistické strany Číny, nikoli však Stálým výborem. Jeho nástupce, Wang Qishan, byl v době svého vzestupu členem bývalého výboru v důchodu.[1]

1. Ústava (1954–1975)

Viceprezidenti (místopředsedové) Čínské lidové republiky
Pořadí	Portrét	Jméno	Nástup do úřadu	Opuštění úřadu	Prezident	Poznámky
1.		Ču Te 朱德 (1886–1976)	27. září 1954	27. dubna 1959	Mao Ce-tung	Roku 1949 byl jmenován vrchním velitelem Čínské lidové osvobozenecké armády. V letech 1956 až 1966 byl místopředsedou komunistické strany. V roce 1955 se stal maršálem.
2.		Sung Čching-ling 宋庆龄 (1893–1981)	27. dubna 1959	24. února 1972	Liou Šao-čchi (do 31. října 1968)	od 31. října 1968 úřadovali jako hlavy státu.
3.		Tung Pi-wu 董必武 (1886–1975)	27. dubna 1959	17. ledna 1975
4. Ústava (1982–současnost)
V letech 1975–1983 byl úřad zrušen.
4.		Ulanfu 乌兰夫 (1907-1988)	18. června 1983	8. dubna 1988	Li Sien-nien	Mongolského původu a bývalý předseda Vnitřního Mongolska, působil jako první viceprezident pod 4. ústavou ČLR
5.		Wang Čen 王震 (1909-1993)	8. dubna 1988	12. března 1993	Jang Šang-kchun	Komunistický vojenský vůdce Vedl lidovou osvobozeneckou armádu do Sin-ťiangu v čase založení Lidové republiky 1988 převzal titul viceprezidenta Byl druhým viceprezidentem pod 4. Ústavou ČLR, kterým byl až do své smrti
6.		Žung I-žen 荣毅仁 (1916-2005)	12. března 1993	15. března 1998	Ťiang Ce-min	Člen Čínského sdružení pro demokratickou národní výstavbu, uznávané nekomunistické politické strany v Číně Působil jako třetí viceprezident pod 4. Ústavou ČLR
7.		Chu Ťin-tchao 胡锦涛 (1942-)	15. března 1998	15. března 2003		Bývalý šéf strany provincie Guizhou a Tibetské autonomní oblasti Čtvrtý viceprezident pod 4. Ústavou ČLR Známý pro řešení následků amerického bombového útoku na čínské velvyslanectví v Bělehradě První člen stálého výboru politbyra, který převzal funkci od přijetí ústavy z roku 1982. V roce 2003 se stal prvním viceprezidentem, který se stal prezidentem.
8.		Ceng Čching-chung 曾庆红 (1939-)	15. března 2003	15. března 2008	Chu Ťin-tchao	Dostal se do popředí jako politický pomocník Ťiang Ce-mina Pátý viceprezident pod 4. Ústavou ČLR. Členem stálého výboru politbyra Získal během volby do funkce viceprezidenta vysoký počet hlasů
9.		Si Ťin-pching 习近平 (1953-)	15. března 2008	15. března 2013		Bývalý šéf strany za Šanghaj vykonával funkci vicepremiéra a od roku 2007 Členem stálého výboru politbyra Stal se šestým viceprezidentem ve 4. Ústavě ČLR Byl zvolen do čela KS Číny a Ústřední vojenské komise a následně i prezidentem ČLR druhým viceprezidentem, který se stal prezidentem
10.		Li Jüan-čchao 李源潮 (1950-)	15. března 2013	17. března 2018	Si Ťin-pching	Bývalý šéf strany za Jiangsu, Stal se sedmým viceprezidentem v rámci 4. Ústavy ČLR člen politbyra V roli viceprezidenta reprezentoval Čínu na řadě mezinárodních akcí symbolického významu, jako je např. Státní pamětní služba Nelsona Mandely a státní pohřeb Li Kuang-jao
11.		Wang Čchi-šan 王岐山 (1948-)	17. března 2018	úřadující	Si Ťin-pching	Člen stálého výboru politbyra bývalý tajemník Ústřední komise pro kontrolu disciplíny Komunistické strany Číny - nejvyšší čínský protikorupční orgán. Vybrán do postu viceprezidenta pro jeho zkušenosti se zahraničními záležitostmi

[2]