Veverka popelavá

Od své blízce příbuzné veverky obecné se liší tím, že je větší a nikdy nemá výrazné štěty na uších.[3] Srst je popelavě šedá s příměsí rezavě hnědé především v oblasti obličeje a nápadně světlým až bílým bříškem. Výjimečně je možné setkat se i s albinistickými jedinci.[4] Může vážit od 400 do 800 g a dorůst délky až 30 cm, respektive 74 cm i s ocasem.[3] Průměrně je zhruba 47 cm dlouhá a 520 g těžká.[4]

Z původního areálu je veverka popelavá introdukována do velké části Kanady (provincie Québec, Ontario, Nový Brunšvik, Manitoba, Saskatchewan, Bristká Kolumbie, Nové Skotsko) a mnoha států USA (Kalifornie, Oregon, Washington, a Montana).[5] Mimo území Severní Ameriky se dostala do Irska, Velké Británie, Itálie a Jižní Afriky. V Austrálii, kam byla též introdukovaná, již populace vyhynula.[5] Ve státech kontinentální Evropy včetně České republiky a s výjimkou Itálie zatím záznamy o výskytu veverky popelavé neexistují, ovšem za předpokladu rozrůstající se italské populace je pravděpodobné, že se rozšíří i do ostatních států.[2]

Na Britské ostrovy byly veverky popelavé dováženy z východu USA jako exotická zvířata do parků a zahrad venkovských sídel. Mezi lety 1876 a 1929, byl druh vysazen v 31 případech, přičemž ve 24 případech došlo ke zvětšení populace. [2] Dnes veverka popelavá žije ve většině Anglie a Walesu a v severním Skotsku. V Irsku bylo v roce 1913 vysazeno pouhých šest párů, ovšem po sto letech, začátkem 21. století je zde veverka popelavá rozšířena na celém území.

V Itálii byly v letech 1948–1994 úspěšné tři ze čtyř introdukcí, při kterých bylo vypuštěno okolo čtyř až šesti jedinců. Po přelomu roku 2000 se v Itálii vyskytují populace veverky popelavé v oblasti Piedmont (v roce 1948 introdukce dvou párů z Washingtonu D.C., USA[6]), na pobřeží Ligurie a v Lombardii, v lesích podél toku řeky Ticino.[7] Odborníci odhadují velikost italské populace na tisíce jedinců.[6]

Veverka popelavá pojídající houbu; močály Okefenokee, Florida

Je to denní živočich. Žije v lesích, remízcích i městském prostředí (často v městských parcích a zahradách), většinou v blízkosti trvalých vodních ploch. Živí se především různými plody dřevin, převážně oříšky (tzn. žaludy, plody ořešáků a další), ale konzumuje velmi často i houby, ovoce, řidčeji malé savce, vejce nebo hmyz. Tvoří si aktivně zimní zásoby.

Veverky popelavé nejsou teritoriální, domácí okrsky se často překrývají a mívají obvykle rozlohu do 5 hektarů.[5] Ve městech a příměstských oblastech nebo v turistických destinacích jsou často i velmi zdomácnělé – rabují odpadkové koše, nechávají se krmit z ruky, některé dokonce cíleně žebrají (panáčkují nebo metají kotouly).

Páření probíhá od prosince do února a poté od března do května, kdy samci intenzivně pronásledují samice. Ty pak tráví 44 dní březosti o samotě ukryté v hnízdech z větví a listí v korunách stromů. Rodí až dva vrhy po 2–3 mláďatech ročně – první většinou jarní (březen), druhý pozdně letní (srpen). Délka reprodukčního věku je maximálně 10 let, spíše ale 8–9 let.[5][3]

Veverka popelavá využívá stejné potravní zdroje a podobný habitat jako veverka obecná. Ačkoli se mezi těmito druhy neobjevuje žádná agresivita, je veverka popelavá v konkurenční výhodě – důvodem je efektivnější trávení získané potravy, a tak i její větší příjem. U veverky obecné se pak následkem snížené dostupnosti potravy a jejímu horšímu využití objevuje podvýživa, která vede ke špatnému prospívání potomků a omezení tělesného růstu. To vyúsťuje nejen k poklesům populace a zmenšování jejího areálu, ale až k lokálním vyhynutím druhu.[7] Veverka popelavá je navíc přenašečem parapoxviru, který způsobuje smrtelné onemocnění veverky obecné.

Přes své ohrožení a fakt, že se v místech introdukce veverky popelavé veverka obecná přestala vyskytovat, není zařazena mezi ohrožené druhy, neboť je její celkový areál rozšíření stále velmi velký.[8] V Evropě v místech introdukce veverky popelavé vznikají plány na její eradikaci, respektive alespoň omezení počtu, případně rozličná podpůrná opatření pro konkurenčně slabší, ale původní veverku obecnou.[2]

Kromě toho veverka popelavá způsobuje škody na lesních porostech strháváním borky ze stromů.[2]