Verneřické středohoří
Verneřické středohoří je jedním ze dvou geomorfologických podcelků Českého středohoří v severní části České republiky, převážně v Ústeckém kraji. Je členěno do dvou okrsků. Nejvyšším bodem je vrchol Sedla (727 m n. m.) nedaleko města Úštěku, nejnižším bodem podcelku pak je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).[1]
| Verneřické středohoří | |
|---|---|
 Buková hora z Erbenovy vyhlídky | |
| Nejvyšší bod | 727 m n. m. (Sedlo) |
| Rozloha | 732 km² |
| Nadřazená jednotka | České středohoří |
| Podřazené jednotky | Benešovské středohoří Bukovohorské středohoří Litoměřické středohoří Ústecké středohoří |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | čedič |
| Povodí | Labe |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IIIB-5A |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geomorfologické členění
Česká republika se rozkládá na území čtyř geomorfologických oblastí. Jednou z nich je Krušnohorská soustava (též zvaná subprovincie). Ta se člení na oblasti, jednou z nich je Podkrušnohorská hornatina. Oblasti se dále člení na geomorfologické celky, jedním z nich je České středohoří (dle Demka IIIB-5). České středohoří má dva podcelky, severnější Verneřické středohoří (IIIB-5A)í, více na jihu je Milešovské středohoří (IIIB-5B).
Podcelky se dále dělí na okrsky a podokrsky. Podcelek Verneřického středohoří se dělí na čtyři okrsky: Ústecké středohoří, Bukovohorské středohoří, Benešovské středohoří a Litoměřické středohoří. [2]
Kompletní geomorfologické členění celého Českého středohoří uvádí následující tabulka:
| Geomorfologické členění Českého středohoří | ||
|---|---|---|
| ČESKÁ VYSOČINA • Krušnohorská soustava • Podkrušnohorská oblast | ||
| VERNEŘICKÉ STŘEDOHOŘÍ |
Benešovské středohoří | Medvědí hůrka (643 m) |
| Bukovohorské středohoří | Buková hora (686 m) | |
| Litoměřické středohoří | Sedlo (727 m) | |
| Ústecké středohoří | Javorský vrch (617 m) | |
| MILEŠOVSKÉ STŘEDOHOŘÍ |
Kostomlatské středohoří | Milešovka (837 m) |
| Teplické středohoří | Štrbický vrch (475 m) | |
| Bořeňské středohoří | Bořeň (539 m) | |
| Ranské středohoří | Milá (510 m) | |
| PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Vrchol | ||
Popis Verneřického středohoří
Tato severní část Českého středohoří má rozlohu 732 km2. Nejvyšším bodem je vrchol Sedla 727 m n. m., nejnižším hladina Labe v Děčíně s nadmořskou výškou 121,9 metrů. Složení hornin je různorodé – především jsou to magmatické horniny čedič, znělec a trachyt, dále pískovec a vzácněji třetihorní tufity, jíly a písky. Vyskytuje se zde řada magmatických suků, četné geomorfologické tvary byly formovány mrazovým zvětráváním a odnosem vulkanitů. Krajinu výrazně zformovala řeka Labe svou erozívní činností, hřbety a zarovnané povrchy jsou v této oblasti střídány hlubokými údolími řek (Labe, Ploučnice).[1]
Chráněné lokality
Téměř celý podcelek je v péči CHKO České středohoří. Je zde řada zvláště chráněných maloplošných území. V Ústeckém středohoří je to PP Divoká rokle, PP Jílovské tisy, PR Kozí vrch, PR Bohyňská lada, v Benešovském NPP Panská skála a NPP Březinské tisy, v Bukovohorském PR Kamenná hůra, NPP Dubí hora, v Litoměřickém NPR Sedlo, NPP Vrkoč, PP Magnetovec - Skalní hřib. [3]
Nejvyšší vrcholy
- Sedlo 727 m,
- Buková hora 686 m,
- Kočičí vrch 679 m,
- Vrchovina 677 m,
- Matrelík 668 m,
- Zpěvný vrch 650 m,
- Varhošť 639 m,
- Polevský vrch 626 m,
- Stráž (České středohoří) 625 m,
- Na koruně 625 m,
- Javorský vrch 617 m,
Odkazy
Reference
- Geomorfologie CHKO České středohoří
- BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Krušnohorská soustava, s. 111.
- Z nížin do hor, str. 126, kapitola Verneřické středohoří
