Velká pohanská armáda

Přibližně od roku 800 byly vlny dánských útoků na britské pobřeží následovány úspěšnými dánskými osadníky. Dánští nájezdníci se poprvé začali v Anglii usazovat v roce 865, kdy velká vikinská armáda, snad pod vedením bratří Halfdana a Ivara Bezkostého, připlula k břehům Kentu a přezimovala ve Východní Anglii. Obě království se s vikingy dohodla o průchodu svým územím, ani to se místy neobešlo bez rabovaní a plenění. Východní Anglové oplátkou za mír poskytli seveřanům kromě zimoviště také tolik důležité koně. Brzy se vikingové přesunuli na sever a v roce 867 obsadili Northumbrii a její hlavní město Eoferwic (York). Seveřané poté dosadili na trůn Northumbrie loutkového krále, Angličana Ecgberta. Poté se obrátili proti Mercii a dobyli Nottingham.

Mince s podobiznou Ethelreda I.

Mercijský král Burgred, wessexký král Ethelred a jeho bratr Alfred zareagovali na vikinskou invazi vysláním společné armády k Nottinghamu. Nepodařilo se jim však přinutit seveřany opustit pevnost. Král Burgred nakonec vyjednal s Ivarem mír, ponechal jim Nottingham výměnou za bezpečnost zbytku Mercie. Roku 868 vikingové přezimovali v Yorku a zdrželi se zde po většinu roku 869.

Seveřané pod vedením Ivara následně pokračovali ve své invazi a v roce 870 dobyli Východní Anglii porážkou krále Edmunda u Hoxne; v té době již pozbyla platnosti předchozí smlouva o míru. Tentokrát utrpěli těžké ztráty. V létě roku 871 dorazilo ze Skandinávie další vojsko vikingů vedené Bagsecgem a posílilo prořídlé řady seveřanů. Dne 7. ledna 871 Ethelred a Alfréd porazili vikingy u Ashdown. Tentokrát byli odraženi s těžkými ztrátami, také vůdce Bagsecg v bitvě padl. Seveřané ustoupili k Basingu (v Hampshire), kde Ethelred zaútočil a byl tentokrát poražen. Ivar navázal na toto vítězství dalším v březnu u Meretum (nyní Marton, Wiltshire).

Brzy poté, 23. dubna 871, král Ethelred zemřel a po něm nastoupil jako král Wessexu Alfréd. Jeho armáda však byla slabá a byl nucen platit Ivarovi daň za zachování míru. V zimě roku 871–872 přebývala velká vikingská armáda v Londýně, aby na jaře se mohla vrátit do Northumbrie. V té době již docházelo v Northumbrii nepokojům, možná i k organizovanému povstání s cílem sesadit Dány dosazeného krále Ecgberta. Seveřané se obrátili sever, aby podpořili svého slábnoucího spojence a následně zaútočili na Mercii tažením, které trvalo až do roku 874. Během tohoto tažení zemřel jak dánský vojevůdce Ivar, tak i mercijský král Burgred. Ivar byl nahrazen Guthrumem Starým, který dokončil tažení proti Mercii. Dánové tak během deseti let získali kontrolu nad Východní Anglií, Northumbrií a Mercií, pouze Wessex se jejich vpádu ubránil.

Mince s triquetrou a praporem vikingů, ražená v Jórviku za vlády Olafa Cuarana

Mince s havranem z praporu vikingů

Roku 875 zamířila vikinská armáda na sever do Skotska, kde se střetla s Pikty a královstvím Strathclyde. Když se roku 876 vrátili zpět na jih, rozdělili si mezi sebou dobyté území Northumbrie, přetvořené nyní na království Jórvik, tím byli položeny základy dánské nadvlády a práva v Anglii, pojmenovaných jako Danelaw. Halfdan se stal prvním vikinským králem v Northumbrii a pretendentem královského trůnu ve vikinském království Dublin. Roku 877 ale padl v bitvě u Strangford Loughu, když se snažil dosáhnout svých irských nároků.

Mír mezi Dány a Wessexem byl ujednán v roce 876 poté, co seveřané obsadili pevnost Wareham a Exeter. Alfréd je oblehl a seveřané se byli nuceni vzdát, jelikož jejich posily se ztratily v bouři. O dva roky později podnikl Guthrum překvapivý útok proti Alfrédovi, který přezimoval v Chippenhamu ve Wiltshire. Severaká armáda vpadla Alfrédovi do týlu, byl však zázračně zachráněn, když byli útočníci poraženi slabými anglosaskými jednotkami u Countisbury Hill. Alfréd se poté musel nějakou dobu skrývat, až na jaře roku 878 shromáždil armádu a zaútočil na Guthruma v Ethandunu. Dánové byli poraženi a ustoupili do Chippenhamu, kde je Alfréd oblehl a přinutil je se vzdát. Jako součást mírových podmínek přinutil Alfréd Guthruma nechat se pokřtít.

Mír trval až do roku 884, kdy Guthrum opět zaútočil na Wessex. Byl poražen a nucen s Alfrédem uzavřít mírovou smlouvu. Smlouva vymezila hranice Danelaw a umožnila dánskou samosprávu oblasti. Smlouva znamenala upevnění Alfrédovy moci a společně s Guthrumovou konverzí ke křesťanství indikovala změnu poměru sil.

Důvody pro imigrační vlny jsou široké a jsou spojeny s politickou situací ve Skandinávii. Navíc imigranti přicházeli v době, kdy vikingové také upevňovali své pozice na Hebridách, Orknejích, Faerských ostrovech, Islandu, v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině.

Skandinávie se nikdy nevzdala svých nároků na anglické území. V letech 1016 až 1035 bylo celé anglické království pod vládou Knuta Velikého jako část dánské severské říše. V roce 1066 dva vikinští rivalové vedli invazi do Anglie. Haraldu Hardradovi se podařilo vyplenit York, ale v bitvě u Stamford Bridge byl poražen a zabit. Druhý z nich, Vilém Dobyvatel a jeho Normané, zvítězili nad anglosaskou armádou v Bitvě u Hastingsu a podřídili si území Anglie. Dánské právo se však v legislativě objevovalo ještě ve 12. století.

• Danelaw
• Vikingové