Vlado Milunić

Jeho rodiče, oba lékaři, se na konci čtyřicátých let vraceli z dvouleté stáže v USA a při mezipřistání v Praze zůstali v Československu jako političtí emigranti. Zavčas se totiž dozvěděli o jedné z právě probíhajících Titových politických čistek. Milunić směl až po dlouhém desetiletém odloučení s třemi sestrami vycestovat z Opatije, kde žili s babičkou, za rodiči do Prahy. Bylo to 24. října 1956 letadlem Bělehrad–Praha, které mělo mít mezipřistání v Budapešti. Zavčas se v letadle dozvěděli, že v Budapešti vypukla maďarská revoluce a letadlo na poslední chvíli mezipřistání zrušilo a přistálo až v Praze.

Studoval na FA ČVUT v Praze (1960–1966). Po studiu, do roku 1969 byl na stáži v Paříži, kde vystřídal asi deset kanceláří. Po návratu do Československa od roku 1969 spolupracoval na sociálních stavbách více než dvacet let s Janem Línkem, s kterým začínal v projekční kanceláři Karla Pragera, odkud po několika letech odešli (jako i jiné osobnosti, s kterými architekt Prager nevycházel). Po sametové revoluci v roce 1990 založil vlastní Studio VM (Volné myšlenky).

Spolu s Frankem O. Gehrym je autorem Tančícího domu, Ginger and Fred, na Rašínově nábřeží v Praze. V zahraničí je často uváděn Gehry jako jediný autor, občas i Milunić jako lokální architekt, výjimečně jako spoluautor.

Souběžně s Tančícím domem úspěšně vyřešil na pražském sídlišti Petřiny mnohem těžší úkol, jak napravit situaci, že v Praze, bydlí 40% obyvatel na nevzhledných panelových sídlištích.

Nikdy nebyl členem žádné strany. Svoje politické názory vyjadřuje prostřednictvím sociálně zaměřených staveb. Pravidelně vystupuje ve veřejných diskusích a v médiích proti korupci ve veřejných stavebních zakázkách, za preferenci veřejné dopravy před individuální, proti mrakodrapům na pražské Pankráci, supermarketům, zneužívání volného trhu, nekolegiálnímu chování architektů, drsnému chování bank, pojišťoven, developerů, atd.

Je členem ČKA, OA, Spolku Mánes, poroty Ekofilmu a studentské soutěže Xella, pedagogem na ČVUT.

V roli člena poroty festivalu Ekofilm, nad kterým má záštitu ministerstvo životního prostředí, v roce 2010 informoval, že ministr Pavel Drobil porotu zprostředkovaně instruoval, že žádnou z festivalových cen nesmí získat film Auto*Mat Martina Marečka.[1] Pavel Drobil obvinění odmítl,[2][3] ale Milunić na obvinění trvá.[2] Pro volební období 2010–2013 byl Vlado Milunič zvolen a je členem představenstva České komory architektů.

Dum deti a mladeze Modrany

• za Tančící dům AIA LA Design awards, Honor award Gehry-Milunic, 1993
• Nejlepší design roku časopisu Time magazine, 12/1996
• Stříbrná medaile Hlavního města Prahy a primátora

o rozvoj mezinárodního ohlasu Prahy, 28. října 1998

• Cena primátora za Tančící dům, 9. října 2000
• Cena primátora za rekonstrukci Domu U Prstenu, 9. října 2000

Tančící dům

• „Jsem československý architekt, protože mám československé vzdělání a cítím se Jugoslávcem na protest proti primitivnímu nacionalismu, přestože ani Československo ani Jugoslávie už neexistují. Žiji v Praze na půl cesty mezi Jadranem, kde jsem prožil dětství, a Dráždany, kde mám část předků.“[4]