Prokop Voskovec

Prokop Voskovec (21. ledna 1942 Praha9. února 2011 Paříž[1]) byl český divadelník, básník surrealistické orientace, esejista a překladatel z francouzštiny. V roce 1977 podepsal Chartu 77,[2] od r. 1979 až do své smrti žil ve Francii.

Prokop Voskovec
Narození21. ledna 1942
Praha
Úmrtí9. února 2011 (ve věku 69 let)
Paříž
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel, herec a režisér
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Prokop Voskovec (1893–1977)
bratr Tomáš Voskovec
strýc Jiří Voskovec
pradědeček Soběslav Pinkas
prastrýc Ladislav Pinkas
ženy Naďa Voskovcová roz. Tronerová,

Vlasta Voskovcová roz. Šabacká

syn Jonathan Voskovec

Život

Narodil se do rodiny překladatele Prokopa Voskovce, staršího /1893-1977/ jako mladší syn (starším bratrem byl syn Tomáš). Vedle uznávaného otce se určujícím momentem jeho života stal strýc, známý herec, spolutvůrce Osvobozeného divadla, Jiří Voskovec /1905-1981/. Po maturitě na jedenáctiletce v roce 1959 prošel několika profesemi manuálního charakteru. V průběhu let 1963 až 1966 pracoval jako vychovatel v pražském učňovském středisku v Holečkově ulici na Smíchově. Zajímal se o vše, co souviselo s divadlem, což souviselo s osobností Jiřího Voskovce, který byl jeho životním vzorem. Začátkem 60. let připravoval spolu se Zdenou Holubovou (později Tominovou) v holešovickém divadélku Radar hru Alfreda Jarryho Otec Ubu, k premiéře však nedošlo. Studoval dějiny a teorii divadla na Filozofické fakultě /1966-1969/. Od počátku šedesátých let minulého století spolupracoval se surrealistickým okruhem UDS a s básníky Petrem Králem a Vratislavem Effenbergerem. Po návratu z osmiměsíčního studijního stipendijního pobytu v Lyonu, studium přerušil, ale již jej nikdy nedokončil. V průběhu roku 1971 se dlouhodobě léčil, na následky související s frakturou páteře. Po celý další život se vyrovnával s touto zdravotní překážkou. Jako druhý dramaturg pracoval na přelomu let 1972–1973 v pražském divadle Reduta, odkud byl nucen odejít. Naposledy byl zaměstnán jako správce depozitáře Národní galerie ve Zbraslavi. Již v roce 1977 spolupodepsal Chartu 77 a účínkoval v proslulém uvedení hry Václava Havla v Horních Počernicích. V květnu 1979 byl zbaven československého státního občanství a vystěhoval se do Paříže, kde se zapojil do činnosti časopisu Svědectví, který byl založen a veden Pavlem Tigridem. Pracoval mnoho let v Paříži jako motorizovaný redakční posel.

Kolem roku 1961 napsal hru Počítání básníků, kterou později vydal ineditně. Jako autor debutoval v časopise Orientace v roce 1967. Svým prozaickým příspěvkem Začátek románu se v roce 1969 představil ve sborníku Surrealistické východisko 1938-1968. Tamtéž publikoval i svou studii Divadlo a obraznost. Spolu s Petrem Králem je autorem publikace Zaprášené jeviště /2010/. V posledních letech života sám sebe označoval jako nepíšícího básníka.

Bibliografie

  • Hřbet knihy, (ilustrace Vlasta Voskovcová), Nakladatelství Pavel Mervart (2006)[3]

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.