Vanilovník

Vanilovník (Vanilla), česky též vanilkovník nebo vanilka,[1] je rod orchidejí a největší rod podčeledi Vanilloideae. Zahrnuje více než 100 druhů, rozšířených v tropické Americe, Africe i Asii. Vanilovníky jsou šplhavé bylinné liány s nápadnými květy. Plody jsou dlouhé a úzké, často nepukavé. Nejznámějším a hospodářsky nejvýznamnějším druhem je vanilovník plocholistý, pocházející z Mexika a pěstovaný pro známé a ceněné koření, vanilku.

Vanilovník
Vanilovník Vanilla somae
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďvstavačovité (Orchidaceae)
PodčeleďVanilloideae
TribusVanilleae
Rodvanilovník (Vanilla)
Plum. ex Mill., 1754
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vanilovník plocholistý na ilustraci z roku 1808

Původ jména

Jméno Vanilla má původ ve španělštině a je odvozeno od slova vaina (lusk). Původní španělská podoba jména byla vainilla (malý lusk), z ní pak vzniklo označení vanilla.[2][3]

Popis

Vanilovníky jsou pozemní nebo poloepifytické orchideje, dorůstající délky až několika metrů. Lodyha je šplhavá, větvená, sukulentní, lysá. Na každém článku stonku je jeden list a jeden šedozelený vzdušný kořen. Listy jsou dvouřadě uspořádané, dužnaté nebo kožovité, krátce řapíkaté nebo přisedlé. Většinou jsou poměrně velké a krátce řapíkaté, u části druhů jsou šupinovité a opadavé. Květenství jsou hroznovitá, s několika až mnoha květy, vyrůstající na krátkých postranních větévkách nebo stopkách. Květy jsou velké a nápadné, krátkověké, přetočené (resupinátní), otevírající se postupně. Kališní i korunní lístky jsou tvarově podobné, volné, rozestálé. Pysk je celistvý nebo laločnatý, přirostlý k bázi sloupku, s podvinutými okraji. Sloupek je podlouhlý a tenký, vepředu často pýřitý. Tyčinka je vrcholová, se 2 nebo 4 měkkými, moučnatými brylkami. Pyl je v monádách. Plod je úzce válcovitý, kožovitý a často nepukavý, v některých zdrojích označovaný jako bobule. Řada druhů má vonné plody. Semena jsou drobná, četná, bezkřídlá.[4][5]

Rozšíření

Počet udávaných druhů rodu vanilovník je dosti neustálený a pohybuje se v rozmezí asi 105[6] až 126[7] druhů, někdy i méně.[4] Je to dáno mj. tím, že jsou stále popisovány nové druhy a vymezení některých druhů je nejednotné. Rod je zastoupen v tropické Americe, Africe i Asii. Největší počet druhů roste v Americe, odkud je uváděno celkem asi 61 druhů, rozšířených od jižní Floridy a jižního Mexika přes Karibik a Střední Ameriku po Bolívii, Paraguay a severovýchodní Argentinu. Na africké pevnině roste asi 17 druhů v oblasti od rovníkové západní Afriky na východ po Etiopii a na jih po Angolu, Mosambik a KwaZulu-Natal (Vanilla roscheri). Celkem pěti endemickými druhy je zastoupen také na Madagaskaru. V Asii se vyskytuje asi 28 druhů, areál sahá od Indie po jižní Čínu a přes Indočínu a jihovýchodní Asii po Novou Guineu.[7][8] Centrum druhové diverzity je v Brazílii.[9]

Ekologické interakce

Většina druhů rodu vanilovník je cizosprašná, neboť pohlavní orgány jsou v květu odděleny strukturou zvanou rostellum, která mechanicky zabraňuje samoopylení. Výjimkou je druh Vanilla palmarum, u něhož ke spontánnímu samoopylení dochází.[10] V Americe jsou květy vanilovníků opylovány zejména robustními včelami rodu Eulaema. Navštěvují je i drobnější druhy zejména z rodů Melipona a Euglossa, ty však nejsou dosti velké k účinnému přenosu pylových brylek na další květ.[11] Protože se včely rodu Eulaema vyskytují pouze v Americe, musejí být vanilovníky na plantážích v jiných částech tropů opylovány ručně.[12] Semena vanilovníků jsou na rozdíl od převážné většiny ostatních orchidejí šířena zvířaty konzumujícími plody, a nikoliv větrem.[13]

Taxonomie

Rod Vanilla představuje starou vývojovou linii orchidejí a mnoho druhů má reliktní areály. Je rozdělován do dvou porodů, subgen. Vanilla a subgen. Xanatha. Skládá se z několika monofyletických, morfologicky jasně vymezených linií, které dobře korelují i s biogeografií. Typovým druhem je Vanilla mexicana, popsaný Philipem Millerem v roce 1754, zatímco hospodářsky nejvýznamnější druh Vanilla planifolia byl popsán H. Ch. Andrewsem až v roce 1808.[14][14] Rod Vanilla je dle výsledků fylogenetických studií blízce příbuzný s rody Pseudovanilla, Erythorchis, Cyrtosia a Galeola a tvoří bazální větev této skupiny.[10]

Vývojové vztahy v rámci rodu Vanilla


 Vanilla
 subgen. Vanilla

 americké druhy s tenkými listy

 subgen. Xanatha 

 americké vonné druhy s olistěnou lodyhou

 africká Vanilla africana

 asijské druhy

 karibské bezlisté druhy

 africké druhy

[10]

Zástupci

  • vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia)
  • vanilovník tahitský (Vanilla × tahitensis, V. planifolia × odorata)
  • vanilovník velkokvětý (Vanilla pompona)[1][15]

Význam

Hospodářsky nejvýznamnější druh je vanilovník plocholistý, pocházející z jižního Mexika. Jeho fermentované a sušené plody jsou ceněné koření – vanilka. Vyrábějí se z nich též extrakty a esenciální oleje a jsou zdrojem čistého vanilinu. Vanilka je využívána v potravinářství, parfumerii a aromaterapii.[16] V menším rozsahu se pěstují i některé jiné druhy, které však poskytují méně kvalitní koření. Patří mezi ně v první řadě vanilovník tahitský, kříženec vanilovníku plocholistého s druhem Vanilla odorata, pocházejícím z tropické Střední a Jižní Ameriky.[17] Jako přírodní náhrada pravé vanilky jsou někdy využívány plody vanilovníku velkokvětého.[18]

Některé druhy jsou pěstovány ve sklenících botanických zahrad a ve specializovaných sbírkách orchidejí. Větší počet druhů je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[1]

Odkazy

Reference

  1. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
  2. GLEDHILL, David. The names of plants. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-81863-6. (anglicky)
  3. JOHNSON, Liz. Orchids. [s.l.]: DK, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-5908-0. (anglicky)
  4. ACKERMAN, James D. Flora of North America: Vanilla [online]. Dostupné online. (anglicky)
  5. CHEN, Xinqi; CRIBB, Phillip J. Flora of China: Vanilla [online]. Dostupné online. (anglicky)
  6. CHASE, Mark W. et al. An updated classification of Orchidaceae. Botanical Journal of the Linnean Society. Feb. 2015, čís. 177(2). Dostupné online.
  7. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
  8. CAMERON, Kenneth M. Vanilla Phylogeny and Classification. Handbook of Vanilla Science and Technology. [s.l.]: John Wiley & Sons Ltd, 2018. ISBN 9781119377320. (anglicky)
  9. MCHATTON, Ron. Vanilla [online]. American Orchid Society. Dostupné online. (anglicky)
  10. ODOUX, Eric; GRISONI, Michel (eds.). Medicinal and Aromatic Plants — Industrial Profiles. Vol. 47: Vanilla. [s.l.]: CRC Press, 2011. ISBN 978-1-4200-8338-5. (anglicky)
  11. LUBINSKY, Pesach; VAN DAM, Matthew; VAN DAM, Alex. Pollination of Vanilla and evolution in the Orchidaceae. Lindleyana. Feb. 2006. Dostupné online.
  12. ROUBIK, David W. Pollination of cultivated plants in the tropics. FAO Agricultural Services Bulletin. 1995, čís. 118. Dostupné online. ISSN 1010-1365.
  13. VAN DER PIJL, Leendert. Principles of dispersal in higher plants. [s.l.]: Springer-Verlag, 1972. Dostupné online. ISBN 978-3-642-96110-6. (anglicky)
  14. ARENAS, Miguel A. Soto; CRIBB, Phillip. A new infrageneric classification and synopsis of the genus Vanilla Plum. ex Mill. (Orchidaceae: Vanillinae). Lankesteriana. 2010, čís. 9(3).
  15. Biolib [online]. Dostupné online.
  16. LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 4, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-94-007-4052-5. (anglicky)
  17. GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky)
  18. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.