Valerij Čkalov

Valerij Pavlovič Čkalov (rusky Вале́рий Па́влович Чка́лов; 20. lednajul./ 2. února 1904greg.15. prosince, 1938)[1] byl sovětský zkušební pilot, Hrdina Sovětského svazu (1936)[1].

Valerij Čkalov
Narození2. února 1904
Čkalovsk
Úmrtí15. prosince 1938 (ve věku 34 let)
Moskva
Místo pohřbeníHřbitov u Kremelské zdi
Alma materBorisoglebské výcvikové letecké středisko výcviku letové posádky V. P. Čkalova (do 1923)
Orenburská vojenská vysoká letecká škola
Povolánípilot, testovací pilot a politik
OceněníLeninův řád (1935)
Leninův řád (1936)
Hrdina Sovětského svazu (1936)
Řád rudého praporu (1937)
jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády (1938)
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu
DětiValerija Čkalovová
Funkceposlanec Nejvyššího sovětu SSSR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čkalov s Beljakovem a Stalinem

Život

Valerij Čkalov se narodil ve vesnici Vasiljevo (dnes Čkalovsk) v Nižněnovgorodské oblasti v rodině Pavla Grigorjeviče Čkalova, který pracoval v místní státní strojírně. Matka, Irina Ivanovna, žena v domácnosti, zemřela když bylo Valerijovi 6 let.[2] Podle přání otce měl v jeho profesi pokračovat a tak byl ve 13 letech poslán do učení v Čerepovci. Zde však strávil jen krátkou dobu, protože po říjnové revoluci v roce 1917 byla škola uzavřena a tak se Čkalov vrátil do Vasiljeva, kde v místní opravně lodí pomáhal svému otci. Pracoval jako dělník a topič na plovoucím bagru na Volze, nasazen byl v přístavech Kazaň a Kostroma i na soutoku řek Kama a Volha. Pak přešel na parník Bajan, který sloužil k dopravě vojenských jednotek na trase Nižnij NovgorodAstrachaň. Od roku 1919 dobrovolně sloužil v Rudé armádě v Nižném Novgorodu jako letecký mechanik. V období 1921–1922 se teoreticky připravoval ve vojenské letecké škole v Jegorjevsku. Poté byl jedním z prvních studentů nově založené vojenské letecké školy v Borisoglebsku. Zde také poprvé samostatně letěl se strojem Avro 504. Následně se přestěhoval do Moskvy, kde se mu dostalo výcviku v akrobacii, v roce 1924 zakončil výcvik v Serpuchově, kde kromě jiných učil i Michail Gromov. Od června 1924 Čkalov sloužil v jednotce stíhačů umístěné na Komendantském letišti (Комендантский аэродром) v Leningradě.

V roce 1930 se stal zkušebním pilotem sovětského letectva. Během svého života testoval 70 různých letadel, přitom se zajímal i o leteckou akrobacii. Vyvinul několik nových akrobatických „figur“.

Ve dnech 20.22. června 1936 vykonal 9 374 kilometrů dlouhý let s letounem Tupolev ANT-25. Druhým pilotem byl Georgij Bajdukov a navigátorem Alexandr Beljakov.[1] Letěli z Moskvy nad Severním ledovým oceánem až k městu Petropavlovsk-Kamčatskij a ostrov Udd, zpět přes Jakutsk a Nikolajevsk. Let trval 56 hodin a 20 minut.[1] Po tomto letu získal 20. července 1936 vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. Později provedli ještě jeden let 12 411 kilometrů dlouhý a trvající 75 hodin a 2 minuty.

Proslavil se 63 hodinovým transpolárním letem (63 hodin a 25 minut, přes 12 000 km)[1] z Moskvy přes severní pól do Vancouveru (stát Washington) ve Spojených státech na tomtéž letounu a se stejnou posádkou. Letci odstartovali 18. června a po 9130 kilometrech přistáli 20. června.

Valerij Čkalov zahynul při testování prototypu letounu Polikarpov I-180, kterému selhal motor.

Ocenění

Čkalov a ANT-25 na poštovní známce z roku 2004

Valerij Čkalov byl vyznamenán mnoha vysokými státními vyznamenáními. Jeho rodná vesnice Vasiljevo se od roku 1937 jmenuje Čkalovsk. Jméno Čkalov mezi lety 1938 a 1957 neslo i město Orenburg.[1] Po slavném letci byly pojmenovány i ulice v Moskvě, Nižném Novgorodu a dalších městech. Ostrov Udd v Ochotském moři byl v roce 1936 pojmenován jeho jménem.

Jeho jméno nese místní část Kaliningradu Čkalovsk (před rokem 1945/48 Tannenwalde), rovněž jeden z největších leteckých výrobců v Rusku – Novosibirský letecký závod V. P. Čkalova (Новосибирский авиационный завод имени В. П. Чкалова).[3] Jeden ze strategických bombardérů Tu-160 je také pojmenován „Valerij Čkalov“.

Po Valeriji Čkalovovi byly pojmenovány i stanice metra v Moskvě (Čkalovskaja[4]), Nižném Novgorodu, a Petrohradu[5] či monumentální Čkalovské schodiště v Nižném Novgorodu.

Dalšími jsou letecké výcvikové centrum v Lipecku a Státní letecké testovací centrum v Achtubinsku nebo vojenské letiště ruského letectva Čkalovskij poblíž Hvězdného městečka a Ščolkova, lehký křižník Sovětského námořnictva a říční loď na Jeniseji.

V roce 2004, u příležitosti 100. výročí narození, vydala Centrální banka Ruské federace emisi 7000 stříbrných dvourublových pamětních mincí. Je na ní zobrazen Čkalovův portrét společně s trasou letu z Moskvy přes severní pól do Vancouveru v roce 1937. Ve stejném roce byla vydána i poštovní známka s obdobným motivem.

Ve městě Vancouver ve státě Washington také od sedmdesátých let existuje Chkalov Drive. Rovněž v Košicích v městské části Barca, v Piešťanech, Ostravě a v pražském Bubenči se nacházejí ulice nesoucí Čkalovovo jméno.

Odkazy

Reference

  1. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-06]. Heslo ЧКА́ЛОВ. Dostupné online. (rusky)
  2. Biografie V. P. Čkalova, stránky muzea www.vchkalov.ru (rusky)
  3. Historie závodu NAPO Archivováno 26. 11. 2009 na Wayback Machine, www.napo.ru (rusky)
  4. Čkalovskaja www.metro.ru (rusky)
  5. Čkalovskaja metro.vpeterburge.ru (rusky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.