Poutnov

Název vesnice je odvozen z osobního jména Púten ve významu Poutnův dvůr. Základem jména Púten je slovo pút (pouť). V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Pawten (1214, falzum), z Putnova (1437), Putnovo (1459), „zastavuje Putnovu ves“ (1469), Paunten (1530), Pauttenn (1543), v Poutnově (1615) a Pauthen (1788).

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1214, kdy patřila klášteru v Teplé. Později se stala součástí bečovského panství pánů z Rýzmburka. V letech 1399 a 1408 je připomínán poutnovský man Ondřej z Poutnova, a je tedy pravděpodobné, že zde jako panské sídlo stála nějaká tvrz, i když písemně je doložena až roku 1456. V roce 1412 Poutnov získal Petr Kovář z Poutnova a okolo roku 1437 statek patřil Ondřeji a Mikulášovi z Poutnova.[5]

Roku 1456 je jako majitel uváděn Dyez Hofer, zakladatel rodu Hoferů z Lobenštejna. Panství po něm zdědil Hans Hofer připomínaný v roce 1467,[5] ale Kateřina, vdova po Dyezu Hoferovi, na tvrzi žila ještě v roce 1477.[6] V roce 1469 král Jiří z Poděbrad zastavil Poutnov za 200 rýnských zlatých Kunšovi Pelarovi. Na počátku šestnáctého století panství ze zástavy vyplatil tepelský klášter, ale král Ferdinand I. ho v roce 1535 zastavil Kašparu Pluhovi z Rabštejna a jeho strýci Hanušovi.[5] Menší část vsi v té době patřila Volfu Pinticovi z Pintic, který vedl s Kašparem Pluhem spory o hranice panství.[6] V roce 1544 vesnici koupil Jindřich z Plavna.[5]

Další zpráva o vesnici pochází z roku 1578, kdy ji koupil tepelský hejtman Filip ze Schirndingu. Část vesnice poté patřila v letech 1592–1597 tepelskému klášteru,[6] zatímco zbytek získal Jan Kfelíř ze Zakšova uváděný zde v roce 1589 a 1603. Klášterní část vesnice na počátku sedmnáctého století vlastnil Daniel Ričl z Brandenbachu a od roku 1616 plzeňský měšťan Václav Brand z Brandfenfelsu a jeho příbuzní. Část, která patřila Kfelířům, v roce 1603 získal Jan Friedrich Lochman z Paliče, ale za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 mu byl statek zkonfiskován.[5] Zabavený majetek v roce 1627 koupil Valentin Schindl z Hirschfeldu, který rozdělené panství spojil do jednoho celku. Jeho potomkům patřilo až do čtyřicátých let osmnáctého století, kdy je získal loketský hejtman Jan Ott z Ottilienfeldu. Po něm se mezi majiteli do zrušení poddanství vystřídali chebský měšťan Johann Weiss, Karel z Ottilienfeldu, Jan Knoll, Egid Sölch a Albrecht Deym ze Stříteže.[5]

V Poutnově býval malý pivovar, v roce 1880 vyprodukoval 330 hektolitrů piva.[7]

V Poutnově existovala malá židovská obec. Komunita Židů se pomalu rozrůstala a v roce 1793 je zde uváděno 9 rodin s 53 obyvateli. Od 17. století zde stála židovská synagoga. Po odchodu Židů z Poutnova v roce 1915 byla synagoga stržena. Židovští občané byli pohřbíváni na židovském hřbitově nedaleko Poutnova u staré polní cesty do Tisové. Na ploše 18krát 18 metrů je dodnes dochováno celkem 47 náhrobků z 18. až 20. století. Židovský hřbitov byl po druhé světové válce ničen a vykrádán a teprve v roce 2007 byl zrenovován. Skupina německých dobrovolníků ze spolku „Aktion Sühnezeichen“ hřbitov vyčistila, vyřezala náletové dřeviny, znovu postavila povalené náhrobky a některé z nich opravila.[8]

Při sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 365 obyvatel, z nichž bylo 12 Čechoslováků, 351 Němců a dva cizinci. K římskokatolické církvi se hlásilo 358 obyvatel, k evangelické církvi jeden obyvatel, tři byli jiného náboženského vyznání a tři bez vyznání.[9]

• V jihovýchodní části návsi stojí zřícenina poutnovského zámku a poplužního dvora.
• Severovýchodním směrem od obce ve vzdálenosti 1,8 km se nachází židovský hřbitov uvedený v Seznamu kulturních památek ČR. Je přístupný po polní cestě z návsi ve východnbí části Poutnova.[11][12] Pozůstatky druhého, staršího, židovského hřbitova zarůstají v malém lesíku u cesty v „dolním“ Poutnově.
• Dalšími památky jsou:
  • socha svatého Jana Nepomuckého,
  • socha svaté Anny Samotřetí,
  • boží muka.

• 
  Hostinec u nádraží
• 
  Nádraží
• 
  Neudržované domky na horní návsi
• 
  Řeka Teplá
• 
  Židovský hřbitov (horní)
• 
  Židovský hřbitov (dolní)
• 
  Ruina zámku
• 
  Socha svaté Anny Samotřetí