V2 slovosled

V2 princip ovlivňuje pouze pozici finitního slovesa; jeho vliv na nefinitní slovesa (infinitivy, participia, atd.) je jen nepřímý. V různých V2 jazycích zaujímají nefinitní slovesa různé pozice. Například v němčině a nizozemštině se v hlavních větách nefinitní slovesa umisťují do koncové pozice za předmět (pokud je přítomen) tj. pořadí OV. Naproti tomu ve švédštině a islandštině se nefinitní slovesa umisťují za finitní sloveso, ale před předmět (pokud je přítomný) tj. pořadí VO. To znamená, že V2 se uplatňuje pouze na finitní sloveso.

(V následujících příkladech jsou finitní slovesné tvary zvýrazněné polotučně, nefinitní slovesné tvary kurzívou a předměty podtržené.)

Podle uplatnění V2 slovosledu ve vestavěných větách je možné germánské jazyky rozdělit na tři skupiny.

Pořádek slov ve větách v těchto jazycích lze popsat dvěma různými vzory s tradičně číslovanými pozicemi.[4] Oba vzory mají v koncové pozici pro nefinitní slovesné tvary (5), předměty (6) a příslovečná určení (7).

V hlavních větách se používá V2 slovosled. Finitní sloveso musí být na pozici (2) a větná adverbia, jako je záporka 'ne' nebo příslovce jako 'vždy', na pozici (4). Podmět může být na pozici (1), ale pokud tuto pozici zaujímá nějaký jiný tematický výraz, bude podmět na pozici (3).

Ve vestavěných větách se V2 slovosled nepoužívá. Po spojce musí okamžitě následovat podmět, který nemůže být nahrazen tematickým výrazem. První čtyři pozice jsou tedy v pevném pořadí (1) spojka, (2) podmět, (3) větné adverbium, (4) finitní sloveso.

Pro tyto teoretiky je důležitá pozice větných adverbií; považují ji za vyznačení začátku rozsáhlé složky ve větě. Ve vestavěných větách je tedy finitní sloveso vnímáno jako součást této složky, ale v hlavních větách s V2 slovosledem její součástí není.

Švédština

hlavní věta vestavěná věta		Úvodní —	finitní sloveso spojka	Podmět Podmět	Větné adverbium Větné adverbium	— finitní sloveso	Nefinitní sloveso Nefinitní sloveso	Předmět Předmět	Adverbium Adverbium
hlavní věta	a.	I dag	ville	Lotte	inte		läsa	tidningen
		1	2	3	4		5	6
		dnes	chtěla	Lotte	ne		číst	noviny		...
		'Dnes Lotte nechtěla číst noviny.'
vestavěná věta	b.		att	Lotte	inte	ville	koka	kaffe	i dag
			1	2	3	4	5	6	7
			že	Lotte	ne	chtěla	uvařit	káva	dnes	...
		'že Lotte nechce dnes udělat kávu'

Dánština

hlavní věta vestavěná věta		Úvodní —	finitní sloveso spojka	Podmět Podmět	Větné adverbium Větné adverbium	— finitní sloveso	Nefinitní sloveso Nefinitní sloveso	Předmět Předmět	Adverbium Adverbium
hlavní věta	a.	Klaus	er		ikke		kommet
		1	2		4		5
		Klaus	je		ne		přijít
		...'Klaus nepřišel.'
vestavěná věta	b.		når	Klaus	ikke	er	kommet
			1	2	3	4	5
			když	Klaus	ne	je	přijít
		...'když Klaus nepřišel'

Tak zvaná Perkerdansk je příkladem varianty, která neodpovídá výše uvedenému.

Norština
(s více adverbii a více nefinitními tvary, ve dvou variantách jazyka)

hlavní vestavěný		Úvodní —	finitní sloveso spojka	Podmět Podmět	Větné adverbium Větné adverbium	— finitní sloveso	Nefinitní sloveso Nefinitní sloveso	Předmět Předmět	Adverbium Adverbium
hlavní věta	a.	Den gangen	hadde	han	dessverre ikke		villet sende	sakspapirene	før møtet.		(varianta Bokmål)
		1	2	3	4		5	6	7
		že čas	měl	on	naneštěstí ne		chtěl posílat	dokumenty	před schůzí	...
		'Tentokrát naneštěstí nechtěl posílat dokumenty před schůzí.'
vestavěná věta	b.		av di	han	denne gongen diverre ikkje	hadde	vilja senda	sakspapira	føre møtet.		(varianta Nynorsk)
			1	2	3	4	5	6	7
			protože	on	tentokrát naneštěstí ne	měl	chtěl posílat	dokumenty	před schůzí	...
		'protože tentokrát on naneštěstí nechtěl posílat dokumenty před schůzí.'

Faerština
Na rozdíl od kontinentálních skandinávských jazyků může větné adverbium buď předcházet anebo používají finitní sloveso ve vestavěných větách. V tomto příkladu je pozice (3a) vložena, aby následující větné adverbium alternativa/ní.

hlavní věta vestavěná věta		Úvodní —	finitní sloveso spojka	Podmět Podmět	Větné adverbium Větné adverbium	— finitní sloveso	— Větné adverbium	Nefinitní sloveso Nefinitní sloveso	Předmět Předmět	Adverbium Adverbium
hlavní věta	a.	Her	man	fólk	ongantíð			hava fingið	fisk	fyrr
		1	2	3	4			5	6	7
		zde	muset	lidé	nikdy			chytit	rybu	předtím	...
		'Lidé zde jistě nikdy předtím nechytili rybu.'
vestavěná věta	b.		hóast	fólk	ongantíð	hevur		fingið	fisk	her
			1	2	3	4		5	6	7
			přestože	lidé	nikdy	mít		chytili	rybu	zde
	c.		hóast	fólk		hevur	ongantíð	fingið	fisk	her
			1	2		4	(3a)	5	6	7
			přestože	lidé		mít	nikdy	chytili	rybu	zde	...
		'přestože lidé zde nikdy nechytili rybu'

V hlavních větách se používá V2 slovosled; jako u jiných germánských jazyků musí být finitní sloveso na druhé pozici. Všechny nefinitní tvary slovesa však musí být v koncové pozici. Na první pozici může být podmět; pokud je však na první pozici tematický výraz, podmět používá finitní sloveso.

Vestavěné věty nepoužívají V2 slovosled; finitní sloveso musí být až ze všemi nefinitními slovesy na konci věty.

Němečtí gramatici tradičně dělí věty na pole. Vedlejší věty předcházející hlavní větu se umisťují v prvním poli (Vorfeld), věty následující hlavní větu v koncovém poli (Nachfeld).
Centrální pole (Mittelfeld) obsahuje většinu nebo veškerý materiál věty, a je omezené pozicemi levé závorky (Linke Satzklammer) a pravé závorky (Rechte Satzklammer).

V hlavních větách se počáteční prvek (podmět nebo tematický výraz) umisťuje do prvního pole, V2 tvar finitního slovesa do levé závorky, a všechny nefinitní slovesné tvary do pravé závorky.
Ve vestavěných větách se spojka umisťuje do levé závorky, a všechny slovesné tvary do pravé závorky. V německých vestavěných větách se tvar finitního slovesa umisťuje za všechny nefinitní tvary.

Němčina[5]

		První pole	Levá závorka	Centrální pole				Pravá závorka			koncové pole
Hlavní věta	a.	Er	hat	dich	gestern	nicht		angerufen			weil er dich nicht stören wollte.
		on	má	vy	včera	ne		zavolal
		... 'Včera vám nezavolal, protože vás nechtěl rušit.'
	b.	Sobald er Zeit hat	wird	er	dich			anrufen
		Jakmile on má čas	bude	on	vy			zavolat
		...'Jakmile bude mít čas, zavolá vám.'
Vestavěná věta	c.		dass	er	dich	gestern	nicht	angerufen hat
			že	on	vy	včera	ne	zavolal má
		...'že vám včera nezavolal'

V hlavních větách se používá V2 slovosled; finitní sloveso musí být na druhé pozici. Ale ve vedlejších větách mohou mít slovesné klastry dva slovosledy.

Hlavní věty:

V nizozemštině[6]

		První pole	Levá závorka	Centrální pole				Pravá závorka		koncové pole
Hlavní věta	a.	De Māori	hebben	Nieuw-Zeeland				ontdekt
		Maoři	mít	Nový Zéland				objevili
		...' Maoři objevili Nový Zéland.'
	b.	Tussen ongeveer 1250 en 1300	ontdekten	de Māori	Nieuw-Zeeland
		Mezi přibližně 1250 a 1300	objevili	Maoři	Nový Zéland
		...'Mezi lety 1250 a 1300, Maoři objevili Nový Zéland.'
	c.	Niemand	had					gedacht		dat ook maar iets zou gebeuren.
		Nikdo	měl					považovaný
		...'Nikdo neusoudil, že se mohlo stát cokoli.'
Vestavěná věta	d.		dat	de Māori	Nieuw-Zeeland			hebben ontdekt
			že	Maoři	Nový Zéland			mít objevili
		...'že Maoři objevili Nový Zéland'

Tato analýza naznačuje blízkou paralelu mezi V2 finitním tvarem v hlavních větách a spojkami ve vestavěných větách. Obojí je vnímáno jako úvod svého větného typu, funkce kterou někteří moderní vědci považují za totožnou s pojmem specifikátoru. V mluvené nizozemštině je analýza podporována umístěním předmětů vyjádřených zájmennými příklonkami. Tvary jako například ze nemůže stát samostatně, na rozdíl od plného ekvivalentu zij. Slova, ke kterým může být ze připojeno jsou stejná jako úvodní slova: V2 tvar v hlavní větě nebo spojka ve vestavěné větě.[7]

		První pole	Levá závorka	Centrální pole					Pravá závorka		koncové pole
Hlavní věta	e.	Tussen ongeveer 1250 en 1300	ontdekten-ze	Nieuw-Zeeland
		mezi přibližně 1250 a 1300	objevili oni	Nový Zéland
		...'Přibližně mezi lety 1250 a 1300 objevili Nový Zéland.'
Vestavěná věta	f.		dat-ze	tussen ongeveer 1250 en 1300	Nieuw-Zeeland				hebben ontdekt
			že oni	mezi přibližně 1250 a 1300	Nový Zéland				mít objevili
		...'že objevili Nový Zéland přibližně mezi lety 1250 a 1300'

Vedlejší věty:

V nizozemských vedlejších větách mohou mít slovesné klastry dva slovosledy. Jeden z nich se nazývá „červený“: omdat ik heb gewerkt („protože jsem pracoval“): pomocné sloveso v něm předchází minulou částici jako v angličtině, a druhý „zelený“: omdat ik gewerkt heb, kde minulá částice předchází pomocné sloveso jako v němčině.[8] V řeči se zpravidla používá zelený slovosled, červený spíše v psaných textech, především v novinách, ale i zelený slovosled se používá v psaných textech, a červený v řeči. Na rozdíl od angličtiny ale musí být adjektiva a adverbia před slovesem: ''dat het boek groen is'', „že kniha je zelená“.

		První pole	Levá závorka	Centrální pole				Pravá závorka		koncové pole
Vestavěná věta	g.		omdat	ik	het	dan		gezien zou hebben		nejobvyklejší v Nizozemsku
			protože	já	to	pak		viděno by mít
	h.		omdat	ik	het	dan		zou gezien hebben		nejobvyklejší v Belgii
			protože	já	to	pak		by viděno mít
	i.		omdat	ik	het	dan		zou hebben gezien		často používané v psaném projevu v obou zemích, ale běžné také v řeči, nejobvyklejší v Limburgu
			protože	já	to	pak		by viděno
	j.		omdat	ik	het	dan		gezien hebben zou		používano ve Frísku, Groningenu a Drenthe, nejméně běžné, ale také se používá
			protože	já	to	pak		viděno mít by
		...'protože pak bych to viděl'

Tyto jazyky volně dovolují V2 slovosled ve vestavěných větách.

islandština
Dva slovosledné vzory jsou z větší části podobné kontinentálním skandinávským jazykům. Ale v hlavních větách je zapotřebí zvláštní pozice v případě, kdy úvodní pozice je obsazena slovem Það. V takových větách podmět následuje za větnými adverbii. Ve vestavěných větách větné adverbia používají finitní sloveso (fakultativní pořadí ve faerštině).[9]

hlavní věta vestavěná věta

Úvodní —

finitní sloveso spojka

Podmět Podmět

— finitní sloveso

Větné adverbium Větné adverbium

Podmět —

Nefinitní sloveso Nefinitní sloveso

Předmět Předmět

Adverbium Adverbium

hlavní věta

a.

Margir

höfðu

aldrei

lokið

verkefninu.

Mnozí

měl

nikdy

dokončený

úkol

...

'Mnozí úkol nikdy nedokončili.'

b.

Það

höfðu

aldrei

margir

lokið

verkefninu.

tam

mít

nikdy

mnoho

dokončený

úkol

...

'Byli mnozí, kteří úkol nikdy nedokončili.'

c.

Bókina

hefur

María

ekki

lesið.

kniha

má

María

ne

číst

...

'María nečetla tu knihu.'

vestavěná věta

d.

hvort

María

hefur

ekki

lesið

bokina.

zda

María

má

ne

číst

kniha

...

'zda María nečetla tu knihu'

Třetí vzor, který používají vestavěné věty se spojkou, za níž je V2 slovosled podle schématu úvodní pole-finitní sloveso-podmět, se více odchyluje od slovosledu používaného v jiných germánských jazycích:[10]

			spojka	Úvodní (Předmět adverbiální)	finitní sloveso	Podmět
e.	Jón	efast	um að	á morgun	fari	María	snemma	á fætur.
	Jón	pochybovat	že	zítra	vstávat	María	časně	nahoru	...	'Jón pochybuje, že María zítra vstane časně.'
			spojka	Úvodní (Předmět)	finitní sloveso	Podmět
f.	Jón	harmar	að	þessa bók	skuli	ég	hafa	lesið.
	Jón	lituje	že	tato kniha	bude	já	mít	číst	...	'Jón lituje, že jsem tu knihu četl.'

jidiš
Jidiš na rozdíl od standardní němčiny má normálně slovesné tvary před Objekty (SVO pořadí), a ve vestavěných větách má spojka následován V2 slovosled.[11]

Úvodní (Podmět)

finitní sloveso

spojka

Úvodní (Podmět)

finitní sloveso

a.

ikh

hob

gezen

mitvokh,

az

ikh

vel

nit

kenen

kumen

donershtik

já

mít

vidět

středa

že

já

bude

ne

může

přijít

čtvrtek

...

'Věděl jsem ve středu, že nebudu schopen přijít ve čtvrtek.'

Úvodní (Adverbium)

finitní sloveso

Podmět

spojka

Úvodní (Adverbium)

finitní sloveso

Podmět

b.

mitvokh

hob

ikh

gezen,

az

donershtik

vel

ikh

nit

kenen

kumen

středa

mít

já

vidět

že

čtvrtek

bude

já

ne

může

přijít

...

Ve středu jsem věděl, že ve čtvrtek nebudu schopen přijít.'

Jeden z typů vestavěné věty se slovesem na druhé pozici za spojkou se vyskytuje ve všech germánských jazycích, i když v některých je rozšířenější než v jiných. Tyto vedlejší věty se nazývají kořenové věty. Jsou to obsahové věty oznamovací, které tvoří přímý předmět přemosťovacích sloves (anglicky bridge verbs), která citují větu. Proto používají V2 slovosled ekvivalentu přímé citace.

Dánština
V úvodní pozici se mohou vyskytovat jiné položky než podmět.

			spojka	Úvodní (Podmět)		finitní sloveso
a.	Vi	ved	at	Bo	ikke	har	læst	denne bog
	My	znát	že	Bo	ne	má	číst	toto kniha	...	'Víme, že Bo nečetl tuto knihu.'
			spojka	Úvodní (Předmět)	finitní sloveso	Podmět
b.	Vi	ved	at	denne bog	har	Bo	ikke	læst
	My	znát	že	toto kniha	má	Bo	ne	číst	...	'Víme, že tuto knihu Bo nečetl.'

Švédština
V úvodní pozici se mohou příležitostně vyskytovat i jiné položky než podmět. Mluvčí obecně souhlasí s citovanou větou.

			spojka	Úvodní (Adverbium)	finitní sloveso	Podmět
d.	Jag	tror	att	i det fallet	har	du	rätt
	já	myslet	že	v tomto ohledu	mít	vy	pravda	...	'Myslím, že v tomto ohledu máš pravdu.'

Ve tvrzení, se kterým mluvčí nesouhlasí, není toto pořadí možné.

				spojka	Úvodní (Adverbium)	finitní sloveso	Podmět
e.	* Jag	tror	inte	att	i det fallet	har	du	rätt			(Hvězdička signalizuje, že věta není gramaticky přijatelná.)
	já	myslet	ne	že	v tomto respect	mít	vy	pravdu	...	'Nemyslím, že v tomto ohledu máš pravdu.'

Norština

			spojka	Úvodní (Adverbium)	finitní sloveso	Podmět
f.	hun	fortalte	at	til fødselsdagen	hadde	hun	fått	kunstbok			(Bokmål)
	ona	řekl	že	pro její narozeniny	měl	ona	přijal	kniha o výtvarném umění	...	'Řekla, že k narozeninám dostala knihu o výtvarném umění.'

němčina
Kořenová věta V2 slovosled je možné pouze, když spojka dass je vynechaná.

			spojka	Úvodní (Podmět)	finitní sloveso
g.	* Er	behauptet,	dass	er	hat	es	zur Post	gebracht			(Hvězdička signalizuje, že věta není gramaticky přijatelná.)
h.	Er	behauptet,		er	hat	es	zur Post	gebracht
	on	tvrdí	(že)	on	má	to	na poštu	vzít	...	'Tvrdí, že to vzal na poštu.'

Porovná normální embed-věta pořadí po dass

			Levá závorka (spojka)	Centrální pole	Pravá závorka (Slovesné tvary)
i.	Er	behauptet,	dass	er es zur Post	gebracht hat
	on	tvrdí	že	on to na poštu	vzít má

Některé V2 jazyky umožňují pohyb vestavěného slovesa pro dosažení určitého pragmatického efektu jako v angličtině. Je to způsobené perspektivou mluvčího. Jazyky jako němčina a švédština umisťují vestavěné sloveso na druhé pozici. Vestavěné sloveso na druhé pozici v tyto druhy jazyky obvykle se objevují po ‘přemosťovacích slovesech’.[12]

(Přemosťovací slovesa jsou slovesa vyjadřující řeč nebo myšlenky jako například “říkat”, “myslet”, a “znát”, a slovo “that” není potřebné po těchto slovesech. Například: Myslím, že přichází.)

          (a) Jag ska säga dig att jag är inte ett dugg intresserad. (Švédština)
              Já  bude říkat vy že já jsem ani trošku zainteresovaný.
             “Řeknu vám, že mě to vůbec nezajímá.” --> V této větě je “říkat” přemosťovací sloveso a “jsem” je vestavěné sloveso na druhé pozici.

Podle teorie asertivity je pohled mluvčího znovu zdůrazněn ve vestavěných větách s V2 slovosledem. Vědomí závazku nebo odpovědnosti mluvčího je ve vestavěných větách s V2 slovosledem větší než v jiných vestavěných větách.[12] To je důsledek charakteristiky V2 slovosledu. Jak je ukázáno v příkladech níže, pokud mluvčí předpokládá pravdivost vestavěných vět, použije V2 slovosled.

          (a) Maria denkt, dass Peter glücklich ist.
              Maria si myslí, že Peter je šťastný.

              → Ve vestavěné větě, která nemá V2 slovosled, mluvčí vyjadřuje pouze pravdivost tvrzení “Maria myslí…”

          (b) Maria denkt, Peter ist glücklich.
              Maria si myslí, že Peter je šťastný.

              → Ve vestavěné větě s V2 slovosledem mluvčí vyjadřuje pravdivost tvrzení “Maria myslí…” i propozice “Peter je happy”.

V1 (sloveso na začátku) je slovosled, v němž je finitní sloveso prvním prvkem věty. To znamená, že sloveso předchází podmětu a předmětům věty.

          (a) Max y-il [s no' tx;i;] [o naq Lwin]. (majština)
              PFV A3-vidět CLF pes CLF Pedro
              'Pes viděl Pedra.'

V3 (sloveso na třetí pozici) je odchylka od V2 slovosledu, ve které jsou před finitním slovesem dvě složky, čilo finitní sloveso je na třetí pozici ve větě. Stejně jako u V2 slovosledu nemusí mít u V3 slovosledu složky, které předcházejí finitnímu slovesu, určitou kategorii; mohou to být DP, PP, CP atd.[13]

          (a) [DP Jedes jahr] [Pn ich] kauf mir bei deichmann (němčina)
                  každý rok já kupovat mi u Deichmanna
              “Každý rok kupuji (boty) u Deichmanna”

          (b) [PP ab jetz] [Pn ich]	krieg	immer zwanzig euro (němčina)
                  od nyní      já       dostat             vždy dvacet euro
              “Od nynějška dostanu vždy dvacet euro”

Závislostní syntax (DG) může pojmout V2 jev jednoduše pravidlem, že před finitním slovesem může být právě jedna složka (závislý člen, který předchází svou hlavu) v oznamovacích (maticových) větách (závislostní gramatika přitom předpokládá pouze jednu úroveň klauze a jednu pozici slovesa, místo rozlišování mezi interní VP a vyšší clausal pozice slovesa jako v generativní gramatice, jak popisuje další část).[16] Z tohoto důvodu je V2 princip porušený, pokud finitnímu slovesu předchází více než jedna položka nebo mu nepředchází žádná položka. Následující závislostní struktury prvních čtyř německých vět výše ilustrují analýzu (věta znamená 'Děti hrají fotbal v parku před vyučováním'):

Kořenem všech větných struktur je finitní sloveso spielen. V2 princip vyžaduje, aby mu předcházel jediný větný člen, jak tomu je v každé z uvedených čtyř vět.

Čtyři anglické věty výše demonstrující V2 jev mají následující analýzy:

V teorii generativní gramatiky bylo umisťování sloves na druhou pozici popsáno jako aplikace Teorie X s pruhem. Kombinace první pozice pro fráze a druhé pozice pro jedno sloveso bylo identifikováno jako kombinace specifikátoru a hlavy fráze. Část po finitním slovese je pak komplement. Zatímco větná struktura angličtiny je obvykle analyzována pomocí tří úrovní, CP, IP, a VP, v německé lingvistice panuje shoda, že v němčině IP neexistuje.[17]

Stromová struktura anglické věty. Němčina nepoužívá pozici „I“ a VP se slovesem umisťuje na konec.

Struktura VP (slovesná fráze) přiřazuje argumentům slovesa pozici a funkce. Tato struktura je tedy formována gramatickými vlastnostmi V (slovesa), které tvoří hlavu struktury. Struktura CP (Komplementová fráze) začleňuje gramatické informace, které identifikují větu jako oznamovací nebo tázací a hlavní nebo vestavěnou. Struktura je tvořena abstraktním C (komplementizér), který je považován za hlavu struktury. Pozice C ve vestavěných větách obsahuje komplementizér. V německých hlavních oznamovacích větách obsahuje C finitní sloveso. V2 struktura je tedy analyzována jako

1 Prvek tématu (specifikátor CP)

2 Tvar finitního slovesa (C=hlava CP) tj. sloveso na druhé pozici

3 Zbytek věty

Ve vestavěných větách je pozice C obsazena komplementem. Ve většině germánských jazyků (ne však v islandštině nebo jidiš), to obecně brání, aby se finitní sloveso přemístilo do C.

Struktura je analyzována jako

1 Komplement (C=hlava CP)

2 Zbytek materiálu věty (VP), v němčině včetně podmětu.

3 Finitní sloveso (pozice V)

Tato analýza neposkytuje strukturu instancí kořenových vět po přemosťovacích slovesech v nějakém jazyce.

Příklad: Dánština Vi ved at denne bog har Bo ikke læst s předmětem vestavěné věty umístěným na začátku věty.

(Doslava 'Víme, že tuto knihu Bo nečetl')

Řešením je umožnit, aby slovesa jako například ved přijímala věty s druhou (rekurzivní) CP.[18]

Komplement zaujímá C pozici v horní CP.

Finitní sloveso se přemisťuje do pozice C v nižší CP.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku V2 word order na anglické Wikipedii.

• ADGER, D., 2003. Core syntax: A minimalist approach. Oxford, UK: Oxford University Press.
• ÁGEL, V., 2003/6. Dependency and valency: An international handbook of contemporary research. Příprava vydání L. Eichinger, H.-W. Eroms, P. Hellwig, H. Heringer, and H. Lobin. Berlin: Walter de Gruyter.
• ANDRASON, Alexander, 2020. Verb Second in Wymysorys. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0030. S. 700–722.
• BORSLEY, R., 1996. Modern phrase structure grammar. Cambridge, MA: Blackwell Publishers. Dostupné online.
• CARNIE, A., 2007. Syntax: A generative introduction. 2. vyd. Malden, MA: Blackwell Publishing. Dostupné online.
• , 2006. Colloquium Neerlandicum 16 [online]. DBNL, 2006. Dostupné online. ISBN 978-90-5170-961-2.
• EHALKA, Martin, 2006. The Word Order of Estonian: Implications to Universal Language. Journal of Universal Language. Roč. 7, s. 49–89. Dostupné online. DOI 10.22425/jul.2006.7.1.49. S2CID 52222499. Corpus ID: 52222499. (English)
• EMONDS, J., 1976. A transformational approach to English syntax: Root, structure-preserving, and local transformations. New York: Academic Press. Dostupné online.
• FAGAN, S.M.B., 2009. German: A linguistic introduction. Cambridge: Cambridge University Press.
• FISCHER, O.; VAN KERMENADE, A.; KOOPMAN, W.; VAN DER WURFF, W., 2000. The Syntax of Early English. Cambridge: Cambridge University Press.
• FROMKIN, V., et al., 2000. Linguistics: An introduction to linguistic theory. Malden, MA: Blackwell Publishers.
• GALVES, Charlotte, 2020. Relaxed Verb Second in Classical Portuguese. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0016. S. 368–395.}
• HAIDER, Hubert, 2010. The syntax of German. Cambridge: Cambridge University Press.
• HARBERT, Wayne, 2007. The Germanic Languages. Cambridge: Cambridge University Press.
• HOOK, P. E., 1976. Is Kashmiri an SVO Language?. Indian Linguistics. Roč. 37, s. 133–142.
• JOUITTEAU, Mélanie, 2020. Verb Second and the Left Edge Filling Trigger. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0019. S. 455–481.
• LIVER, Ricarda, 2009. Deutsch und seine Nachbarn. Příprava vydání Elmentaler, Michael. [s.l.]: Peter Lang. ISBN 978-3-631-58885-7.
• , 1994. The Germanic Languages. Příprava vydání König, E. and J. van der Auwera. [s.l.]: Routledge.
• MEELEN, Marieke, 2020. Reconstructing the rise of Verb Second in Welsh. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0018. S. 426–454.
• NICHOLS, Johanna, 2011. Ingush Grammar. Berkeley: University of California Press.
• OSBORNE, T., 2005. Coherence: A dependency grammar analysis. SKY Journal of Linguistics. Roč. 18, s. 223–286.
• OUHALLA, J., 1994. Transformational grammar: From rules to principles and parameters. London: Edward Arnold. Dostupné online.
• PETERS, P., 2013. The Cambridge Dictionary of English Grammar. Cambridge: Cambridge University Press.
• POSNER, R., 1996. The Romance languages. Cambridge: Cambridge University Press.
• ROWLETT, P., 2007. The Syntax of French. Cambridge: Cambridge University Press.
• VAN RIEMSDIJK, H.; WILLIAMS, E., 1986. Introduction to the theory of grammar. Cambridge, MA: The MIT Press. Dostupné online.
• TESNIÈRE, L., 1959. Éleménts de syntaxe structurale. Paris: Klincksieck.
• THRÁINSSON, H., 2007. The Syntax of Icelandic. Cambridge: Cambridge University Press.
• URK, Coppe van, 2020. Verb Second is syntactic. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0026. S. 623–641.
• VIKNER, Sten. Verb movement and expletive subjects in the Germanic languages. Language. Oxford University Pres, 1995, roč. 74, čís. 1, s. 178–180.
• VIHMAN, Virve-Anneli; WALKDEN, George, 2021. Verb-second in spoken and written Estonian. Glossa: A Journal of General Linguistics. Roč. 6, čís. 1. ISSN 2397-1835. DOI 10.5334/gjgl.1404.
• WALKDEN, George. Language contact and V3 in Germanic varieties new and old. The Journal of Comparative Germanic Linguistics. 2017-02-16, roč. 20, čís. 1, s. 49–81. ISSN 1383-4924. DOI 10.1007/s10828-017-9084-2.
• WOODS, Rebecca, 2020. A different perspective on embedded Verb Second. [s.l.]: Oxford University Press, 2020-03-25. Dostupné online. ISBN 978-0-19-884430-3. DOI 10.1093/oso/9780198844303.003.0013. S. 297–322.
• WOODS, Rebecca; WOLFE, Sam, UPSO eCollections, 2020. Rethinking Verb second. 1. vyd. [s.l.]: Oxford University Press. 992 s. ISBN 0198844301, ISBN 9780198844303.
• ZWART, J-W., 2011. The Syntax of Dutch. Cambridge: Cambridge University Press.

• Příklonka