Generativní gramatika

Generativní gramatika rozšířila kriteria empirické správnosti výzkumu o nový druh dat. Podle generativní jazykovědy by jazykovědné bádání nemělo ustrnout pouze u popisné katalogizace jazykových dat (taxonomie). Pro pokrok jazykovědy jsou důležité nejen autentické či korektní věty, ale i věty zkonstruované a záměrně nesprávné jako např. věta „Koho jste pozvali Karla“, kde je porušen princip přidělování sémantických rolí zvaný „theta kritérium“. Právě pochopením důvodu, proč je to negramatická věta, postupuje poznání gramatického systému.

Nálepka „generativní“ v názvu tohoto směru pochází od prvního, dnes již opuštěného, záměru jazykovědců popsat jazykovou kompetenci rodilého mluvčího jako úplný systém pravidel, který by dokázal vytvořit (generovat) veškeré gramaticky správné věty daného jazyka a jenom tyto věty. Kdyby systém pravidel napsaný jazykovědcem nebyl schopen generovat některé věty přirozeného jazyka, které kompetentní rodilí mluvčí považují za správné, nebyl by úplný. Kdyby naproti tomu generoval i gramaticky nesprávné věty, byl by to empirický důkaz toho, že obsahuje nějakou chybu. Autoři tradičních mluvnic až na malé výjimky nepostupovali generativním způsobem, nýbrž spoléhali se na to, že čtenář je už zkušený uživatel jazyka, který si některé otázky vůbec neklade.

Jazykovědci, kteří rozvíjejí generativní gramatiku, se nazývají generativisté. Generativisté studují jazyk jako přírodní objekt, nikoli jako atribut lidské subjektivity.

Kritikem této teorie je americký lingvista a vysokoškolský pedagog Daniel Everett, argumentující brazilským jazykem pirahã, o němž se na základě svojí aktivní znalosti domnívá, že nesplňuje podmínku tzv. rekurze.[1][2]