Komplement (lingvistika)

V mnoha anglických praktických gramatikách se termíny subject complement (doplněk podmětu) a object complement (doplněk předmětu) používají pro označení predikativních výrazů (jako například predikativních adjektiv a substantiv), které slouží k přiřazení vlastnosti podmětu nebo předmětu:[3]

Ryan is upset. (Ryan je rozzlobený.) – Predikativní přídavné jméno jako doplněk podmětu

Rachelle is the boss. (Rachelle je šéfka.) – Predikativní podstatné jméno jako doplněk podmětu

That made Michael lazy. (To způsobilo, že je Michael líný.) – Predikativní přídavné jméno jako doplněk předmětu

We call Rachelle the boss. (Rachelle říkáme šéfka.) – Predikativní podstatné jméno jako doplněk předmětu

Tato terminologie se používá v knižních gramatikách:[4]

Mnoho moderních teorií syntaxe se však této terminologii vyhýbá, a výrazy uvedené polotučně zpravidla považují za součást predikátu věty, což znamená, že je nepovažují ze komplementy podmětu nebo předmětu, ale spíše o vlastnosti, které jsou podmětu nebo předmětu predikovány.

The Cambridge Grammar of the English Language[5] používá termín „predikativní komplement“ v obou významech a přesouvá terminologické rozlišování na sloveso:

Ed seemed quite competent. (Ed vypadal docela kompetentně.) – složené intranzitivní sloveso s predikativním komplementem

She considered Ed quite competent. (Považovala Eda za docela kompetentního.) – složené tranzitivní sloveso s predikativním komplementem [6]

V mnoha moderních gramatikách (například v těch, které vycházejí z teorie X s pruhem) se argumentům slovesného predikátu říká komplement. Dá se říci, že to je v současnosti převládající pojetí termínu „komplement“ v ligvistice. V tomto pojetí se podmět často za komplement slovesa nepovažuje.[7]

He wiped the counter. (Otřel pult.) – the counter je předmětový argument slovesa wiped.

She scoured the tub. (Vydrhla vanu.) – the tub je předmětový argument slovesa scoured.

I když je to méně běžné, někdy rozšiřujeme toto vyvozování na podmětové argumenty:[8]

He wiped the counter. (Otřel pult.) – He je podmětový komplement slovesa wiped.

She scoured tub. (Vydrhla vanu.) – She je doplněk podmětový komplement slovesa scoured.

V těchto příkladech jsou podmětové a předmětové argumenty považovány za komplementy. V této oblasti se tedy termíny komplement a argument překrývají ve význam i použití. Všimněte si, že tyto postupy bere doplněk podmětu být něco velmi různé/jiný/odlišný od doplňky podmětu tradiční gramatiky, což jsou predikativní výrazy, jak bylo zmíněno výše.

Ve velmi obecném pojetí je komplement jakýkoli výraz nezbytný k tomu, aby jiný výraz byl „úplný“:[9]

with the class (se třídou) – NP the class je komplementem předložky with.

Jim will help. (Jim bude pomáhat.) – Hlavní sloveso help je komplementem pomocného slovesa will.

Chris gave up. (Chris to vzdal.) – Příslovečná částice up je komplementem slovesa gave.

as a friend (jako přítel) – NP a friend je komplementem předložky as.

V tomto širokém pojetí mnohé komplementy nejsou argumenty. Koncept argumentů je svázán s konceptem predikátu jiným způsobem než koncept komplementů.

Adjunkt je v ligvistice nepovinná (fakultativní) nebo strukturálně postradatelná část věty nebo fráze, jejíž odstranění zbytek věty neovlivní jinak než odstraněním pomocných informací. Podrobnější definice adjunktu zdůrazňuje jeho atribut jako modifikující tvar, slovo nebo frázi závisející na jiném tvaru, slově nebo frázi tak, že adjenkt je prvkem větné struktury s adverbiální funkcí. Adjunkt není argument nebo predikativní výraz, a argument není adjunkt. Rozlišování argumentů a adjunktů je základním prvkem většiny teorií syntaxe a sémantiky. Termíny použité pro označování argumentů a adjunktů se v různých teoriích mohou lišit. Některé závislostní gramatiky například místo adjunkt používají termín okolnost (circonstant) a vycházejí z Tesnièra (1959).

• Borsley, R. 1991. Syntactic theory: A unified approach. Cambridge, MA: Blackwell Publishers.
• Brinton, L. 2000. The structure of modern English. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company.
• Burton-Roberts, N. 1997. Analysing sentences: An introduction to English grammar. London: Longman.
• Cowper, E. 2009. A concise introduction to syntactic theory: The government-binding approach. Chicago: The University of Chicago Press.
• Crystal, D. 1997. A dictionary of linguistics and phonetics, 4th edition, Oxford, UK: Blackwell.
• Downing, A. and P. Locke. 1992. English grammar: A university course, second edition. London: Routledge.
• Fromkin, V. et al. 2000. Linguistics: An introduction to linguistic theory. Malden, MA: Blackwell Publishers.
• Horrocks, G. 1986. Generative Grammar. Longman: London.
• Huddleston, R. 1988. English grammar: An outline. Cambridge, UK: Cambridge University Press.
• Huddleston, Rodney and Geoffrey K Pullum, 2002, The Cambridge Grammar of the English Language, Cambridge, Cambridge University Press. ISBN 0521431468
• Lester, M. 1971. Introductory transformational grammar of English. New York: Holt, Rinehart and Winston, Inc.
• Matthews, P. 1981. Syntax. Cambridge, UK: Cambridge University Press.
• Miller, J. 2011. A critical introduction to syntax. London: continuum.
• Pollard, C. and I. Sag. 1994. Head-Driven Phrase Structure Grammar. Chicago: The University Press of Chicago.
• Quirk, Randolph, Sidney Greenbaum, Geoffrey Leech and Jan Svartvik, 1985, A Comprehensive Grammar of Contemporary English, Longman, London ISBN 0582517346.
• Radford, Andrew. 2004. English syntax: An introduction. Cambridge, UK: Cambridge University Press.
• Thomas, L. 1993. Beginning syntax. Oxford, UK: Blackwell.