Výrovna (České středohoří)

Jedná se o znělcovo-trachytový vrch náležící do celku vulkanické hornatiny České středohoří. Sklony svahů jednotlivých světových stran jsou velmi odlišné. Zatímco východní a zejména jižní svah jsou velmi mírné, tak západní a hlavně severní svah (k Jílovskému potoku) mají sklon 30–40°.[1] Samotný vrchol je zalesněný, přesto na svém severním okrajů nabízí malebný výhled na údolí Jílovského potoka.

Na severním svahu se rozprostírá přírodní památka Jílovské tisy, která byla vyhlášená v roce 1993 a její rozloha činí 2,6 ha. Důvodem ochrany je tis červený. Ten spolu s ostatními dřevinami (borovice, smrk, bříza, dub, jedle, klen) roste jednotlivě nebo tvoří skupiny. Výjimkou nejsou ani keřové exempláře. Celkový počet tisů se odhaduje na 450 kusů.

Jižní část tvoří velmi strmé zalesněné suťové svahy, ze kterých místy vyčnívají kolmé skalní stěny. Přibližně podél Jílovského potoka probíhá složité zlomové pásmo. Některý ze zlomů patrně využilo k výstupu trachytové magma a v křídových sedimentech vznikl lakolit vrchu Výrovna, nyní odkrytý erozí. Těleso fonolitového lakolitu má zčásti zachovaný plášť svrchněkřídových vápnitých jílovců březenského souvrství. V údolí Hornojílovského potoka je dobře patrná jeho kontaktní metamorfóza na porcelanity. Horniny v endogenním a exogenním kontaktu lakolitu jsou místy brekciovitě vyvinuté. Kontaktně metamorfované jílovce se vyznačují zvýšenou tvrdostí, tmavou, sytě šedou až šedočernou barvou a místy jsou hustě drobně světle skvrnité. Vyskytují se v nich v malé míře žilné výplně puklin tvořené radiálně paprsčitými agregáty mezolitu, který v termálních zakončeních jednotlivých krystalů často přechází ve skolecit. V minulosti byl odtud popsán také analcim, natrolit, chabazit, thomsonit, apofylit a zeofylit.

Výrovna leží v povodí severně protékajícího Jílovského potoka, který se vlévá v Děčíně do Labe. Západní svah odvodňuje Červený potok, protékající Čermnou, zatímco východní svah náleží Hornojílovskému potoku. Na severním svahu leží dva prameny. První se nazývá Výrovka a druhý Sněženka, která je využívána jako zdroj pitné vody.