Válka dvou královen
Jako válka (dvou) královen, či válka dvou Elišek, se někdy označuje konflikt mezi Eliškou Přemyslovnou a její nevlastní matkou Eliškou Rejčkou. Jednalo se de facto o občanskou válku, respektive o mocenský zápas o českou korunu, vedenou otevřeně i o zákulisní a diplomatické potyčky stoupenců obou stran.
| Válka královen | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Jezdecký portrét krále Jana v Gelnhausenově kodexu | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
| Eliška Přemyslovna | Eliška Rejčka | ||||||
| velitelé | |||||||
| Jan Lucemburský | Jindřich z Lipé | ||||||
Příčiny sporu
Válka byla vyvrcholením sporů mezi dvěma skupinami české šlechty, jedna vedená Jindřichem z Lipé na straně bývalé královny vdovy Elišky Rejčky, a Eliškou Přemyslovnou podporovanou posledním spojencem z řad českých šlechticů, Vilémem Zajícem z Valdeka.
Spory postupně přerostly v otevřenou válku mezi Přemyslovnou a králem. Jan přistoupil na požadavky české šlechty, která vyvolala jeho odpor k české zemi. Jindřicha z Lipé totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou Přemyslovnu. Roku 1319 se manželství krále Jana s Eliškou zcela rozpadlo. Jan přepadl hrad Loket a vzal Elišce tři nejstarší děti. Královniny oddíly s pomocí Viléma Zajíce z Valdeka obsadily Prahu, ale vojsko krále Jana bylo silnější. Eliška se odebrala na Mělník. Nakrátko se manželé sblížili ještě v roce 1321, když byl Jan těžce zraněn. Narodil se jim třetí syn Jan Jindřich a později ještě dvojčata Anna a Eliška. Snad to byl Jindřich z Lipé, kdo králi řekl, že se ho Eliška Přemyslovna snaží společně se svým polorodým bratrem, Janem Volkem, připravit o korunu ve prospěch prvorozeného syna Václava. Toto podezření se ovšem nikdy nepotvrdilo a doznání Jana Volka se nedá považovat za věrohodné, poněvadž bylo získáno na mučidlech. V létě 1322, právě po mučení Jana Volka, Eliška před Janem uprchla do Bavor ke svému zeti a dceři Markétě a zde se jí roku 1323 narodila dvojčata Anna a Eliška. Jan ale manželku donutil k návratu zastavením výplaty důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, jako královna vedle Jana vystupovala jen výjimečně.
Jindřich z Lipé byl 26. října 1315 na Pražském hradě snad z popudu Elišky Přemyslovny a s královým souhlasem zajat a uvězněn v okovech na hradě Týřově. Část české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho po šesti měsících věznění za zástavu několika hradů a šesti rukojmí propustit[1] a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města.