Václav Vilém Trnobranský

Narodil se 3. listopadu 1819 v Rosicích na Chrudimsku v rodině panského cihláře. Roku 1830 se s rodiči přestěhoval do Heřmanova Městce (odtud pochází jeho pozdější pseudonym Městecký). Studoval na gymnáziu v Německém Brodě, kde se seznámil s Karlem Havlíčkem. Roku 1839 odjel do Prahy, kde vystudoval filosofii, a po jejím absolvování vstoupil na přání rodičů do bohosloveckého semináře v Hradci Králové. Kněžské povolání ho ale nelákalo, seminář brzy opustil, odjel do Brna a po návratu domů o vánocích 1843 začal pracovat jako úředník.[1]

Jeho první zaměstnání bylo v patrimoniálním úřadě[p 1] v Hrochově Týnci, kde získal titul soudního aktuára.[p 2] Na podzim 1849 přešel ve stejné funkci do vyvazovací komise,[p 3] kde postoupil do hodnosti komisaře.[p 4] Slibná úřednická kariéra ale brzy skončila. Roku 1850 byl přeložen do Kutné Hory, kde obnovil kontakty s Karlem Havlíčkem. V době Bachova absolutismu to vyvolalo nepřízeň nadřízených a po ukončení činnosti vyvazovacích komisí byl ze státní služby propuštěn.[1]

Roku 1852 se oženil, přestěhoval se za manželkou do Ratboře a přijal tam místo revizora účtů. Pak odjel do Uherska, kde nejprve pracoval na panství ve Stupavě, později na pozemkových úřadech. Po návratu do Čech působil od roku 1860[2] jako kancelista[p 5] v Kolíně, odkud přesídlil do Strakonic a Kostelce nad Orlicí. Jeho posledním působištěm se stalo Opočno, kde od roku 1876 do konce života zastával funkci listovního[p 6] u okresního soudu.[1] Žil v tzv. Sokolském domě.[3] Zde také 27. března 1883 zemřel.[1]

Trnobranský byl ve 40. až 60. letech známý jako autor básní a povídek, které publikoval v časopisech a sbornících. Velmi oblíbené byly jeho deklamovánky, básně vhodné k recitaci, které se přednášely na lidových zábavách (besedách). Vyznačovaly se humorem a satirou, byly psány prostým stylem, často se dotýkaly aktuálních témat.[1]

K prací uveřejněným v té době patří např.:

• Chrbokov, místní pověst (1845)[4]
• Ženichovy radosti, deklamovánka (1852)[5]
• Ohnivý muž, báseň v Lumíru 1854[6]
• Tanec na vsi, deklamovánka (zařazena do sborníku Veselé čtení 1860)[7]
• Nepozdravil u vrbiček, deklamovánka (zařazena do Besedníku 1864)[8]

V 50. letech používal pseudonym Městecký, aby svou literární tvorbou zbytečně nedráždil proněmecké nadřízené.[1]

Roku 1867 se zúčastnil soutěže o nejlepší humoristickou deklamaci, kterou vypsal časopis Humoristické listy. Získal dvě ocenění — první místo za Vypsání cen, třetí za vážnou báseň Žebrák.[2]

Některé z jeho básní byly zhudebněny, např. Na mlatě a Výpomoc (skladatel: Josef Paukner).[9] Napsal také slova pro Smetanovu sborovou píseň Rolnická.[10]

Ve 40. a 50. byl oceňovaný jednak jako novelista, jednak jako autor deklamací pro lidové besedy, které v té době nahrazovaly divadlo.[2] Byl srovnáván s Františkem Jaromírem Rubešem. Fakt, že během života nevydával svoje díla knižně, jeho pobyt mimo hlavní centra i velká skromnost ale vedly k tomu, že ke konci života upadl do zapomnění.[1]

Zájem o Trnobranského se obnovil v letech 1883-86, kdy jeho syn Karel Trnobranský vydal vlastním nákladem sebrané spisy. František Bačkovský při té příležitosti připomněl jeho příspěvek k oživení české kultury ve 40. letech; smyslem pro zdravý, prostý humor promlouval z duše svých čtenářů. Kdyby býval své sebrané spisy vydal o deset nebo dvacet let dříve, mohl být podle Bačkovského řazen k předním obrozeneckým básníkům.[1][11]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Vilém Trnobranský