Václav Mergl

VŠUP - Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha, obor filmová a televizní grafika, absolvoval 1964 (prof. Adolf Hoffmeister).

Válečná léta v Olomouci a moderní postupy v umění inspirovaly Václava Mergla k tvorbě prvního českého čistě abstraktního filmu Proměny, jenž realizoval ještě jako svou diplomovou práci na vysoké škole. K animaci reliéfu hlíny a perforovaného papíru vedené dle precizně logického scénáře připojil jazzovou hudbu, konkrétně session tria Jana Hammera Jr.. Ke snímku byl v titulcích uveden rovněž citát Bruna Schulze z jeho Traktátu o manekýnech. Samo použití všech těchto materiálů a podkladů znamenalo v tehdejším filmu převrat, proto ještě v roce 1966 Mergl natočil experimentální rozšíření Proměn - v minutovém, již barevném animovaném opusu s názvem Studie doteku. Projekt byl financován stipendiem Filmového a televizního svazu FITES. Merglovu práci vysoce hodnotily i v tisku významné osobnosti tehdejšího kulturního života zejména Vratislav Effenberger a Jiří Šetlík, z kolegů například Karel Vachek a Miroslav Štěpánek.

Ve spolupráci s Ladislavem Haladou pak přijal Mergl možnost vypracovat dvou minutové reklamních šoty pro rakouskou firmu Inex a České aerolinie. Širší profesní uplatnění však byla přerušena Srpnovými událostmi 68. roku. Po ukončení školy se Václav Mergl již věnoval výtvarné tvorbě, zejména malířské a grafické. Inklinoval v nich k puritě kubismu a specifickému druhu „automatického“ surrealismu.

Jeho první studiový snímku Laokoon (1970) vypráví o vraždících amébách vnikajících „přestrojené za drahé kameny“ na palubu vesmírné lodi pozemšťanů, aby pak zneužily nevědomou a naivní chamtivost a dobyvačnost lidi, a následně ovládly a zničily Zemi. Podle kolegy Miroslava Štěpánka dosáhla Merlova stylizace v papírkovém filmu Laokoon jednoho z vrcholů tzv. českého papírkového filmu vůbec.

Mergl v normalizačním klientelismu musel studio jako autor často opouštět, pracoval tak jako externista. Podílel se autorsky pak na animovaných dětských pohádkách, konkrétně na seriálu Štvornohé rozprávky pro slovenské televizní studio v Košicích. Zde mu velice pomáhala autorská spolupráce s manželkou Pavlou, spoluscenáristkou některých Merglových prací pro děti. Po nedlouho trvajícím pracovním návratu do Krátkého filmu Praha Václav Mergl uspěl s projektem Kraby dle povídky Anatoly Dneprova (snímek byl oceněn v Oberhausenu). Mezitím se svou ženou Pavlou pracoval na dalším seriálu pro Slovenskou televizi s názvy Vihuela a Kuklík, Sádlík a Hryz. U některých pohádek pro děti Mergl pracoval jen coby výtvarník a scenárista. Režijní křeslo předal například Ivanu Renčovi a některé jeho či manželčiny projekty realizovali rovněž i jiní režiséři.

Další návrat do Krátkého filmu Praha znamenal pro studio Merglův úspěch s filmem Homunkulus na MFF v Chicagu, kde se v té době udělovala v profesi, mimo ocenění Oscarem, nejprestižnější Golden Hugo Award. Snímek tuto prestižní cenu získal, avšak bez vědomí jeho autora. Mergl se o svém ocenění dozvěděl až po politických změnách v Československu v roce 1989.

S Jiřím Šalamounem na postu výtvarníka Mergl realizoval svůj další krátký film - groteskní horror Sestřeničky. Jako výtvarník i režisér poté zpracovává pod normalizačním terorem vedení studia a v dramaturgickém vedení postupně Jan Poše a Jiřího Kubíčka snímek Mikrob a sci-fi Haló Alberte.

Původně k (i ve světě) prvnímu „loutkovému filmu o upírech“ Poslední lup Mergl napsal scénář pro výtvarníka Miroslava Štěpánka. Po zdlouhavém vyjednávání se Štěpánkem a nakonec i po vzájemné dohodě Mergl cestu vlastní režie opustil a scénář Posledního lupu podstoupil festivalovými cenami věnčenému Jiřímu Bartovi. Ten scénář použil k vlastní, neloutkové, ale herecké a trikové inscenaci.

Vedle zájmu o film, výtvarné umění a literaturu zejména filosofickou a vědecko-fantastickou se Václav Mergl věnoval umění pěstování bonsají. V době 1993 - 1994 byl šéfredaktorem českého klubového časopisu Bonsai. Je autorem článků v časopisech Um, Domov, Můj dům aj. V 60. letech se seznámil s knihami R. Bradburyho, zájem o alchymii, krátké animované filmy díky různým zákazům u nás téměř neznámé, 88 P. Kumpán a M. Hlaváč zorganizovali projekci s besedou na MFF UK a CHTF UK. Je obdivovatelem kultury staré Číny a Japonska, mj. také díla francouzského režiséra a výtvarníka animovaných filmů Piotra Kamlera, Kanaďana Normana McLarena a Argentince Jorgeho Luise Borgese.

V roce 1996 Václav Mergl zanechal činnosti v oboru animovaný film a dle svých slov toto své dílo uzavřel soubornou výstavou výtvarné a filmové tvorby v Českém muzeu výtvarných umění v Praze a shrnutím své tvorby ve sborníku Animace a Doba editovaném pedagogem pražské FAMU a šéfredaktorem časopisu Film a Doba Stanislavem Ulverem.