Václav Hornof

Narodil se 21. září 1840 v Kněževsi u Rakovníka[2] čp. 59 jako syn sedláka Josefa Hornofa.[1] Do základní školy chodil v rodné obci, kde byl jeho učitelem František Spal (1803–1873).[2][p 1] Pak studoval tři roky na reálce v Rakovníku a v letech 1859–60 navštěvoval učitelský ústav v Praze. Všechny školy absolvoval s vyznamenáním.[2]

Kněz a pedagog František Daneš, farář v Peruci, mu zajistil podučitelské místo v Panenském Týnci. To však musel už po půl roce opustit kvůli plicní nemoci[2] (tuberkulóze).[3] Poslední léta života strávil v Chrášťanech, kde 6. března 1874 zemřel.[2]

Kromě spisovatelské činnosti (viz Dílo) se zasloužil také o založení a rozšíření knihovny v rodné obci.[3] Kněževští občané mu 9. srpna 1885 odhalili pomník.[4]

Byl autorem básní, povídek a poučných článků pro mládež a překladatelem z němčiny.[2] Naprostou většina prací, které byly vydány za jeho života, podepisoval jako Václav Hornov;[5] používal ale také pseudonym Václav Kněževeský.[2][p 2] Knižně vyšly např.:[5]

• Ze života zvířat (1871–74), soubor článků o podivuhodných vlastnostech zvířat a jejich poměru k člověku, původně ve dvou sešitech
• Sbírka hádanek Oříšky (1882), vydaná posmrtně jeho bratrem Martinem, obsahuje řadu jeho příspěvků (pod jménem V. Hornov)

K jeho překladům patří:[5]

• Luise Pichler: Mistr Dětřich, platnéř, aneb, Černý mor (1873), dějepisná povídka pro dospělejší mládež
• Lovecké příběhy (1874), původní autor neuveden
• Alexander Friedrich Franz Hoffmann: Věrný strážce a J. Reiter: Tři bratři (1874), dvojice povídek pro mládež
• Eduard von Ambach: Děti chudé vdovy (posmrtně v 80. letech, upravil Karel Bulíř)

Jeho básně byly otiskovány v časopisech Světozor a Rodinná kronika,[2][6] např. V krčmě, Krásná noc, Poušť, Chudobě, Za horou,[p 3] Po klekání, Ať žije!, Květ krásný musí oprchat,[p 4] Jak si mnohý žádá,[p 5] Píseň svobody, Voda a Oj, prší.[p 6]

Složil také divadelní hru,[7] ta však zůstala v rukopise.[2]

• Bratr Martin Bohumil Hornof (1844–1902) se také proslavil jako literárně a veřejně činný učitel.[8] Z několika jeho dětí byl nejznámější Vladimír Hornof (1870–1942)[9] – katolický kněz, katecheta a autor textů duchovních písní. Za zmínku stojí i Svatoslava Hornofová-Kochlíková (1875–1965),[10][11] pražská lékařka v oboru ženských a kožních nemocí[12][13]
• Z vedlejší větve rodiny, která žila v čp. 45 a kterou s Václavem spojoval jeho dědeček Josef, byli známí např. strýc Jan Hornof, rolník a rychtář v Kněževsi,[14][15] jeho syn Jan Nepomuk Hornof[14] (1844–1917), vrchní pokladník města Prahy,[16] a vnuk Jaromír Hornof[15] (1868–1909), soudce v Holešově na Moravě.[17]