Václav Dvořák (stavitel)

Václav Dvořák (20. září 1900, Obřany[1]21. září 1984, Brno) byl brněnský stavitel a architekt, sběratel umění.

Václav Dvořák
Narození20. září 1900
Obřany
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. září 1984 (ve věku 84 let)
Brno
Československo Československo
Povolánístavitel, architekt
Hnutífunkcionalismus
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Václav Dvořák se narodil v chalupnické rodině 20. září roku 1900 jako nejmladší ze šesti dětí manželům Františku Dvořákovi a Marii Dvořákové, rozené Dohnalové. Několik let poté, co roku 1905 tragicky zahynul otec rodiny František, se Marie Dvořáková i s dětmi přestěhoval a za svým novým mužem do Žatčan na jižní Moravě. Po pěti letech obecné školy docházel tři roky do měšťanky v Husovicích a poté složil přijímací zkoušky na brněnskou průmyslovou školu, kde r. 1921 odmaturoval. Až do složení stavitelské zkoušky v roce 1926 pracoval v krátkých časových úsecích u více zaměstnavatelů.

V letech 1928–1932 provozoval společnou projekční kancelář s architektem Aloisem Kubou. V letech 1932–1947 měl samostatnou projekční a stavitelskou firmu. V Brně se seznámil s lékařem a sběratelem moderního umění Otakarem Teyschlem (děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity) a s kulturně činným obchodníkem Františkem Venerou (SVU v Brně), kteří ho v polovině 30. let přivedli ke sběratelství umění. Dvořák neměl potřebné vzdělání a zpočátku jeho akvizice odrážely více finanční úspěchy jeho firmy než kvalitu a v pozadí byla potřeba utvrdit vydobytý společenský status. S malířem Antonínem Procházkou se seznámil při přestavbě jeho rodinné vily.

Za protektorátu budoval svou sbírku umění a jako mecenáš podporoval umělce, především sochaře. Pravidelně se s nimi scházel v Praze i v Brně a aktivně se tak podílel na formování nových myšlenek a přístupů, reagujících na proměny dobového kulturního a společensko-politického klimatu. Po válce se finančně podílel na rekonstrukci brněnského Domu umění. Po vlně poválečného znárodňování a v předtuše těžkostí věnoval značné finanční prostředky do nákupu osmi pláten z proslulé výstavy Umění republikánského Španělska - Španělští umělci pařížské školy. Mezi těmito obrazy byla i Šedá hlava (Dora Maar) Pabla Picassa.[2]

Roku 1948 byla znárodněna Dvořákova stavební firma a roku 1952 přišel po diskreditační kampani i o svou rodinnou vilu ve Foustkově ulici, ze které komunistický režim zřídil mateřskou školu "pro děti dělníků". Na Dvořáka byla uvalena daň za jeho znárodněný podnik a poté byl obviněn ze "zatajování cenných předmětů ve svém vlastnictví". 13. července 1960 byl pak obviněn z pokusu o "rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví" a odsouzen k nepodmíněnému tříletému trestu a k propadnutí majetku. V letech 1960–1963 byl vězněn v pražské věznici na Pankráci. Roku 1962 byla jeho sbírka bezplatně převedena do správy Moravské galerie v Brně, s výjimkou předmětů, kde odhadní cena nepřesáhla tisíc korun, tedy grafických listů a kreseb.[3]

Dvořák nesl své odsouzení těžce a chápal ho zejména jako útok na svou bezúhonnost. Po propuštění z vězení navštěvoval výstavy a sledoval osudy děl ze své sbírky, přestože popisky uváděly pouze datum získání a nikoli původního majitele. Počátkem 90. let byl majetek navrácen v restituci a část jeho sbírky odkoupena, část dlouhodobě zapůjčena a zbytek navrácen rodině.

Dvořákova sbírka

Podle protokolů o převzetí sbírky Moravskou galerií, vlastnil Václav Dvořák osm plastik Karla Dvořáka, dále sochu Emila Filly Zápas, Tři Grácie Josefa Kubíčka, Lachtana Jana Laudy a také sochy Karla Pokorného, Josefa Wagnera, Josefa Mařatky, Jana Štursy a Vincence Makovského.

V obrazové sbírce byli zastoupeni Antonín Procházka, Karel Černý, Emil Filla, František Tichý, František Foltýn, Václav Špála, Jaroslav Král, František Kupka (studie k Extázi), Jan Preisler, Otakar Nejedlý, Jan Slavíček, Rudolf Kremlička, Willi Nowak, Josef Čapek, Jan Bauch, Alois Fišárek, Georges Kars, Alfréd Justitz, Eduard Milén, Antoni Clavé, ad.[3]

Dílo

Trojdům č. p. 413–415, Brno, Pekařská 28–32

V Brně postavil řadu bytových domů vysokého architektonického i technického standardu.

  • 1936 nájemní domy č. p. 413–415, Brno, Pekařská 28–32, spolupráce Jaroslav Brázda
  • 1936 nájemní domy č. p. 626, 627, Brno, Pellicova 5, 5a, spolupráce Jaroslav Brázda
  • 1936 nájemní domy č. p. 634, 635, Brno, Pellicova 13, 13a, spolupráce Jaroslav Brázda
  • 1936 nájemní domy č. p. 639, 640, Brno, Pellicova 17, 19, spolupráce Josef Šolc

Odkazy

Reference

  1. Sčítání obyvatel 1900, Obřany č.p.19 popisný arch
  2. Rusinko M, 2018, s. 216
  3. Rusinko M, 2018, s. 217-218

Literatura

  • Robert Mečkovský, Stavitel Václav Dvořák jako mecenáš a sběratel umění, diplomová práce, FF MUNI Brno 2006
  • PELČÁK, Petr; WAHLA, Ivan. Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba : brněnští stavitelé 30. let. Brno: Spolek Obecní dům, 2002. 121 s.
  • KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika – architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. 332 s. ISBN 80-902810-2-8. S. 321. (česky)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 492–493.
  • Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.