Urs Widmer

Urs Widmer (21. května 1938, Basilej – 2. dubna 2014, Curych) byl švýcarský spisovatel a překladatel.

Urs Widmer
Urs Widmer (2012)
Narození21. května 1938
Basilej
Úmrtí2. dubna 2014 (ve věku 75 let)
Curych
Příčina úmrtínemoc
Povolánípřekladatel, spisovatel, dramatik, lektor, literární kritik, novinář a autor
Alma materUniverzita v Basileji
Univerzita v Montpellier
Žánrdivadelní hra a próza
OceněníCena manuskripte (1983)
Preis der SWR-Bestenliste (1992)
Mülheimská cena za drama (1997)
Literární cena Heimita von Doderera (1998)
Cena Franze Nabla (2001)
… více na Wikidatech
RodičeWalter Widmer
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Urs Widmer se narodil jako syn překladatele, literárního kritika a středoškolského učitele Waltera Widmera. Častým hostem v domácnosti Widmerových byl německý spisovatel Heinrich Böll. Urs Widmer maturoval na basilejském gymnáziu, kde byl jeho učitelem němčiny spisovatel Rudolf Graber. Později Widmer studoval germanistiku, romanistiku a historii na univerzitách v Basileji, Montpellieru a Paříži. V roce 1966 získal doktorát v Basileji za svou dizertační práci o německé poválečné próze.

Widmer poté začal pracovat jako knižní editor, nejprve u nakladatelství Walter v Oltenu, později u německého nakladatelství Suhrkamp ve Frankfurtu nad Mohanem. Tuto práci brzy opustil, ne však samotný Frankfurt, kde žil jako spisovatel na volné noze v letech 1967 až 1984. Během této doby psal recenze pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung a působil jako lektor moderní německé literatury na Frankfurtské univerzitě. Jako spisovatel debutoval v roce 1968 svojí povídkou Alois. Roku 1969 spoluzakládal Verlag der Autoren, kde dosud vycházejí jeho divadelní hry. V roce 1984 se vrátil do Švýcarska, žil v Zürichu. Byl ženatý a měl jednu dceru.

Zemřel ve věku 75 let v Curychu.[1]

Dílo

Widmerova rozsáhlá tvorba zahrnuje romány, povídky, eseje a divadelní a rozhlasové hry. Kromě toho, stejně jako jeho otec, překládal díla jiných autorů.

Zvláštní ohlas u kritiků měla jeho (pseudo)autobiografická trilogie, vyprávějící o jeho matce (Der Geliebte der Mutter, 2000), jeho otci (Das Buch des Vaters, 2004) a o něm samotném (Ein Leben als Zwerg, 2006).

Mezi jeho významné divadelní hry patří Top Dogs, sociální satira o propuštěných top-manažerech, která byla poprvé uvedena v roce 1997.

Urs Widmer byl členem Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung v Darmstadtu, Deutsche Akademie der Darstellenden Künste v Bensheimu, Akademie der Künste v Berlíně a Forum Stadtpark v Grazu. Jeho dílo bylo oceněno řadou německých a švýcarských literárních cen.

Próza
  • Alois. Diogenes, Zürich 1968. (Pozn.: jeho literární prvotina)[2]
  • Die Amsel im Regen im Garten. Diogenes, Zürich 1971.
  • Die Forschungsreise. Diogenes, Zürich 1974.
  • Schweizer Geschichten. Hallwag, Bern 1975.
  • Die gelben Männer. Diogenes, Zürich 1976.
  • Vom Fenster meines Hauses aus. Diogenes, Zürich 1977.
  • Hand und Fuss. Ein Buch. Moon Press, Den Haag 1978.
  • Shakespeares Geschichten. Band 2. Diogenes, Zürich 1978.
  • Fotos. Patio (PA-RA-BÜ 25), Frankfurt am Main 1980.
  • Das Urs-Widmer-Lesebuch. Diogenes, Zürich 1980.
  • Das enge Land. Diogenes, Zürich 1981.
  • Liebesnacht. Diogenes, Zürich 1982.
  • Die gestohlene Schöpfung. Diogenes, Zürich 1984.
  • Indianersommer. Diogenes, Zürich 1985.
  • Das Verschwinden der Chinesen im neuen Jahr. Diogenes, Zürich 1987.
  • Auf, auf, ihr Hirten! Die Kuh haut ab! Diogenes, Zürich 1988.
  • Der Kongreß der Paläolepidopterologen. Diogenes, Zürich 1989.
  • Das Paradies des Vergessens. Diogenes, Zürich 1990.
  • Der blaue Siphon. Diogenes, Zürich 1992
  • Liebesbrief für Mary. Diogenes, Zürich 1993.
  • Im Kongo. Diogenes, Zürich 1996
  • Vor uns die Sintflut. Diogenes, Zürich 1998.
  • Das Buch der Albträume. Sanssouci bei Nagel & Kimche, Zürich 2000
  • Der Geliebte der Mutter. Diogenes, Zürich 2000.
  • Das Buch des Vaters. Diogenes, Zürich 2004.
  • Ein Leben als Zwerg. Diogenes, Zürich 2006.
  • Valentin Lustigs Pilgerreise. Bericht eines Spaziergangs durch 33 seiner Gemälde. Diogenes, Zürich 2008.
  • Herr Adamson. Diogenes, Zürich 2009.
  • Stille Post. Diogenes, Zürich 2011, ISBN 978-3-257-06790-3.
  • Reise an den Rand des Universums. Diogenes, Zürich 2013, ISBN 978-3-257-06868-9.

Divadelní hry
  • Die lange Nacht der Detektive. Zürich 1973, ISBN 3-257-20117-6.
  • Nepal. Frankfurt am Main 1976.
  • Stan und Ollie in Deutschland. Frankfurt am Main 1979.
  • Züst oder Die Aufschneider. Frankfurt am Main 1979.
  • Dr neu Noah. Frankfurt am Main 1984.
  • Alles klar. Stan und Ollie in Deutschland. Frankfurt am Main 1988.
  • Jeanmaire. Ein Stück Schweiz. Frankfurt am Main 1992.
  • Der Sprung in der Schüssel. Frölicher – ein Fest. Frankfurt am Main 1992.
  • Sommernachtswut. Frankfurt am Main 1993.
  • Top Dogs. Frankfurt am Main 1996.
  • Die schwarze Spinne. Sommernachtswut. Frankfurt am Main 1998.
  • König der Bücher. Bankgeheimnisse. Frankfurt am Main 2001.
  • Münchhausens Enkel. Zürich 2012.
  • Das Ende vom Geld. Darmstadt 2012.

České překlady z němčiny
  • Milenec mé matky (orig. 'Der Geliebte der Mutter'[3]). 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2006. 103 S. Překlad: Michaela Jacobsenová
  • Top dogs (orig. 'Top Dogs'). 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1997. 47 S. Překlad: Jitka Jílková (Pozn.: divadelní hra)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Urs Widmer na německé Wikipedii.

  1. DPA. Schwere Krankheit: Schweizer Autor Urs Widmer gestorben. handelsblatt.com. 2014-04-03. Dostupné online [cit. 2016-11-09].
  2. Urs Widmer stirbt mit 75 Jahren in Zürich. bz-berlin.de. 2014-04-03. Dostupné online [cit. 2016-11-09].
  3. LEIPPRAND, EVA. "Der Geliebte der Mutter": Urs Widmers neuer Roman über die Egomanie. tagesspiegel.de. 2000-08-18. Dostupné online [cit. 2016-11-09].

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.